Objevem roku se stala - právě před třiceti roky - jistá Ilona Csáková a já nejsem zdaleka jediný jedinec, kdo se ne hned, ale posléze zamiloval do té potvory, a to kvůli sametu.

Sametu jejího altu. Jde se zamilovat jenom skrz rádio a krásných ženských bylo i bude, ale alt, jakým disponuje Ilona, je výjimka od boha. Rozličné texty jejích songů mě, přiznávám, až tak neinteresují, i když se jinak zpěváků chytám právě přes texty a nějaké zrovna vycházejí uvnitř knihy Telegram s adresou svět…

Tady je moc nezkoumám. Drží mě alt a umění zpěvu. Osobnost. Ne duše. Ten zpěv. A někam pokaždé přijdu a ptám se barmana nebo rovnou knihovní ředitelky: „Prý tu dnes bude zpívat i Ilona?“

„Která?“ A já nechápu, že se tak ptají anebo smějí. Zato Iloniny koncerty nevyhledávám, aby mě náhodou neranila mrtvice.

Absolventka pedagogické školy Ilona Csáková (ILONA CSÁKOVÁ | Ilona Csáková je přední česká zpěvačka s nezaměnitelným hlasem) nemá alt bohyně, ale jsme blízko setkání třetího až čtvrtého druhu. Zprvu (1987-1992) vynikala v kapele Laura a její tygři, například na deskách Síla v nás a Žár trvá. Nebála se a původně dokonce zasedala za bicí. Ale to byla chvilenka, nic víc. Sólově debutovala deskou Kosmopolis (1993) a vedle dalších následovaly Amsterdam (1995), Pink (1996), Blízká i vzdálená (1999), Tyrkys (2000). Roku 1996 se stala kvalitní předskokankou Tiny Turner, když byla Tina v Praze.

Vystupovala ve známém muzikálu Vlasy a je titulní postavou zaznamenaného muzikálu Kleopatra. Mimo dalších následovaly muzikály Golem (2006), Sibyla - Královna ze Sáby (2016) a Tři mušketýři (2008), což je dle Dumase, ale vy to víte. Představovala do Buckinghama zamilovanou francouzskou královnou Annu Rakouskou, Richelieuem sledovanou.

Jako zpěvačka Ilona absolvovala i jedno francouzské turné, ale jinak se drží doma: v Čechách a na Moravě. Třikrát za sebou jí jen těsně uteklo vítězství v anketě Český slavík o jedno jediné místo a pro ni charakteristický megahit Tornero (klip režíroval ve vší úctě „starý kýčař“ F. A. Brabec) slýcháme už od roku 1999.

Nazpívala i příjemně vlezlé písně La isla bonita, Když zbývá pár slov (Je t´aime moi non plus), Proč mě nikdo nemá rád (I say a little prayer), Jedno tajemství, Babylon, Kočky, Oči sněhem zaváté, V stínu kapradiny, Malý vůz, Svatba pod Bezdězem, Massachusetts, Kansas City, Summertime, Tenhle kluk, Tina, Zavři oči, když se červenám nebo Chci královnou se stát. No, samé bomby; ačkoli zrovna vám sedět nemusej.

Ilona napsala jen jednu knihu, a to Můj soukromý Řím (1999), a nejsem žádnou chytlavou jedličkou, ale z ní vedle. Vedle partnerky, dětí, koček a knih přece musíte mít rádi ještě něco nebo někoho.

Pro Ilonu se bohužel stalo od jistého momentu typickým, že až flegmaticky přebírala kvalitní zahraniční megahity, ale, ehm, kdo toto v populární hudbě kdy neudělal? Mně to nevadí. Za pár dní poběží na obrazovkách zmíněný Český slavík a tam ji vidím. Na piedestalu. Je to strašná slabost, to nezapřu, ale každý nechodí na Janáčka: „Červenou už nechci víc a černá se mi protiví, s tou bílou jsem to přehnala a ta zelená je šílená, jen růžová to může být.“

ilona csáková - pink