Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
HUDBA: Kam se poděl hudební sluch
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
D. Stirsky 24.8.2022 13:46Ale Kreutzerova sonáta je hezká. Člověk nemusí být snob, aby se mu líbila. |
|
|
M. Valenta 24.8.2022 11:31Podle této teorie by Češi skoro žádný hudební sluch mít neměli. Stačí si porovnat přednes zpráv v češtině a třeba v angličtině. Ta česká plochost ve výslovnosti je do uší bijící a to zvlášť pro někoho, kdo se do Česka vrátil po delší době. |
|
V. Dolník 24.8.2022 10:58Zajímavé, sedmý tón výš? To jsem nevěděl. (S temperováním je to složitější: nejen houslisté, ale i zpěváci rozlišují tóny, které jsou na klavíru jako jedna černá klávesa.) To je zcela mimo dosah mých možností. Mám v každém uchu dvacet čtyři drátků, díky kterým slyším. Samotné dis slyším výš než samotné e, ale v hudbě si to obvykle mozek přebere a srovná. On si vlastně srovná i rozdíly mezi oběma ušima. Teď si uvědomuji, že pozorovanou dis/e anomálii jsem zaznamenal oběma ušima, musím ten test zopakovat pro každé ucho zvlášť. |
Traduje se, že s implantáty si člověk užije pouze muziku, kterou zná ze svých slyšících dnů. Není to tak úplně pravda. Beethovenovy piano sonáty jsem kdysi slyšel jen některé, Waldsteinovu asi až s implantáty, a přece si ji užiju. Naopak s hudební pamětí je to horší. Chorál Dies ire je mi stále cizí, i když jsem ho slyšel mockrát. A že bych dokázal rozeznat jeho citaci v Symphonie Phantastique, to už vůbec ne. I tak je kochleární implantát skvělý vynález a já doufám, že a něj Graema Clarka konečně ocení nobelovkou. Apropos, děkuji za pěkný článek.
|
|
Z. Lapil 24.8.2022 11:22Ono se mu také říká citlivý tón, tomu sedmému. Napadá mě, že problém bude právě v tom, že dis není es (vaše dis/e je, předpokládám, nedoklep). Totiž - zpívám-li (C-dur) směrem nahoru, ladím vyšší tón podle nižšího (H podle A), ale při přechodu do vyšší oktávy už je nějak nutné ladit "shora" neboli H podle C, což A/ není úplně totéž a B/ ještě tam nejsem. Možná jako řazení v autě |
|
O. Hasoň 24.8.2022 6:36Ano, houslisté jsou lidé, kteří prý rozpoznají a někteří i dokážou zahrát fis a ges jako různé tóny. |
|
|
L. Severa 24.8.2022 10:43Možná to platí pro houslisty, ovšem ne pro označení tónu. Proto jsme v mládí mohli nahradit Desdemonu Cisdemonou. |
|
|
Z. Lapil 24.8.2022 11:13Možná napíšu něco, co víte, ale ony jsou to opravdu různé tóny. Má to nějaké matematické důvody, protože "dobře" znějí souzvuky tónů, jejichž kmitočty jsou v poměru malých celých čísel. Mmch - to zjistil už Pythagoras - na struny zavěšoval různá závaží, aby zjistil, jak to vlastně je. Je to nějak v tom, že kmitočty slyšíte logaritmicky (kmitočet každé další oktávy je dvojnásobkem té předchozí), takže ladíte-li několik velkých skoků vzhůru a pak více menších skoků, nahoře se nepotkáte sám se sebou, přestože na klavíru je to ta samá klapka. Houslisti a zpěváci si s tím poraděj, pro klavíry a varhany bylo nutno vymyslet něco, co se jmenuje temperované ladění a ten rozdíl to nějak (existují různé způsoby) rozdělí "po celé šířce klavíru". Jestli posloucháte klasickou hudbu, tak se někdy všimněte, že sbor dokáže vyloudit "kůry andělské" - sluch sem, sluch tam, po zádech běhá mráz a vy VÍTE, že přesně takhle to má pasovat (to jsou právě ty poměry malých celých čísel), zatímco u klavíru a většinou ani varhan se tohle nestává; ty mají zase jiné silné stránky. V dobách, kdy se tohle řešilo, napsal Bach celkem 24 preludií a fug (12 tónin každá dur a moll) "Pro dobře temperovaný klavír", čímž jaksi prakticky prokázal, že to lze. Na youtube je povícero verzí, viz např. https://www.youtube.com/watch?v=Ugc5FZsycAw. A ještě "veselá historka". V r. 1848 někdo cítil potřebu napsat requiem, a jelikož se to hrálo v Týnském chrámu, napsal to v Es-dur, protože tamější ladění varhan mu v téhle tónině zněly "nejvhodněji falešně". |
|
|
R. Langer 24.8.2022 5:45Zajímavé, děkuji. |
