K třetímu vydání české mutace Houellebecqova románu Mapa a území

Román jednoho z nejčtenějších světových autorů Michela Houellebecqa Mapa a území líčí kariéru a život fotografa a malíře Jeda Martina. Soukromý život je soustavně neuspokojivý (i po umělcově zbohatnutí), zejména co do lidských vztahů. Zato kariéra je oslnivá: Jed prorazí osobitým fotografickým zpracování map firmy Michelin (odtud název románu a vracející se motiv, že mapa je zajímavější než území samo) a definitivně se etabluje sérií obrazů zachycujících rozmanité lidské profese.

Autorova freska ne zcela restaurována

Peripetie a dialogy postav využívá autor k široké fresce současné i budoucí Francie a současného i budoucího světa. Fresce nejednou ironické. V důsledku paradoxních mechanismů určujících cenu uměleckých děl se Jedův obraz „Michel Houellebecq, spisovatel“ nakonec – v závěrečné fázi románu – prodá za dvanáct milionů eur. Tehdy je už Houellebecq – jako jedna z románových postav – asi tři roky po smrti (jakou by mu jistě nejzavilejší z odpůrců přáli v „reálu“).

Ač je letošní česká verze Houellebecqova románu (Houellebecq, M.: Mapa a území. Vydání třetí, revidované. Euromedia Group – Odeon 2025) v tiráži označena za revidovanou, některé posuny oproti originálu zůstaly od vydání prvého (z roku 2011) nezměněny. Autorova freska, převodem pošramocená, tak ani napodruhé (po první revizi z roku 2019) nebyla v češtině zcela restaurována. Nadále je do ní vnášeno cosi z jiného soudku, a to místy v umocněné míře: nůžky mezi autorovou výpovědí a českým textem jako by se časem rozevíraly ...

Žluté vidění

Mikrobus, který odváží kumštýře na letiště severně od Paříže, uhání po dálnici „mezi lány obilí a ŘEPKY“ (s. 104, zvýrazňujeme). Ale jen dle české verze Houellebecqova románu. V originále se píše nikoli o ŘEPCE, nýbrž o ŘEPĚ (“betterave“).

Žlutě zde nevidí francouzský autor (Houellebecq, M.: La carte et le territoire. Flammarion 2010, s. 161), ale jeho tuzemští prostředníci. Že by překlep? Nebo se snad slovo „ŘEPA“ nezdálo nakladatelskému redaktorovi, editorovi či korektorovi, když všude vůkol muší přece vzkvétat ŘEPKA? Nebo někomu přišlo, že žlutá barva kvetoucí řepky lépe ladí se zlatavými obilnými lány než šedobílé řepné bulvy? (Není nutno vše hned házet na překladatele; mezičlánků mezi francouzským spisovatelem a českým čtenářem bylo více.)

Poněkud nešťastným zdá se jen, že mezitím (tj. od roku 2011, kdy chybka figurovala v prvním vydání ne až tak nápadně) proběhla mediální kampaň s názvem „Vidíte žlutě?“ …

Tlumit nekorektníka?

Osekány bez náhrady zůstávají Jedovy úvahy nad modlící se dívkou v kostele: „Zpovídala se z nějakých hříchů? Měla nemocné rodiče?“ (s. 136) V originále (s. 212) následují dvě věty, jež překlad kliďánko přeskočil: „Les deux, probablement. Sa foi paraissait grande.“ (Doslova: „Pravděpodobně obojí. Její víra se zdála veliká.“) Problém přiřazení číslovky (aby se nevztahovala ke zmínce o rodičích, tj. že nemocní byli „oba“) vypuštěním zmizel. Pročpak ale musela být i v letošní „revidované“ verzi vynechána věta o veliké víře?

Že by ustrnutí v době předlistopadové s jejími nepsanými omezeními? (Jistá mediální pracovnice mi tenkrát v rámci jakési akce předem omluvně sdělila: „Já samozřejmě nemůžu moc zdůrazňovat ten náboženskej rozměr …“) Nebo novotná korektnost? (Současní politici i kulturtrégři – nejen ve Francii – jako by se řídili modifikovanou zásadou Lubomíra Štrougala: „Hlavně nenaštvat muslimy!“) Jenomže právě Houellebecq si zde pěstuje image prostořekého nekorektníka natolik pečlivě, že musí po Paříži chodit s ochrankou …

Smí se Sovětský svaz označit jako impérium?

Olga, kumštýřova ruská milenka, odpovídá „obrazu slovanské krasavice, jak jej zpopularizovaly modelingové agentury a časopisy po pádu Sovětského svazu“. (s. 40) Překlad sedí. Problém nastane, jakmile spisovatel při rutinním obměňování výraziva nahradí zkratku „URSS“ (česky: „SSSR“ čili „Sovětský svaz“) výrazem „l´Empire“ (česky: „impérium“ čili „říše“) známým z knihy Hélene Carrere d´Encausse „L´Empire éclaté“ (česky doslova: „Rozpadné impérium“) z roku 1978. Že by byl podle spisovatelových tuzemských prostředníků na Sovětský svaz nepoužitelný? (Snad proto, že Ronald Reagan později SSSR označil za „Evil Empire“ / „Říši zla“?) Ti do textu jako rádoby ekvivalent výrazu „l´Empire“ vrazí výraz „CARSKÁ ŘÍŠE“ (s. 45). Vznikne blábol: Olžina rodina se prý záhy po pádu „carské říše“ zařadila do střední třídy (v SSSR, kde chtěli buržoazii zničit jako třídu!).

Copak se ani v roce 2025 nesmí v tuzemsku Sovětský svaz označit za „impérium“ / „říši“?

Ideová kovanost jako kvalifikace?

Galerista Jedovi řekne: „… nemám ani maturitu.“ (s. 72). Dle originálu (s. 112) ji má, nedostalo se mu toliko vzdělání pomaturitního: „je n´ai ... pas dépassé le bac.“ (doslova: „mám akorát maturu“; překladatel asi místo „dépassé“ četl „passé“). Že by reminiscence na dobu, kdy u nás ideová kovanost namnoze nahrazovala řádnou kvalifikaci? Ten či onen tehdy zastával pozici, na kterou nestačil. Vedoucí úlohu ve společnosti měla strana, jejíž pohlavár Jakeš si pletl „brojlery“ s „bojlery“ … Na naléhání Ivety Pickové (zveřejněné dne 17.3.2013 na serveru iLiteratura.cz) bylo ve druhém vydání překladu z roku 2019 i v letošním třetím vydání vícekrát slovo „bojler“ nahrazeno slovem „kotel“. Jakešovský motiv o soudruhovi galeristovi bez maturity byl žel ponechán. (Na prosazování socialistického realismu ve výtvarném umění, dodejme s bolševickými lumeny, přece maturity netřeba.)

Jenomže mezitím řádí ve světových obrazárnách ideově kovaní aktivisté vykřikující, co vše je důležitější než umění …

Závěr: Skončil s carismem opravdu ruský imperialismus?

Tři z výše vytčených textových odchylek (nahrazení řepy řepkou, vynechání zmínky o veliké víře a upření maturity galeristovi) odhalí až srovnání s originálem.

Naproti tomu nahrazení zmínky o impériu sovětském zmínkou o „carské říši“ (na s. 45) narušuje logiku vyprávění natolik, že bije do očí přímo v české verzi (která těsně předtím rozebírá, proč se Rusové zbavili komunismu). V prvním vydání českého překladu Mapy a území z roku 2011 šlo snad připsat intuitivnímu odporu proti studenoválečnické (reaganovské) rétorice na jedné straně a blahé nevědomosti ohledně imperialismu sovětského, potenciálně pak postsovětského na straně druhé. Co však říci, opakuje-li se stejná chyba ve vydání z roku 2019, přestože mezitím (v roce 2014) došlo k ruské okupaci Krymu? A znova letos, ač mezitím (v roce 2022) začalo dobyvačné ruské tažení proti Ukrajině?