29.3.2024 | Svátek má Taťána


HUDBA: Sladká muzika

4.3.2013

Milan Lasica a Bratislava Hot Serenaders, i se Serenaders Sisters

Milan Lasica před časem málem vyhrál písničkovou soutěž Eurovize.

Cože? Vy o tom nevíte?

Stalo se to tak, že spolu s jeho kamarádem Juliem Satinským uvedli výstup, během něhož Satinský přijal pozvání nějakého eurovizního papaláše, snad přímo prezidenta, a pak se ujal ohlašování pěveckých výkonů kolegy Lasici ve všech řečech, které Evropa zná, včetně těch, které dosud nepoznala. A do toho Lasica nyvě zpíval nějaký dobový populární šlágr. Kdyby tenkrát bývali ten výstup neukončili ve chvíli, kdy ho ukončili, kdo ví, jak by to dopadlo. Třeba by to ten Lasica nakonec doopravdy vyhrál. Aniž by Eurovize měla ponětí.

Pravda ovšem je, že Milan Lasica si už dávno vysnil, že bude zpívat písničky před diváky jako opravdický zpěvák, ne "jenom" jako "pouhý" komik. Lasica je člověk, který na jednu stranu dobře ví, že sen, který uskutečníme, přestává být snem, ale na druhou stranu zase ví, že má docela slušnou zásobu dalších snů, a kromě toho ví ještě lépe, že kdyby to nezkusil, bude si to vyčítat.

A co je lepší: vyčítat si, že jsem to nezkusil, nebo to zkusit?

lasica_serenaders

Lasica si padl do oka s Jurajem Bartošem, šéfem znamenité kapely Bratislava Hot Serenaders, slovo dalo slovo a dnes už mají za sebou tři cédečka, jedno lepší než druhé. Jejich první společné dílo se jmenovalo Ja som optimista, druhé Celý svet sa mračí a to třetí Keď zastal čas.

Už ty názvy naznačují osobnost Milana Lasici. Optimista? No, jak se to vezme. Spiše pesimistický realista. I když, na druhou stranu, všechno, co Lasica dělá, vyžaduje určitou dávku optimismu. Tak mu to nechme.

Ta kapela ovšem hraje skvostně. Nejen, že jde o partu výborných instrumentalistů, ale jejich šéf Bartoš navíc dovede aranžovat tak, aby skladby zněly jak nostalgicky, tak moderně. Trio jménem Serenaders Sisters je skvěle doplňuje. Autoři hudební stránky věci se také pyšní tím, že nepoužívají techniky známé cizím slovem jako overdubbing. Jednoduše řečeno, je to postup, kdy se nahraje nějaká část hudby, ať už třeba celá rytmika, nebo jenom dechové nástroje, prostě porůznu, pak se to smíchá a pak přijde zpěvák, slyší skladbu ve sluchátkách a dozpívá svůj part, který se nakonec přimíchá k hotovému podkladu. Natáčet všechno najednou je mnohem těžší a že výsledek zní tak dobře (na všech třech cédečkach), k tomu lze pouze tvůrcům blahopřát.

Udělat takový celek je umění, obzvláště v případě tří cédeček s Lasicou. Ta se soustřeďují hlavně na tzv. "sweet music", tedy na hudbu, které je na první poslech nejlépe v kavárně. Zní prý naprosto nebesky, když sedíte s některou z dam svého srdce pěkně stranou vlezlé společnosti někde v chambre séparée, v naději, že si v soukromí užijete radovánek a že vás při tom užívání nespatří žádná jiná z dám vašeho srdce, včetně zákonité manželky.

Zajímavé ovšem je, že všechna ta tři vystoupení zní (podle tvrzení svědků) skvěle i z koncertního pódia. To už je obdivuhodné.

Zdálo by se, alespoň dnešním Donům Juanům, že když už jednou jsou s dámou v chambre séparée, bude jim hudba znít jenom jako zvuková kulisa. V případě Milana Lasici a Bratislava Hot Serenaders, včetně Serenaders Sisters, by se náramně spletli. Lasica si totiž napsal ke všem uváděným písním svoje texty. Některé jsou lehce ironické, jiné mile nostalgické, ale všechny mají jedno společné: jsou to básně. Nádherné básně.

Lasica ze sebe nedělá ani Franka Sinatru, ani Luciana Pavarottiho. Ba dokonce ani Charlese Aznavoura nebo Jacquese Brela či Yvese Montanda nebo Gilberta Bécauda. Lasica je Lasica. Zpívá hlasem poněkud zastřeným (neboť, abychom citovali našeho vzájemného přítele Jiřího Suchého, jiným nevládne). Je to hlas a výraz člověka životem těžce zkoušeného, někdy přímo posmutnělého, ale nikdy ne úplně smutného. Hlas, který se sice laská s každým tónem, ale nedělá tak proto, aby ukázal: podívejte, jaké já umím kudrlinky. Dělá tak proto, abychom si mohli vychutnat jak slova, tak hudbu, které slyšíme.

Nahrávky vydalo vydavatelství Forza Music v Banské Bystrici. Sežeňte si devizový příslib (když už jsme u té nostalgie) na eura a neváhejte. Nebo můžete zkusit tuto stránku.

Nebudete litovat.