28.3.2024 | Svátek má Soňa


Diskuse k článku

HUDBA: Castaldo

Na pultech členů Amatérského symfonického orchestru se objevily zažloutlé noty pojmenované po rodilém Rakušanovi, který žije dodnes v paměti díky stále hranému, velmi pěknému, svižnému pochodu, jehož autor se narodil před 160 lety. Ale nepřeskakujme.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
J. Kočvar 1.4.2021 0:11

Pěkné povídání, děkuji! :-)

J. Kraus 31.3.2021 21:10

Díky za krásný večer. Po práci na zahrádce si teď z youtube pouštím Castalda. Jako vždy, čím starší nahrávka, tím lepší. Jak už kdysi psal pan Bošek, za blahých dob monarchie zněly vojenské pochody nějak hutněji a řízněji. Nejvíc se mi líbí Castaldo hrané osmadvacátníky, šelaková deska s červenou etiketou, tuším Parlophon. Tu jsem na youtube nenašel. Ta má už dynamiku, staré rakouské nahrávky Zonophone Rekord z Aussigu čili Ústí znějí ploše. A na youtube potvrzení dřívější zkušenosti: amatérské orchestry jsou autentičtější, hra není strojová a je v ní cítit prožitek.

"My jsme ta pražská pára", ta měla hodně slok, Vacek s Kovářem zpívají okleštěnou versi. Někdy začátkem let šedesátých, v době předautomobilové, jezdil jsem s rodiči na podnikové nedělní autobusové výlety po Čechách. Autobus Tatra 500HB, chlouba podniku i naše mezi tou masou 706 nebo dokonce erenek. Vyjelo se a hned se začalo zpívat a zpívalo se skoro celou cestu. Písně lidové i národní, předválečné odrhovačky a občas zanotoval pan Hola na předním sedadle i nějakou píseň vojenskou. Tu často nějaká matka rázně uťala, aby dítě nebylo zkaženo. Castaldo měl dost slok, kéž bych si něco pamatoval. Podobně Bruck Lager se starou Blažkovou a jiné. Myslím, že něco málo, ale jistě zdaleka ne všecho zachránil G.Oplustil do Babiččiných krabiček a podobně.

To byl ještě skutečný svět, skuteční lidé. Mě to nabíjí dodnes.

M. Karlická 31.3.2021 9:10

Tak na mě dýchl starý dobrý svět ...