Editor Patrik Linhart sestavil pro Vánoce 2025, ale i pro zbytek světových dějin, jak věřím, hororovou antologii Hosty vítejte v noci a 28 povídek dělil do pěti chronologicky řazených oddílů.

Začíná tzv. Postgotickou renesancí a zahrnul sem autorku Frankensteina Mary Shelleyovou s jedním jejím textem, Edgara Allana Poea (Maják) a dobrého přítele Sira Waltera Scotta Jamese Hogga (1770-1835), jehož Výprava do pekla (1828) je vyňata z Ovčáckého kalendáře.

V druhé části téhož svazku Viktoriánská temnota nikoho nezklamou povídky Elizabeth Gaskellové (1810-1865), Williama Harrisona Ainswortha (1805-1882), Sabine Baring-Goulda (1834-1924), jenž tady má napínavou prózu Vlak ve 21.30,1853), Margaret Oliphantové (1828-1897, povídka Tajná komnata, 1876) nebo dílko dětské autorky (viz Pět dětí a skřítek) Edith Nesbitové (1858-1924), která napsala i (zde přítomný) strašidelný příběh Tajemství napůl oddělených domů (1893).

V třetí části Nový svět jsou pak Fitz-James O´Brien (1826-1862) s Dítětem, které milovalo hrob (1861), Ambrose Bierce (1842-?) s povídkou Vhodné prostředí (1889), populární americký prezident Theodore Roosevelt (1858-1919) s textem Wendigo (1893) a John Buchan, baron z Tweedsmuiru (1875), který nám zde povypráví hrůzyplnost (byť poněkud zdlouhavou) o Strážci prahu (1900).

Ano, ano, posledně zmíněný gentleman byl Brit jako břit, to je pravdou, ale dožil v Kanadě, a to jako její generální guvernér. Avšak i ten Fitz-James O´Brien, jinak také autor legendárního příběhu Skleněná čočka, se vlastně narodil v Irsku a není tudíž „rovnou“ z Nového světa.

Ve čtvrtém oddílu této bezvadné knihy Čas pro dekadenci čekají na čtenáře jako vy nebo já i Walter de la Mare (1873-1956) a Hugh Walpole (1884-1941), přímý potomek Horace Walpolea, zakladatele gotického románu. Není, podotýkám, zvláštní a snad i smutné, že byl Hugh Walpole ve svém čase autor bestsellerů? Snad je, ale jak připojuje Patrik Linhart, ani ty jeho romány ještě neřekly poslední slovo a může být znovuobjeven.

V britském prostředí ale dekadence jako taková nepřinesla vlastně žádné specifické hororové povídky, které by překonávaly to, co bylo na britské půdě už desítky a desítky let zcela běžné. A více autorů se shodne, že je britská dekadence spíš na škodu britskému hororu než naopak. Toho názoru byli třeba i Arthur Machen či H. P. Lovecraft. To v našich končinách, dodávám s Linhartem, tomu bylo trochu jinak.

V poslední = páté části antologie Avantgarda horroru se skrývá i takový mistr hrůz jako Edward Frederick Benson (1867-1940) a - překvapivě - taky původce zamilované Modré laguny (1908) Henry de Vere Stackpole (1863-1951). Modrá laguna je, připomínám, onen nevalně zfilmovaný a nejméně jedním pokračováním natažený příběh lásky; avšak žádné strachy, v naší knize Stackopole nikoho nelíbá a hrdě i on boduje s hororovou povídkou.

Sám Patrik Linhart pak malebně vzpomíná, jak před víc než rokem seděl před svým bytem na schodech (patrně v Duchcově) a náhle v záchvatu inspirace a obložen mnoha svazky v angličtině počal dávati knihu dohromady. Nu, a jestli nepábí, koncepce, nápad i odsouhlasení redakcí se staly věcí několika hodin. Svým způsobem to byla extáze, asi trošku přiživená pivem, ale jak Linhart na jiném místě odhaluje, můžete dáti knize X ingrediencí, a stejně ostrouháte, jestliže jste při psaní aspoň kapinku nehořeli.

Patrik Linhart je navíc spisovatel a editor velmi, velmi zkušený… a navíc nadšený. A je překladatelem z angličtiny se stoprocentně fungujícími čidly pro imaginaci a typická je pro tohoto frajera povznesenost, díky níž mívá netypický nadhled nad věcí a materiálem, který mu dodá vědomí souvislosti taky tam, kde by to jiného tvůrce antologie ani vzdáleně nenapadlo. Je lepší chápat celek a kontext, jako je toho schopen Linhart, než ulpívat na detailech… a bát se nějaké té chybičky. Překlepy? Nečekaná editorova rozohnění? To vše činí z této antologie víc.

A co ještě editor dodává? „Byl to Howard Phillips Lovecraft, kdo je přítel a rádce této knihy, a to navzdory tomu, že zde není žádná jeho povídka uvedena. Ale setrvává tu jeho duch.“

Strašidelné, frenetické, a jak to sám nazývá, imaginativní literatuře už věnoval knihy Vyprávění nočních hubeňourků (2013), Horrory roků (2016) a Geografie Edenu (2023), a to nemluvím o četných jeho překladech (mj. dvou svazků povídek Arthura Machena) a editorských počinech.

28 autorů: Hosty vítejte v noci. Přeložil, editoval a úvod, komentáře k pěti částem a čtyři tematické doslovy napsal Patrik Linhart. Ilustrovali Jan Konůpek, Odilon Redon, Rudolf Adámek, Sophie Gurtvitchová, George Cruikshank, Nicolas Chifflart, August Brömse, Jean Delville, Louis Rhead, Louis Eilshemius, Grant Wood, Peter Newell, Vasilij Alexandrovič Kotarbinsky a Conroy Maddox. Jako 5. svazek edice Vraždící rajčata vydalo nakladatelství MAŤA. Praha 2025. 432 stran.

Hosty vítejte v noci - Patrik Linhart (ed.) | KOSMAS.cz - online knihkupectví