Dějiny se dějí. Tyhle články jsou psány s velkým předstihem, dávno předtím, než jsou uveřejněny. Redakce je dostává jakousi hnízdovou výsadbou a umisťuje podle toho, kolik má aktuálně místa.

Měla jsem nějaké povinnosti, nějakou dobu jsem nepsala, pak se k tomu vrátila, a helemese:

Nečas jednal se Zemanem v Lánech, demisi předá večer na Hradě

Špatně padnoucí podprsenka stojí za řadou zdravotních potíží

Muž našel v řece kus vesmírné stanice Mir.

To jsou věci.

Povím vám příhodu: dosloužil antivirák, rozhodla jsem se změnit značku, nebyla jsem příliš spokojena. Nainstalovala jsem zkusmo free verzi čehosi jiného (nepovím, i to by byla reklama), a koukám, podobně jako většina prohlížečů a inovovaných antiviráků i tento se pokoušel přeorganizovat mi počítač a zesložitět práci. Jsou stejní jako ti politici. Sbírat informace, komplikovat provoz, velet, požírat mi čas, zaplevelit mysl a všechno zpoplatnit. Prý pro mé dobro. Che! Pro peníze. Buy now!

Tak jsem ho chtěla odinstalovat. Problém. Tento program neodpovídá. Jako ti politici. Nakonec se povedlo.

A co já tady s nějakým hnidopišstvím stran mluvnice, syntaxe, pravopisu? Leda pro oddech, jako spočinutí pod stromem, s výhledem na paseku, na níž, ve slunečním úpalu, mezi travou, keři a hmyzy, čmeláci bzučí nad květy… , bojují a sekají a krvaví se lidé političtí ve snaze dokázat, že ta paseka je jejich. Nebo není? A za pasekou, jež se svažuje, jsou vidět modravé hory a za nimi jistě jiné kraje a v nich jiní… politici. Ne, radši budu věřit, že nekonečno. I ptákům je horko, ani nepípnou. Co jim je do toho. Co mně je do toho? Asi dost, jsem občan. Sleduji – nesleduji to, s napětím i znuděně. Dokud nesníží daně a nezpůsobí zdravou ekonomiku, a tedy zvýšení příjmů a snížení cen, nezajímají mě jejich půtky o jejich blaho.

Hodně lidí si od změny politických pořádků slibuje, že je přestanou otravovat složenky, úřady, spoluobčané a drahota.

Státní převrat se od revoluce liší tím, že zákony nepřestávají platit, jen se doplní nějakým tím omezením, a spoluobčané se navzájem nevěší po lucernách. Složenky ani úřady tedy nezmizí. A revoluce? Po ní přichází diktatura. Ze sousloví udělat pořádek mi běhá mráz po zádech.

Potrefily mě dějiny už dostkrát. Vždycky bylo velké vzrušení, následovaly drby a udávání, dělání nových kariér. S novými začátky a velkým úklidem je potíž: Vždycky vyvstanou nové sliby, nové iluze a naděje, vstanou noví kariéristé. Jediné, co mě zajímá, je to, jak omezit sféru jejich vlivu tak, aby neškodili. Nic víc. Žádná velká slova, velké ideje. A už vůbec ne patetičtí rétoři, vlajky a podobně.

Ale pozor na to, aby ti noví nepovstali z těch, jejichž myšlení je podobno myšlení autorů následujících novinových sdělení – mají za to, že na detailu a přesnosti nesejde, vzdělání je k ničemu, význam slov zanedbatelný, adresát nezajímavý, důležité je prosadit se.

1. Velký test mléka: Je české mléko vůbec zdravé?

21. března 2013, 17:10 — Autor: EuroZprávy.cz / tl / Mfx

Praha - Mléko je nepostradatelným zdrojem nutričních látek a stopových prvků hlavně pro děti. A tak jsme otestovali, jaké to české mléko vlastně je. Pomáhal nám kuchař Vladimír Honzák. Neobejde se bez něj prakticky žádná česká domácnost, přesto se na trhu najdou výrobky, které mají s mlékem společný maximálně název.

A já se ptám: bez Honzáka se neobejde žádná domácnost? A proč prakticky? A proč maximálně, proč ne nanejvýš, jedině? Praktický = vztahující se k praxi; reálný, skutečný; mající smysl pro realitu; účelný, vhodný. Maximální = největší.

2. Ptát se na otázku – ask the question

Ano, přišlo to z angličtiny a nemá to v češtině logiku. Ask something znamená v překladu domáhat se něčeho: ask somebody for znamená chtít po někom něco, ask over pozvat k sobě. Ask the question tedy, přesně vzato, neznamená ptát se, pokládat otázku, ale domáhat se odpovědi, informace. Prostě něco chtít – odpověď na otázku třeba. Nebo pomoc s něčím. A tak dál. Samozřejmě, že se to překládá jako ptát se – tam, kde jde o dotaz. V češtině má obrat ptát se stejný význam jako otázka; slovo otázka (nebo obrat ptát se) má na rozdíl od anglického ask jediný význam, nepotřebuje doprovod, a může tedy být jedině položena – anebo se na něco zeptáme, ale tom případě už musíme přesně říci, na co se ptáme; nikoliv na otázku.

3. Dobře navržený byt, musí být především funkční a dobře sloužit svým obyvatelům.

Čárka oddělující podmět od přísudku? Proč? Vždyť k sobě patří, podmět a přísudek. K čárce není důvod. Ledaže bychom, syntakticky špatně, ale přece jen, trvali na tom, že důležitý je ten byt, nikoli jeho funkčnost.

4. Dům s úložnými prostory…

Prostor , mužský rod, množné číslo prostory, 7. pád množného čísla s prostory: prostředí, místo žádnými rozměry blíže neomezené, neohraničené, nevymezené; filosoficky jedna ze základních forem existence hmoty: čas a prostor; Prostora, ženský rod, mn. č. prostory, 7.p. mn.č. s prostorami : prostředí, místo omezené (třemi, řidč. dvěma rozměry) n. vůbec nějak blíže vymezené: obytný prostor, skladovací prostor atd. (V obou případech cituji Slovník spisovného jazyka českého.)

Takže správně by mělo být Dům s úložnými prostorami. Záměna prostoru a prostory je novějšího data, bohužel se to vžilo a já nebudu bádat nad tím, kdo za to může. V hovoru to přejdeme a porozumíme. Jenže je to jakási známka zjednodušování věcí, záměny pojmů. Zkuste uvažovat o vesmíru jako o prostoře – moc to nejde. Zatímco sklad může být sebevětší, ale vesmír to není. Nebo je?

5. Živě: Zeman nechce volby, ODS neví, koho chce premiérem

ODS neví, koho ona chce premiérem, nebo koho chce Zeman premiérem? Která z těch nevědomostí je důležitější?

6. "Koalice skončila na obrovském skandálu, který vyvolali členové ODS, nejbližší spolupracovnice premiéra a bývalí poslanci za ODS. Je naší dobrou vůlí, že akceptujeme dalšího premiéra z ODS. Nicméně jsme zcela jasně našim koaličním partnerům řekli, jaký typ člověka to nemá být," uvedl předseda…

Jinými slovy: "my, ti hodní, budeme tahat za nitky, a vy, uličníci, ponesete odpovědnost." A jaký typ člověka by to být neměl, nám nepoví?

Zdá se, že to k dějinám, jak je teď prožíváme, nepatří. Jenže: ve škole nás učili, že estéti či jak je nazvat, odsoudili Máchův Máj (1834-1836; málo vlastenecký…), za příklad mu dali J. K. Tyla (miláček českého národa a kritiky; zemřel v bídě). Máchův Máj byl okamžitě po vydání rozebrán, šířil se dále v opisech. Milovaná a v myšlení přesná Božena Němcová měla sice pompézní pohřeb, ale zemřela v bídě. Její reportáže jsou dnes nečteny, známa je jen domněle idylická Babička – přečtěte si ji znovu.

Roku 1781 vydal Immanuel Kant Kritiku čistého rozumu, v níž předkládá svoji teorii poznání a řešení problému, jak mohou mít subjektivní podmínky myšlení objektivní platnost. (zdroj: Wiki).

Srovnejte si ty letopočty a uvažte ten nepoměr zájmů a myšlení; k čemu vede, a jak je u nás rozšířena přibližnost myšlení jdoucí ruku v ruce s přibližností vyjadřování a s nadsazováním touhy po neměnnosti, vydávané za emotivitu, nad úvahu. Touha po neměnnosti vede ke zřeknutí se odpovědnosti, ke zpoždění, k nevšímavosti. Do emocí se promítají naše velmi osobní momenty, rozhodování je ovlivněno emocemi měnícími se v iluzi a afekt.

Opravdu to vypadá na zabývání se malichernostmi. Někdy je to užitečné. Odklonit pozornost od toho, co se mi vnucuje, je občas dobré – věci obvykle nebývají takové, jak se člověku v rozčilení jeví: vnímá totiž jen, anebo především, to, co souzní s jeho největšími osobními problémy anebo od nich odvádí pozornost a činí je méně trýznivými… Tohle je jen přeprška. Bude hůř. A pak líp.