Předem nutno upozornit, že nejde o stát na východě USA, jeden z jeho původních třinácti států s téměř 13 miliony obyvatel, ani o osadu v Alabamě, vůbec ne o některou z lodí amerického námořnictva nebo o album americké rockové skupiny Pere Ubu z roku 1998, ba ani ne o název železniční společnosti, nýbrž o hotel na Manhattanu. Přesněji jde o jeho slavné telefonní číslo.

Bylo zvěčněno středně rychlou swingovou skladbou nazvanou Pennsylvania 6-5000, kterou nezapomenutelně nahrál orchestr Glenna Millera a originální nahrávku pietně uchovává YouTube. Autorem hudby, která trvá 3 minuty a 14 vteřin, je Jerry Gray, slova napsal Carl Sigman. Provedení se zúčastní celá Millerova kapela, výjimečně vlastními hlasy. Pánové však nezpívají, nýbrž recitují. Během skladby – vždycky v malé generální pauze hudby – zazní postupně čtyřikrát zvonek tehdejšího telefonního aparátu a orchestr jako jeden muž zarecituje třikrát „Pennsylvania – six – fajv – tausund“ a jednou „Pennsylvania – six – fajv – ou ou ou“. A to je všechno. Nabízejí se dvě možnosti. Buďto všechno byla pouhá recese, nebo nápad natolik skvělý, že si jeho původce zasluhuje, aby byl navěky připomínán. O smyslu textu se rovněž tradují dva výklady. První drsně prozaicky říká, že ho Sigman vymyslel na přání orchestru, který se chtěl zavděčit majitelům jejich oblíbeného hotelu. Druhý je až pohádkový, tak se ho přidržme.

Miller angažovaný coby trombonista ve špičkových tělesech a teď už i se svým vlastním orchestrem hodně koncertoval po celých Spojených státech. Velmi dobře věděl, co znamenají dlouhé nepřítomnosti i pro sebekrásnější vztah, a tak slečně Heleně Burgerové, studentské lásce a od roku 1928 paní Millerové, alespoň často telefonoval, nebo jí po telefonu nechával vzkazy v hotelu Pennsylvania, kde vždycky s orchestrem v New Yorku pobývali. Celá kapela o tom pochopitelně věděla, a tak všichni ochotně vyřizovali šéfovi, že někdo telefonoval a že má zavolat Pennsylvania 6-5000. Glenn tedy odložil trombon a šel telefonovat, kdežto pánové Gray a Sigman z té romantické pohádky udělali písničku.

Zbývá vysvětlit podoba onoho čísla, kvůli čemuž se musíme vydat do historie telefonování. Před rokem 1921, kdy ani v USA neměly telefony číselník, jste museli zvednout sluchátko a čekat, až se ozve spojovatelka. Většinou bylo nutné několikrát poklepat na vidlici, aby vás ta vzdálená slečna vzala na vědomí. Pak jste jí oznámili žádané číslo, ale také jméno příslušné ústředny. Dnešním směrovacím číslem bylo tehdy jméno, většinou zeměpisné, ale i názvy pamětihodností nebo velkých budov. Žádali jste například Pennsylvania 6-5000. Když se na telefonech objevily otočné číselníky, mohli jste spojovatelku obejít, pokud jste nejprve vytočili první tři písmena názvu ústředny a potom volané číslo; na číselnicích totiž byla i písmena, obdobně jako na dnešních mobilních telefonech. Vytočili jste tedy například PEN 6-5000. Později byly názvy ústředen zkráceny na pouhá dvě písmena, v našem případě na PE, takže jste volali PE 6-5000. Jenomže ve druhé polovině padesátých let 20. století se společnost Bell Telephone rozhodla názvy ústředen zrušit. Některé prý byly matoucí, ale hlavně kvůli volajícím Evropanům; telefonní přístroje v některých zemích Evropy nebyly vybaveny číselníky i s písmeny. A tak se například z ústředny PE stalo číslo 75, jak se můžete přesvědčit i na svém mobilu. Zkusil jsem zavolat.

Spojené státy americké (001), New York City (212), ústředna Pennsylvania PE (73) a pak už číslo známé sklady z repertoáru orchestru Glenna Millera (6-5000). Po chvilce vám oznámí příjemný ženský hlas, že jste se dovolali do hotelu Pennsylvania ve městě New York a nabídne vám nejrozmanitější hotelové služby. V pozadí k tomu hraje Millerův orchestr, bohužel už jenom z kompaktního disku, zato naprosto neomylně evergreen Pennsylvania 6-5000. Ano, přesně tak probíhal můj pokus ještě z mého posledního krásného telefonu před tím mobilním. Můj dnešní, aktuální pokus z mobilu, dopadl žalostně. Opět se sice ozval ženský hlas, i když ani zdaleka ne tak laskavý, a říkal mi: „Dovolali jste se do hotelu Pennsylvania. Máme trvale zavřeno. Pro personální oddělení stiskněte prosím 1, pro finanční oddělení prosím stiskněte 2, pro obecné informace prosím stiskněte 3. Děkujeme.“

Nekrolog, jinak to nazvat nelze, za hotelem Pennsylvania přinesl deník The New York Times dne 3. března 2023. Autor popisuje, kterak patro po patře se někdejší kolos o 22 poschodích zmenšuje, jak černá síť přehozená přes stále menší a menší trosku se coby kouzelníkův kapesník jednoho dne odstraní a odhalí – nic. A nebyla to prý kdejaká budova. Kdysi to byl největší hotel na světě s 2 200 pokoji, obchody, restauracemi, s proslulým Café Rouge, tureckými lázněmi, vlastními novinami, šlágrem v podání kapely Glenna Millera a telefonní ústřednou, kterou obsluhovalo šedesát žen. Hotel byl postaven pro společnost Pennsylvania Railroad Company v roce 1919 za úžasných 10 milionů dolarů, což odpovídá dnešním 173 milionům.

Noviny popisují organizace i jednotlivce, kteří se pokusili krachující hotel zachránit. „New York právě vyhazuje své architektonické dědictví z okna,“ pravil kolemjdoucí známý architekt. Paní Roberta Brandes Gratz, bývalá členka komise pro památky, specialistka na urbanismus, prohlásila: „Pokud si někdo myslí, že další kancelářská věž je užitečnější než kreativně přestavěný hotel, tak velký a krásný jako Pennsylvania, nevím, co říci.“

Jako kdybychom to neznali.