V souvislosti s masovým přesunem tisíců osob z Afriky nebo Asie se v našich médiích užívají nejčastěji slova „uprchlík“ a „migrant“. Přičemž to první bývá vnímáno jako „politicky korektní“, zatímco to druhé má podle některých jistý podprahový dehonestující nádech. Obojí je hloupost. Obě slova totiž mají svou jasnou a mezinárodně uznávanou definici.

Podle dvou základních dokumentů mezinárodního práva – Úmluvy o právním postavení uprchlíků z roku 1951 a Protokolu týkajícího se právního postavení uprchlíků z roku 1967 – je uprchlík osoba, která „se nachází mimo svou vlast a má oprávněné obavy před pronásledováním z důvodů rasových, náboženských nebo národnostních nebo z důvodů příslušnosti k určitým společenským vrstvám nebo i zastávání určitých politických názorů, je neschopna přijmout nebo vzhledem ke shora uvedeným obavám odmítá ochranu své vlasti...“.

Jednoduše řečeno je tedy uprchlík člověk, který utíká ze své země, protože má strach z pronásledování nebo se cítí ohrožen na životě. V současné době stále více lidí prchá před katastrofálními sociálními podmínkami či z důvodu zničeného životního prostředí. Těmto lidem ale Úmluva postavení uprchlíků nepřiznává.

Vedle toho migrantem je podle definice OSN každý člověk, který změní své místo pobytu překročením mezinárodně uznávaných hranic a stráví zde déle než jeden rok. Je to tedy prosté: všichni cizinci pochodující dnes Evropou, budou po roce pobytu mimo vlast migranty, ale jen někteří z nich uprchlíky.

Kdo jsou ale dnes? Za časů komunismu se lidem, kteří utíkali ze sovětské zóny, říkalo „utečenci“. Tábory v rakouském či německém příhraničí byly tábory „utečeneckými“. To je možná nejpřesnější, neboť nejobecnější pojmenování.

Lidé z Blízkého či Středního východu prostě utíkají, a to je skutečnost objektivní bez ohledu na to, z jakých důvodů utíkají. Jenomže naše politicky korektní pokrytectví se zdráhá toho slova užívat, neboť nám připadá neslušné a nevyjadřující plnou tragiku osudu utečenců.

Potíž je v tom, že velká část z nich si svůj úděl zvolila dobrovolně, neprchají před válkou či fyzickým ohrožením, ale jen za ekonomicky přijatelnějšími podmínkami. To podle svrchu uvedené definice nejsou uprchlíci a zatím ještě ani ne migranti. Tedy utečenci.

S těmi pojmy je to vůbec ošidné: Řekli byste příkladně o českém presidentu Benešovi, když v roce 1938 odletěl do Londýna, že byl uprchlíkem? Asi ne, ačkoli mu v podmínkách německé hegemonie ve střední Evropě nesporně šlo o život. Jenomže to slovo tradičně navozuje spíše zločinecké konotace – uprchlík prchá před zákonem či spravedlností.

S pojmy „uprchlík“ a „migrant“ se také nejčastěji žongluje v aktuální celospolečenské diskusi o přijatelnosti či odmítání tohoto fenoménu. Oběma slovům je dáván expresivní akcent a to je nezdravé. Proto by asi bylo nejlepší podržet se emocionálně neutrálního označení utečenec.