Pondělí 20. července 2026, svátek má Ilja

První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

ILUSTRACE: Vzpomínka na Věnceslava Černého

Král dobrodružné ilustrace je Zdeněk Burian a jistěže mu sekundují Bimba Konečný, Jaromír Vraštil, Gustav Krum, Václav Junek, Miloš Novák a snad i Salač a Čutta a Wowk. Ale nic naplat, na začátku bylo jenom pár velikánů a především Věnceslav Černý (1865-1936). Sto roků od jeho smrti uběhne teprve roku 2036 a tohle jaro uplynulo let devadesát.

Nespecializoval se vlastně nakonec na nic, ale ve výsledku to působí, že na mayovky a Julia Verna. Zrovna tak ovšem dobovým čtenářům předestřel momenty ze Sienkiewicze, Alexandra Dumase, Karla Klostermanna, Lewise Wallace, Václava Beneše Třebízského, Lva Tolstého, A. S. Puškina (Piková dáma), Giacoma Casanovy, Karla Dewettera (Drahokam z hvězd), Josefa Svátka, Edmondo de Amicise (Srdce), Victora Huga (Bídníci), Emilia Salgariho, Fredericka Marryata, Karla Herloše, Jakuba Arbese (Poslední dny lidstva) a Karla Jaromíra Erbena. Dokonce ilustroval Babičku (1905) a Staré pověsti české (1894).

Od šestnácti (1881) studoval Černý - vedle vrstevníka Luďka Marolda - na Akademii výtvarných umění v Praze a roku 1885 pokračoval ve Vídni, aby se roku 1887 opět vrátil do Prahy a tady stal neofiálním presidentem - téhož roku založeného - Spolku výtvarných umělců Mánes (s průkazkou číslo dvě, přičemž jednička byl o generaci starší Mikoláš Aleš, po kterém Černý roku 1895 pojmenoval prvorozeného syna).

„Bouřlivák Aleš neměl příliš důvěru manželky,“ konstatuje ve své monografii Ilustrátoři dobrodružství (2017) Vladimír Prokop, „i svěřila ho vždycky před odchodem do večerního světa do opatrovnictví Černému,“ který na to - později - vzpomínal: „Přivedl jsem Aleše domů v pořádku vždycky, i když to bylo druhý nebo třetí den.“

Vedle Prahy žil Černý od roku 1904 občas ve městě Železnice (u Jičína) a v Mladé Boleslavi, kam ho nasměrovaly kořeny jeho manželky. Ale míval i ateliér ve Vodičkově, kde žil nejblíž svému privilegovanému nakladateli Vilímkovi.

Černý byl opravdu bravurní realista, i když s přídechem (novo)romantismu, a Národní galerie dnes má deponovány jeho oleje Ctirad a Šárka a Oldřich a Božena. Géniové typu Václava Brožíka anebo Vojtěcha Hynaise ovšem nebyli na rozdíl od Černého nikdy ani maličko teatrální a nastavili vysokou lať. Tak výšinně to učinili, až Černý ambice přesměroval i po vzoru kamaráda Alše k ilustrování časopisů a knih. Ba i do šíření pohlednic s Jeny Žižkou a Husem (ale nejen s nimi).

Pro onen „pohlednicový“ účel se spojil s vinohradskou firmou Václava Krátkorukého a sem tam sice vytvořil i nepěkně strnulou figuru (snad že byl nadproduktivní), ale nad tím se dalo snadno mávnout rukou. Monumentalizoval dějinné momenty a spřátelil se s Jiráskem, který do Pověstí osobně prosadil sto Černým lavírovaných maleb.

Jako adorátor národní historie i dobrodružství měl představivost i schopnost vnímat modely, které si bral do ateliéru. Nejperfektněji zvládl anatomii koní a dokázal vytvořit iluzi prostoru. Ani se nestrachoval občas malinko přehánět v gestech… a uměl na centimetr umístit epicentrum davové scény. „Disponoval nepřebernou stupnicí fyziognomií,“ dodává Vladimír Prokop. Jen pro Vilímka ilustroval Černý na sto titulů.

Pro Hynka dělal od začátku devadesátých let řadu klasických verneovek (Carův kurýr, Chancellor, Archipel v ohni, Dobrodružství tří Rusů a tří Angličanů, Sever proti Jihu, Plovoucí město, Blokádou, Doktor Ox) i řadu mayovek (Třemi díly světa 1-5, Satan a Jidáš 1-3, Vánoce, Hulánova láska 1-5). Rovněž Toužimský a Moravec to s Černým zkusili a byli spokojeni, nicméně čas trhl oponou a Zdeněk Burian byl pouze jeden, takže se roku 1933 Toužimský a Moravec v dopise zmiňují právě Burianovi o Černého slabší schopnosti zachytit přírodu.

Ale taky byla už třicátá léta a nemocnému malíři přes sedmdesát let. Vedle Josefa Ulricha (1857-1930) a Stanislava Hudečka (1872-1947) je první a nejstarší bard české dobrodružné ilustrace a na stejné úrovni před Vítězslavem nefungovalo nic.

s

Loni vydanou monografii o Věnceslavu Černém, která už rozebrána, lze objednat pouze v pražské Perlové ulici, na Letné a ještě na dvou místech republiky včetně Jihlavy:

Věnceslav Černý - Jan Bouček, Vladimír Prokop, Simona Hrabalová, Karolína Truhlářová (ed.), Tereza Štěpánová (ed.) | KOSMAS.cz - online knihkupectví

Aston Ondřej Neff
20. 7. 2026

Při troše námahy se dá vykřesat jiskřička i z mokrého hadru.

SÝR ZDARMA
20. 7. 2026

Jak vypadají utažené imigrační šrouby

Jan Ferenc
20. 7. 2026

Proměna firemních struktur může zásadně změnit i kariérní růst.

Benjamin Kuras
20. 7. 2026

Věnujme této fackované vládě trochu empatie a jednu dobrou radu.

Vratislav Hlubuček
20. 7. 2026

Nostalgie často maže tehdejší chudobu, nespravedlnost a rigiditu.

Lidovky.cz
20. 7. 2026

Bitvu o fotbalový grál ovládli Španělé! Ve finále mistrovství světa po dominantním výkonu zdolali...

min Miloslav Novák
20. 7. 2026

Před dvěma lety proseděl finále mistrovství Evropy na lavici náhradníků, což Španělsku nevadilo. Do...

Štěpán Ťalský
19. 7. 2026

Španělští fotbalisté jsou podruhé v historii mistry světa. Ve finále na MetLife Stadium v New...

Josef Mlejnek
20. 7. 2026

Spor o účast prezidenta na summitu NATO evidentně expandoval do širších politických prostorů. I...

tals Štěpán Ťalský, drev Martin Dřevínek
19. 7. 2026

Nejen fotbalisté, ale také zpěváci a další umělci dostali prostor během finále mistrovství světa,...

Vyhledávání

TIRÁŽ NEVIDITELNÉHO PSA

Toto je DENÍK. Do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston). Příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce.

ondrejneff@gmail.com

Rubriku Zvířetník vede Lika.

zviretnik.lika@gmail.com

HYENA

Tradiční verze Neviditelného psa. Sestává ze sekce Stručně a z článků Ondřeje Neffa - Politický cirkus a Jak život jde. Vychází od pondělka do pátku.

https://www.hyena.cz