Čeština je jazyk neuvěřitelně barvitý a mnohovrstevný. Existují v něm mnohá rčení, která používáme dnes a denně, i když už přesně nevíme, co vlastně znamenají.

Tak třeba již zmíněné dávat bacha. Nemá žádnou souvislost s kterýmkoliv ze slavné rodiny německých skladatelů, rovněž ani s existencí rakouského ministra a jeho absolutismem. Je původem z německého „obacht“ (pozor), případně „gib obacht“ (dávej pozor), posléze s ledabylou výslovností a přeměnou na „obach“. Další možností je rovněž původ z německého „die Wache“ (stráž). Počeštění tohoto slůvka dalo vznik slova vacha, záměnou v za b (poměrně časté v německo-českém přepisu) vzniklo slovo bacha. Odtud rovněž bachař jako vězeňská stráž.

Dostat kvinde je ekvivalentem výrazu dostat košem (převážně smutné ukončení vztahu). Německé slovo Gewinde je výrazem pro vinutí šroubu, ale rovněž výraz pro cosi spleteného, vázaného dohromady, což by se mohlo týkat také tvaru či podoby koše. Podstatou onoho dávání košem byl zvyk, že pokud nápadník dostal košík, jenž neměl dno, bylo to jasné gesto, že již není jaksi vítán a má jít o dům dále.

Uhlířská víra je synonymum pro víru slepou, nepřemýšlivou. Pověst je z 16. století - opět z Německa -, kde čert převlečený za biskupa se ptá uhlíře, v co věří. On odpověděl, že věří v to, v co věří církev. Čert se jej tedy zeptal, v co věří církev. „V to, v co věřím já,“ zněla odpověď.

Medvědí služba pochází z ruské básně autora J. A. Krylova „Poustevník a medvěd“ z počátku 19. století. Vypráví se v ní, že medvěd a poustevník byli přátelé. Jednou poustevník usnul a medvěd od něj odháněl mouchy. U jedné to udělal kamenem a tak prudce, že poustevníkovi rozrazil hlavu.

Mít máslo na hlavě je frází poměrně častou, avšak nejspíše se jen málo ví, jak toto označení vzniklo. Německé přísloví onu frázi ještě rozšířilo o přídavek, že „máš-li máslo na hlavě, nechoď na slunce“. Některé nepoctivé trhovkyně přidávaly do másla různé nepatřičné příměsi a pokud byly přistiženy, musely stát se svým produktem na hlavě v přímém slunečním svitu tak dlouho, až se máslo úplně rozpustilo. Vedle ztráty výdělku byla hlavní potupou ona ostuda dlouhého vystavení na veřejnosti s pokrytím nevábným rozpuštěným materiálem.

Táhnout se jako červená nit pochází z Anglie, kde bylo lanoví lodí v majetku státu označeno tenkým červeným vláknem, jež bylo vpleteno do každého lodního provazu. Odstranit onu červenou nit by znamenalo rozplést všechno lanoví, což - jak jistě uznáte - není zrovna lehká a krátká práce. Tento výraz se stal záhy rozšířeným po celém světě. Označujeme tím cosi, co je věci dané a není prakticky odstranitelné.

Mít kliku nesouvisí vůbec s částí dveří. Jde o fonetický překlad z němčiny „das Glück“ (štěstí). Držení kliky je tedy činností zcela zbytečnou. Zajímavé je, že hanlivé slovo „klika“ (skupina držící při sobě v nějaké nekalé činnosti), pochází naopak z francouzského výrazu „la clique“ stejného významu. Naše klika má s uvedeným francouzským názvem jen společnou fonetiku.

Oslí můstek je pomůcka, zkratka k zapamatování něčeho, co je ve skutečnosti složité. Původ se přikládá francouzskému filosofu 14. století Buridanovi, jenž se snažil přiblížit myšlenky velkého Aristotela veřejnosti. Vymýšlel tedy různé prostředky ke zjednodušení filosofických úvah, zejména formální logiky. Jelikož v té době byla města i vesnice lemována příkopy, které na rozdíl od přeskočivších koní nebyl osel schopen přejít jinak než po lávce či můstku, začalo se těmto zkratkám říkat oslí můstky.

Jít k duhu, tedy mít z něčeho zdravotní prospěch. Jde o opačný výraz slova neduh, tedy nemoc. Čeština má takových výrazů mnoho (kupříkladu nehoda, neřest, nezbeda atd.). Slovo duh znamená zdraví, síla, prospěch. V některých slovanských jazycích je toto slovo běžné (slovenské „dúži“ silný mocný, „dužniet“ stávat se mocným, sílit).

Nechat na pospas se v češtině označuje situace, kdy kdosi zůstane zcela bezbranný, sám, určen více méně k záhubě. Tento výraz pochází z italštiny, kde slovo „pasta“ znamená jídlo. Jako „post pasto“ býval v renesanci označen poslední chod, závěr hodokvasu. U nás toto slovo pomohl rozšířit Ján Kollár ve své Slávy dceři, když uvedl: večer, když se konaly kvasy, zrádce hostům svojim předložil hlavy našich knížat na pospasy.

Zblo kupříkladu pravdy je myšlen výraz nic, pranic. Zblo je v některých nářečích výrazem pro stéblo, cosi nepatrného a nepodstatného.

Těšínská jablíčka nejsou v žádném spojení s krásným městem na slezskopolském pohraničí. Jde o podobný výraz jako baron z Nemanic, ženich z Berouna či dívka z Drážďan. Baron z Nemanic je jednoznačná kontradikce bez ohledu na českou vísku, ženich z Berouna by jen bral, dívka z Drážďan dráždí a to vše bez jakéhokoli zeměpisného vztahu. Ona jablíčka jsou marností, planými sliby a marným utěšováním.

Šmitec pro dnešek (vůbec nesouvisí s hudebním nástrojem.....)