Často používáme různé slovní termíny, aniž bychom o nich nějak zvlášť uvažovali. Staly se součástí našich hovorů, našich uvažování a nic nás nenutí, abychom uvažovali, či dokonce pátrali, po jejich původu. A přitom bychom se mohli dozvědět velice zajímavé podrobnosti.

Jeden můj známý svého času prohlašoval, že tak úplně nesouhlasí s tím, aby odkaz na křesťanskou tradici byl uváděn v oficiálních dokumentech Evropské unie, protože nejen on, ale mnoho dalších lidí nejsou například katolíci, ani věřící.

Vzpomněl jsem si při té příležitosti na hodně vousatý vtip, jak jede jeptiška v tramvaji a má ruku v sádře. Přistoupivší kněz se zúčastněně ptá, co že se jí stalo. Ale, velebnosti, odpovídá ctihodná sestra, uklouzla jsem ve vaně. A vedle sedící dva chuligáni (pro mladší - chuligán bylo dobové ideologické označení pro „odporné floutky morálky a práce se štítící“) si jeden druhému povídají. Vole, vole, co je to vana? Nevím, vole, copak jsem katolík?

Nu, to je vtip. Ale my si vlastně ani neuvědomujeme naši každodenní sepjatost s křesťanskou tradicí naší výchovy. Vezměte si například, kolik slov, úsloví a příměrů, které v dnešní moderní době používáme, pochází z bible či jiných církevních dokumentů. Slovo Bůh, Ježíš, Marie, Josef a jména jiných svatých používáme běžně v řeči a v příměrech či v citoslovcích. Nemocnicím říkáme lazarety, dobrodincům mecenáši, o lásce, že je andělská, v chování politických odpůrců hledáme čertovo kopýtko.

Citujeme Sodomu - Gomoru, začínáme od Adama a slavíme abrahámoviny. Stačí, když otevřete jakoukoli knihu nebo časopis, ve všech delších textech naleznete několikrát různá podobenství, která mají svůj původ v bibli. Já vím, namítnete, že tehdy nic jiného nebylo, že i první školy byly pouze církevní a tak dále. Jistě, ale kdyby to nemělo smysl a logiku, tak bychom již dávno o tom nic nevěděli. A že to zůstalo? No to je právě také kousek té křesťanské tradice. Oněm slovům a rčením rozumíme všichni. I ateisté. A většinou chápeme jejich smysl či symbolický význam.

Na rčení a různé názvy se můžeme podívat i z jiného úhlu. Napadlo vás někdy, jak zvláštní je náš vztah k psům a naopak? Existují studie, které dokazují, že pes má v rodině často pozitivnější úlohu než kterýkoli z partnerů. Dlouho jsem si neuvědomoval, že například hornický vozík, kterému se říká hunt, je tak nazýván díky psům. Německy pes se řekne der Hund. Název vozíku měl být vyjádřením toho, že doprovází havíře stejně věrně jako pes. Havíři měli konec konců vždy velký smysl pro poezii. A protože se kdysi věřilo, že pošlý pes přitahuje neštěstí a majetkové pohromy, vzniklo z toho známé úsloví být na huntě (zkrachovat) anebo se ničit (huntovat).

O tom, že psům vděčí za své jméno Kanárské ostrovy, se všeobecně většinou neví. Numidský král Jubo II. se při své výpravě na tyto ostrovy setkal s velkým množstvím psů. A zase latinsky pes se řekne canis. Proto nazval ostrovy Canaria - Psí ostrovy. A kdyby vám to o psech vůbec bylo ještě málo, tak si vzpomeňte na rčení „psí dny“. Mohou to být také parné, horké dny, kdy i psi vyhledávají stín. A protože se latinsky pejsek řekne caniculus, vznikl z toho latinský název pro prázdniny - dies caniculares (psí dny). Dokonce i ruština, jak jistě víte ze školy, má kanikuly. I Rusové mají prázdniny od psů.

Aby se to trochu zamotalo, měl bych připomenout, jak jsou na tom kanáři. Leckdo si myslí, že ptáci kanáři jsou z Kanárských ostrovů. Ano, přátelé, je to pravda. Mohou za to Španělé. Ti rozváželi ptáčky právě z těchto ostrovů po Evropě a pojmenovávali je canario, což je španělsky něco jako pták z Kanárských ostrovů.

Takže i kanáři vděčí za svůj název psům.

Neříkám, že psi řídí všechno. Ale když nějakého potkáte, podívejte se na něj pořádně. Ti psi toho vědí možná daleko víc, než si myslíme. Možná, že právě oni jsou nositeli těch čipů, jimiž nás sledují mimozemšťané. A jestli to chcete mít u nich jen trochu dobré, pomáhejte psům. Zaslouží si to, i kdyby nebylo těch čipů. Mají nás totiž neskonale rádi a jejich oddanost je skutečně psí.