Jeden ze sociologických jevů, kterým se dnes úžeji zabývá obor gender studies (věda o pohlavích) a který se týká posunu významu slov, se jmenuje sémantická derogace. Tou označujeme proces, v jehož pohybu se ztrácí a znehodnocuje původní význam slova.

Pro příklady znehodnocených významů slov nemusíme jít daleko. Nadávku "žid" někteří lidé volí pro charakteristiku člověka lstivého, "maďar" pro člověka hloupého a "cikán" pro člověka falešného. "Hokynář" již není drobný kupec, ale typ člověka, který co neusmlouvá, to nezíská, a "cestář" již není údržbář veřejných cest, ale tulák a dobrodruh.

Je smutným faktem, že posunem významů slovo ztratilo svou neutrální hodnotu a získalo přídech hanlivosti nebo dokonce otevřenou vulgárnost. Američtí sociologové C.M Renzetti a D.J. Curran uvádějí (Ženy, muži a společnost, 174), že zejména slova ženského rodu, která byla v době svého aktivního užívání významově neutrální, v procesu odcizování nabyla hanlivý význam. Zmiňme jen několik slov češtiny 16. stol., kterými mluvili překladatelé Bible kralické, abychom viděli jejich neblahou proměnu: "hovado" již není obětní beran nebo býček, ale nekulturní hlupák s pomalým myšlením; "kadění" již není užívání kadidla při chrámové liturgii, ale vylučování stolice; "obcování" již není pobývání pospolu ve zbožnosti, ale prožívání intimity. Ale ani "baba" již není porodní asistentka, ale zlá stařena, a "děvka" již není ctnostná služebná, ale sexuálně frivolní žena nebo nevěrná manželka.

Na proces, v jehož pohybu se znehodnocuje původní význam slova, doplácí i biblická teologie. Uveďme si aspoň jeden příklad: V Gen 2, 22n ve zprávě o stvoření ženy z člověka (heb. adam) narážíme na potíž, za jejíž podobu všem ženám muži stále platí daň. V ekumenickém překladu Bible čteme: "A Hospodin Bůh utvořil z žebra, které vzal z člověka, ženu a přivedl jí k němu. Člověk zvolal: Toto je kost z mých kostí a tělo z mého těla! Ať muženou se nazývá, vždyť z muže vzata jest." Proč "muženou"? Protože čeština si neumí důstojně poradit s překladem dvojice slov z hebrejštiny íš – iššá, které sdílejí týž kořen. Íš je "muž", ale iššá v češtině zcela jistě není "mužena" nebo "mužatka", jak čteme v Bibli kralické. Ostří zbraně ženám lehce otupil liturgický překlad feriálního lekcionáře, jenž uvádí "manžel – manželka", ale jen na úkor velké nepřesnosti, neboť o prvních lidech z Ráje mluví jako o sezdaných v okamžiku jejich stvoření.

Jaké si tedy z tohoto biblického textu můžeme vzít poučení? Na jedné straně hebrejština již ve starověku jazykově vyjadřuje revoluční a moderní myšlenku rovnosti mezi pohlavími. Na straně druhé se neumí vyjádřit jinak, než tak, že jméno pro ženu odvodí z mužského tvaru a staví ji tím do druhotné pozice. A tam nepatří, protože adam znamená "lidství", a to je ve svých právech před Bohem i králem, tj. teologicky, sociálně a ekonomicky, vždy rovnocenné.