30.5.2020 | Svátek má Ferdinand


JAZYK: Několikero nedorozumění z neznalosti

9.3.2019

Ni hao, zdravím vás po čínsku, vážení čtenáři! Bylo to v mladickém věku nějakých sedmdesáti let – dnes už si takové vyskakování nemohu dovolit –, kdy jsem pojal úmysl navštívit Čínu; a ne v rámci nějaké turistické výpravy s průvodci a tlumočníky, nýbrž na vlastní zdar i nezdar. Turistické agentury přivedou své ovečky ještě tak do Pekingu (po čínsku Bei-džing = Severní hlavní město), do Šanghaje (Šang-hai = Nad mořem), ukážou mu ty hliněné panáky v Xi-an a to je tak dohromady všechno. Zachtělo se mi však zhlédnout v Zemi středu (Džong-guo) i některé kouty, kam se turisté běžně nevodí; a to vyžadovalo alespoň nejzákladnější znalost jazyka čínského. Mnoho už mi z něj po těch čtrnácti letech v paměti nezbylo, přinejmenším ale vím jak se čínština vyslovuje, i jak se – a o to teď půjde - vůbec nevyslovuje.

Čítám totiž v českém tisku (v jiných ne) o řece Chuang-chu, o městech Charbin a Čcheng-du… houby houby, pravím vám. Hlásku –ch- čínština vůbec nezná, takže Huang-hu, Harbin (správněji Ha-er-bin) a Čeng-du, prosím pěkně. Ještě brutálněji je nakládáno se západočínskou provincií Si-čuan, uváděnou kdovíproč jako S´čchuan. Standardnímu „ch“ už se ani nedivím; ať mi ale někdo, u všech bohů a démonů, prozradí, jak mám číst ten apostrof. Zanechmež nesmyslů: slabika Si (v klesavém tónu) značí číslovku 4 (ale také smrt; a o smrti, jejda, jejda, slyší pověrčiví Číňané náramně neradi; vůbec by velmi uvítali, kdyby čtyřka byla vyškrtnuta z matematiky), a čuan = řeka. Tudíž Si-čuan, přeloženo do češtiny Čtyři řeky.

Odkud se v těch názvech vzalo ono matoucí „ch“… inu, bývali časové v zemích českých, kdy jediným přípustným světovým jazykem byla ruština; i překládalo se všechno z ruštiny a přepisovalo z azbuky. Mluva Puškinova však hlásku „h“ neobsahuje, píšíc všude místo toho „ch“ (po azbucku „x“), čímž došlo i k svrchu dotčeným zmatkům. A už to tak zůstalo. Třicet let uplývá od zemětřesení, jímž se zhroutila říše Stalinova a Brežněvova a s ní ruština co jazyk všech světových jazyků nejsvětovější, i nenutno si dále pěstovati tento notně zbytečný a hloupý relikt. Leda by byl něčímu srdci tak velice milý.

*

Odbyvše si patálie s azbukou, obraťme se do širého světa, neboť i tam shledáme nedorozumění z neznalosti jako máku. Dočetl jsem se například v jednom tuze poučném článku o zemi jménem Nový Foundland… ó běda. Neexistuje žádný Nový Foundland na rozdíl od Starého Foundlandu, nýbrž kanadská provincie Newfoundland, přeloženo z jazyka anglického Nově nalezená země. Pročež odpusťme si všechny Nové i Staré Foundlandy. Jiným plodem ducha geniova je Hornův mys, rovněž tu a tam se objevující v naučných publikacích. Ctění přepisovatelé cizokrajných názvů: nikdy nežil žádný pan Horn, po němž by mohl být řečený mys pojmenován; byl to mořeplavec a objevitel Willem Corneliusz Schouten, jenž nazval nejjižnější výspu amerického dvojkontinentu mysem Hoorn dle svého rodného (a velice pěkného) města Hoorn v nizozemské provincii Noord Holland. Stojí tam na náměstí v bronzu vyvedený, kdo chce, může se na něj jít podívat.

Taktéž čtu v pojednáních o dění z počátku století devatenáctého v jednomu kuse o nějaké Tylži. Ruský car Alexander se setkal s císařem Napoleonem v Tylži, v Tylži byl roku 1807 uzavřen tylžský mír… kde se, k čertu, na povrchu zemském nalézá nějaká Tylže? V mapách ať hledám jako hledám žádnou Tylži nenacházím, až mě napadne vyťukat si to jméno ve wikipedii, a koukejme. Ono to bylo město Tilsit v tehdy německém Východním Prusku, po sovětském záboru v r. 1945 a až dodnes Sovětsk. I ti Rusové ale, jde-li o stav před zmíněným datem, píší Tilsit… po čem se to zase opičíme? Nicméně název Tylže – přesněji Tilžé – existuje, a to v jazyce litevském; otázkou však zůstává, proč má Tilsit alias Sovětsk být přepisován zrovna po litevsku. Zůstal však po nadvakrát překřtěném Tilsitu dosti chutný, byť i nelibě zavánějící tilsitský sýr. Tylžský sýr, uznejme, by znělo praštěně, stejně jako celá tahle záležitost. Sovětský sýr už teprve.

Ale dobře, nemusí se každý vyznat ve všech dějinných a geografických podrobnostech oné vzdálené končiny. Jakous takous povědomost o místopise své vlastní země by ale správný vzdělanec míti měl. Dočítám se totiž v také jednom učeném pojednání, že se roku 1820 konal za účasti ruského cara, rakouského císaře a pruského korunního prince kongres v Troppau… Troubo! V Opavě! Aspoň ve vlastním zeměpise by se mohl vyznat, kdo se dá do spisování historických děl, když už mu ten zahraniční dělá takové potíže.

Hannover, 6. března 2019



Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.