Stejně rychle, jako jsme se zbavili chozrasčotu i perestrojky, jsme se ochotně vrhli do protější škarpy a - spíš z lenosti než servilnosti - začali mateřštinu „obohacovat“ jinými inspirativními patvary. Dnes mě inspirovala jedna miliardu kilometrů široká hvězda.

Než se ale dostanu k tomu nešťastně obéznímu hvězdnému obru, dovolte mi několik diletantských úvah o češtině. Kdyby se mi dnešní blog podařilo korunovat nějakou pravopisnou chybou, prosím, neváhejte mě upozornit. A teď vzhůru na ten tenký led.

Hypotetická planeta hvězdy Antares (planetantaresusa.net)

V devadesátých letech minulého století náš rodný jazyk ještě statečně odolával, ale v prvních letech století jedenadvacátého se bez výjimky začaly anglické věty typu „crater 100 m wide“ překládat jako „kráter široký 100 m“. Jsem přesvědčen, že skutečně samy od sebe. Je to čistě strojový překlad a jeho průnik do lidské češtiny jistě souvisí s rozšířením různých internetových a softwarových (taky pěkné slovo, že?) překladačů. Jeden příklad z údajně nejčtenějšího internetového zpravodajství podepsaný ČTK:

Hubbleův teleskop zachytil výtrysk z komety Tempel 1

Především je třeba zdůraznit, že kráter, o kterém se tu hovoří, je zpravidla kruhová struktura způsobená dopadem vesmírného tělesa, takže jej lze popsat průměrem a hloubkou, ale co je to ta šířka? Opravdu by hodně bolelo, když ne redaktora v ČTK, tak aspoň redaktora, který zprávu předává dál, opravit tu hrůzu na „kráter o průměru 100 m“?

Šířkou lze charakterizovat třeba skříň. I ta má svoji hloubku. A také výšku. Z těchto tří rozměrů si člověk dokáže odvodit, zda se mu daná skříň vejde do příbytku, a zda se mu do té skříně vejde vše, co by do ní chtěl schovat. Naproti tomu válci lze šířku připsat jen velmi obtížně. Kdyby třeba ležel, pak by ještě bylo srozumitelné, co se rozumí jeho šířkou. Ale co když tentýž válec postavíme? Stane se šířkou jeho průměr? A co taková násada od smetáku? To je také válec. Kromě průměru bychom dokázali změřit ještě délku, ale šířku? A pak mě napadá takový puk. Ten hokejový. To je také válec. A klidně si leží ve stejné poloze, v jaké jiné válce stojí. Diskusi o parním válci už raději vynechám…

Z předchozího odstavce je, myslím, zřejmé, že nejde o pravopis jednotlivých slov. Jde o logiku věci. Strohá gramatická pravidla nám s tím nepomohou, stroji to těžko vysvětlíme. Musíme překonat lenost a použít zdravý rozum. Kráter široký 100 metrů je prostě pitomost a zločin na češtině.

Miliardu kilometrů široká hvězda se v pokusu o překlad knížky pro děti díky pečlivé redaktorské práci snad nakonec neobjeví, ale vyděsila mě ještě více než ty krátery. Nerad poučuji o banalitách, ale chtěl bych přece jen připomenout, že drtivá většina hvězd má tvar koule. Pravda, rychle rotující hvězdy mohou být výrazně zploštělé – podobně jako Země, v jejímž případě i tak hovoříme o rovníkovém či polárním průměru, nikoli o šířce a výšce. Ještě můžete namítnout, že těsné dvojice vzájemně se obíhajících hvězd mají spíš tvar kapky. Uvedená šířka se však má týkat hvězdy Antares. To je rudý veleobr ze souhvězdí Štíra. Hvězda, která se v závěru svého života „nadmula“ do skutečně impozantních rozměrů. Při rozpínání plynné obálky se však díky zákonu zachování momentu hybnosti musela jakákoli rotace hvězdy natolik zpomalit, že zploštění bude zanedbatelné. Antares není osamocená hvězda, její modrý průvodce však obíhá v úctyhodné vzdálenosti osmdesáti miliard kilometrů (pro znalce 550 AU), takže tvar obra se zřejmě blíží ideální kouli. Je-li ta koule miliardu kilometrů široká, pak by mě zajímalo, jak je třeba dlouhá, a je-li také bystrozraká, neboť koule, jak známo, je prostorové, tedy trojrozměrné těleso.

Převzato z blogu JanVesely.bigbloger.lidovky.cz
Autor je pracovníkem Hvězdárny a planetária v Hradci Králové