„Omlouvač“ a jeho ekvivalenty v němčině a francouzštině

„Omlouvač“. – Mgr. Anna Vrbová z jazykové poradny mi potvrdila, že čeština doposud znala daný výraz toliko ve významu „kdo něco nebo někoho omlouvá“. Překladatelka Anna Kareninová v české verzi Kunderovy Slavnosti bezvýznamnosti význam posunuje, rozšiřuje.

„Omlouvačem“ se v románu rozumí ten, kdo trpí nutkavou potřebou omlouvat sám sebe. Omlouvá se, seč může, leč je mu to, řečeno lidově, houby platné. Dokonce tím na sebe jen přitahuje další vlnu agrese své údajné „oběti“. Kdopak je ona „oběť“? Sebevědomá (patrně též „uvědomělá“, takříkajíc „woke“) dívka. Ona a dotyčný do sebe na ulici vrazili. Jakoby náhodou. Při dodatečné prohlídce podlitiny dospěje „omlouvač“ k závěru, že dívka do něj vrazila schválně. Celý incident, dodejme, předem zinscenovala, aby se v roli „oběti“ mohla patřičně předvést, etablovat ...

A kdopak je onen „omlouvač“? Postarší muž. Dovoďme z kontextu: postarší bílý muž (ze skupinky přátel je jako snědý charakterizován jediný, a sice nezaměstnaný herec, který si hraje na Pákistánce). Tedy, řečeno ironickým titulem poslední knihy Kunderova kolegy Pascala Brucknera, „téměř ideální viník“ … Jak varuje Elisabeth Badinterová, pocit viny lze naočkovat snadno. Badinterová, vůdčí to francouzská feministka(!), dnes bije na poplach, že na francouzských školách některá témata (holocaustem počínaje) prakticky „nelze vyučovat“: pokud se je pedagog vyučovat odváží, riskuje přinejmenším difamaci na sociálních sítích …

Kundera diagnózu doby koncentruje do slůvka „omlouvač“. Nenápadně? Jelikož v češtině běží o sémantickou inovaci, zas až tak nenápadně ne! Inovace přece provokuje ...

Obdobná sémantická inovace (kterou nezachycuje německý slovník Duden ani jiné německé slovníky) byla aplikována před pěti lety v německé verzi Kunderova románu. To mi ohledně výrazu „der Entschuldiger“ mailem z Wiesbadenu potvrdila Ronja Walterová, pracovnice Společnosti pro německý jazyk. Na internetu lze slovo „der Entschuldiger“ dohledat v několika výskytech, výlučně ve spojení s „kuriózním povoláním“ v Japonsku, jehož vykonavatel se jménem „viníka“ (a z „viníkova“ pověření) někomu důkladně, obřadně omlouvá… A ve francouzštině, jednom ze světových jazyků, je Kunderův ironický výraz „l´excusard“ z roku 2013 dokonce neologismem, novotvarem!

Podle Badinterové je „pozdě“ (nikoli ovšem „příliš pozdě“), návrat „právního státu“ do školství i jiných oblastí francouzské kultury se neobejde bez mnohého vztekání … Za takto dramaticky zvichřené situace vzduchem – jako peříčko na společenském večírku – poletuje sem a tam kunderovské slůvko „excusard“, „Entschuldiger“, „omlouvač“…

Zatímco „omlouvač“ se omlouvá, soudruh Stalin se o kousek dále k obveselení davu kočkuje se soudruhem Kalininem (vedlejším produktem „soudružských taškařic“ je vandalizace sochy: soše vznešené dámy je ustřelen nos) a kdekdo o sto šest telefonuje (Slavnost bezvýznamnosti je prvním Kunderovým dílem, v němž se vyskytuje nepostradatelná moderní rekvizita: mobil) … „Všude někdo hovoří s někým, kdo tu není. Za chvíli nebude nikde nikdo …“ (Ludvík Vaculík) Až na (neostalinské) pranýřovače odevšad vyobcovaných „omlouvačů“ …

„Omlouvač“ – slovo roku 2020. „L´excusard“, „der Entschuldiger“ atd. – jistě slovo desetiletí!