HUDBA: Castaldo

Na pultech členů Amatérského symfonického orchestru se objevily zažloutlé noty pojmenované po rodilém Rakušanovi, který žije dodnes v paměti díky stále hranému, velmi pěknému, svižnému pochodu, jehož autor se narodil před 160 lety. Ale nepřeskakujme.

Asi 11 kilometrů severozápadně od dolnorakouského Melku s nepřehlédnutelným benediktinským klášterem vybudovaným na skalnatém ostrohu nad Dunajem, právem vydávaným za barokní perlu Rakouska, leží v zalesněné krajině obec Leiben, kde se podle záznamu ve vojenské evidenci narodil ten, jemuž byl později věnován pochod. Pro získání podrobnějších informací ze záznamu v matrice je nutno navštívit farní úřad v sousedním Ebersdorfu.

V knize narozených (Geburts-Buch) se lze dočíst, že 20. září 1839 v pět hodin odpoledne se v Leibenu č. 1, tedy na zámku, narodil chlapec manželského původu a katolického náboženství, kterého 24. září 1839 farář Severin Lukas pokřtil jmény Ludwig Joseph Carl. Otcem byl Joseph Castaldo (v matrice zapsán jako Kastaldo), obroční c. k. panství Leiben, a matkou Maria, jejíž otec byl Jos. Tapp šlechtic von Tappenburg, c. k. podplukovník v penzi, a matka Maria rozená šlechtična von Vogou z Lublaně. Kmotrem byl Josef Schmied, c. k. správce v Leibenu, jako zástupce svob. pána von Sommaruga, c. k. dvorního rady u nejvyššího soudu a referenta státní rady. Novorozenci pomáhala na svět zkoušená porodní bába Josefa Ortlerová, vdaná, obyvatelka nedalekého Emmersdorfu na břehu Dunaje.

O dětství Ludwiga Castalda není nic známo. Byl to chlapec z úřednické, tedy takzvané lepší rodiny. Buď on sám, nebo jeho rodina rozhodla o vojenské dráze, takže v roce 1856 nastoupil do plukovní kadetní školy, kde byl v roce 1857 povýšen na svobodníka a za dva měsíce nato na desátníka. Školu ukončil s dobrým prospěchem 31.června 1858 a byl jmenován kadetem.

Následuje popis typické kariéry rakouského důstojníka, který byl v bitvě u Solferina 24. června 1859 těžce zraněn na levém stehně kulkou z pušky. V roce 1880 mu byl udělen Vojenský záslužný kříž a byl povýšen na majora se současným přeložením k 73. pěšímu pluku, tou dobou posádkou v Terezíně. A s tímto plukem byl přeložen k nově vytvářenému pěšímu pluku č. 88, jehož posádkou byla Praha, Ferdinandova kasárna v Karlíně. V roce 1887 byl povýšen na podplukovníka a přeložen k pěšímu pluku „Pražských dětí“ č. 28, jehož se stal posléze velitelem. A teď jsme konečně u populárního pochodu.

cas

Kapelníkem 28. pluku byl zkušený hudebník Rudolf Nováček, absolvent vídeňské konzervatoře, brilantní houslista, který se třemi bratry založil kvarteto úspěšně koncertující na pódiích evropských zemí, s praxí u několika pluků. V této době byl členem Umělecké besedy a stýkal se s Antonínem Dvořákem, Zdeňkem Fibichem či Karlem Bendlem. Měl nejspíš v zásuvce svého stolku několik pochodů a pro jeden, opus č. 40, sáhnul, když mu bylo oznámeno jméno nového šéfa, tedy velitele pluku. Namočil pero do inkoustu a na první stranu nahoru, nad všechny notové osnovy, napsal CASTALDO.

Pochod se ujal. Vojáci ho měli rádi a posléze ho měli rádi také Pražané, když byl vybaven přitažlivým textem „My jsme ta těžká pára, nás zná přec celá Praha“. Kapelník Nováček se měl stát v roce 1921 ředitelem Vojenské hudební školy; její založení se však protahovalo, a tak svou kariéru ukončil v Temešváru. Později vzniklou školu zrušil po 85 letech úspěšné existence až rozkaz ministryně obrany Vlasty Parkanové č. 13 z 18. dubna 2008.

V roce 1984 nahrála Česká filharmonie řízená Václavem Neumannem pro německé nakladatelství Orfeo International Music GmbH gramofonovou LP desku K. u. K. Festkonzert Vol. 1, na které je 14 skladeb včetně pochodu Castaldo. V archivu České filharmonie jsme našli noty, ze kterých se s největší pravděpodobností hrálo. Vydání nemá partituru; na notách pro 1. housle je nahoře tužkou připsáno DIRECTION; part totiž sloužil i pro dirigenta. Jde o vydání firmy Jana Hoffmanna vdova v Praze, tentokrát pro smyčcový orchestr, přičemž – jak nakladatel výslovně uvádí – skladbu lze z těchto not provozovat i s nejmenším obsazením, hrát ji tedy mohl například i jediný houslista s klavírem. Žádný div, že po objevení těchto zažloutlých not varhaníkem Josefem Vlachem Vrábelským se do zkoušení kdysi velmi populárního pochodu pustil také Amatérský symfonický orchestr.

Než to přátelé nastudují, vyberte si Castaldo na YouTube. A nenechte se mýlit, že je tam občas uváděn jako „rakouský vojenský pochod“.