Kvadruplegik je člověk naprosto ochrnutý. Ten, který se na mě obrátil se svým problémem, spadl ve čtrnácti letech z půldruhametrového stromu, poškodil si míchu. Levé ruce zůstala částečná hybnost, pravá je skoro nehybná. Od prsou dolů je zcela ochrnutý. Stalo se mu to v roce 1978. Teď píšeme rok 2007.

Teď k tomu tabuizovanému tématu. Tento muž se mi s ním svěřil, ale myslím, že při zachování naprosté anonymity by lidé měli vědět, že existují specifické dimenze života takto postižených lidí. Dotyčný muž přišel o internetové spojení s jistým webovým serverem v Německu, tedy přesněji, s německou doménou. Je to erotický chat, tedy je to webová stránka, na které si lidé povídají o erotice. Navíc je to video chat.

Postižený píše: „Holky tam nevědí, kdo a co jsem. Mají mě za zdravého, přitažlivého, milého kluka. Vyslechnu je, jsem jejich vrba, jsem frajer jejich snů. Díky erotice videochatu jsem překonal psychické problémy, které se u mne po 28 letech života na vozíku vyskytly. Už jsem v pohodě. Získal jsem znovu sebevědomí, pocit, že i při svém zdravotním postižení můžu být nějak přitažlivý. Od úrazu jsem nic tak krásného nepoznal. Můj život už není tak pustý jako byl. Na chatu jsem tak šťastný, jak jen mohu být.“ A je to tady, to tabuizované téma. Zase jeden případ, kdy jdou morální mustry k čertu. Otevřel jsem si tu webovou stránku, o které mi ten člověk píše. Je to porno se vším všudy. Když se hovoří o stinných stránkách internetu, vždy padnou dvě zmínky - pornografie a násilí. Za nedávné vraždění ve Virginii může prý propagace násilí. No a pornografie se s tím vede ruku v ruce. Vede k citové otupělosti, k degradaci citu, k vulgarizaci sexu, tím spíš, že na pornostránkách se nepropaguje jen „obyčejný“ sex, ale výstřednosti.

Co teď s tím? Zase jeden případ, na který neznám mustr, podle jakého postupovat. Čistě technicky vzato, vznesl jsem dotaz, proč dotyčný lpí právě na tom jediném webu, od kterého ho uřízli, a proč nejde jinam, protože podobných institucí je na webu několik habadějů. Taky beru v úvahu, že si ze mě někdo vystřelil. K nešvarům internetu patří „hoaxy“, tedy mystifikace, vytvářené s různým motivem. I tohle může být samozřejmě „hoax“ a někdo si ze mě dělá blázny v naději, že se budu probourávat do německé pornostránky, abych pomohl nějakému zcela zdravému osmnáctiletému vykukovi. Ale i kdyby to tak bylo a šlo o hoax (jakkoli si nemyslím, že to tak je, po dvanácti letech strávených na internetu mám na tyhle věci to, čemu se hezky říká „čuch“), taková věc je možná, protože je myslitelná.

Mravní naučení se ode mne nedočkáte. Odmítám dotyčnému radit, aby se přestal vzrušovat pornostránkami. Odmítám mu vyprávět o kvadruplegicích, jako je Pavel Šibrava, který na paraolympiádě hodil diskem 13,6 metrů a získal v Sydney bronz, a to je namátkou zvolený příklad, vylovený z internetu. Za první republiky (znám to z Malého čtenáře) dávali dětem za vzor „bezrukého Frantíka“, který se všechno naučil dělat nohama. Těžko dávat dětem za vzor kvadruplegika brouzdajícího po pornostránkách, který lže holkám, že je pohledný zdravý mladík.

Ledaže by ano. Ledaže by tabu padlo. Ledaže by to sloužilo k dosvědčení, že erotika je normální, ať má jakoukoli podobu (která nikomu neubližuje), a že na ni má právo každý, i ten, kdo je skoro celý ochrnutý. Což si myslím, že tak je a má být.

LN, 30.4.2007