Televizní seriál o psychopatickém sériovém vrahovi Dexteru Morganovi se natáčí už dvacátý rok, i když můžete namítnout, že vznikla pauza v letech 2013-2021. Dobrá; ale pořád tenhle „recept“ funguje a táhne. Jak to? A proč ještě diváci za ty dekády neutekli? Prahne lidstvo po krvi? Nakolik lačně? Odpověď zná minimálně někdejší mistr světa v karate Jeffry Freundlich (*1952 v Miami), píšící o Dexterovi pod pseudonymem Jeff Lindsay.

Freundlichovou partnerka je, připomeňme, neteř Ernesta Hemingwaye (1899-1961), která se narodila přesně v roce spisovatelovy smrti, přičemž se tento laureát Nobelovy ceny podle všeho zastřelil sám, a to nikoli nešťastnou náhodou.

První dva romány osmisvazkové řady Dexter, která je přeložena i do češtiny, se dostaly na trh v letech 2004 a 2005, šest zbývajících až po úspěchu televizní série, kde zabijáka zabijáků zosobňuje letos pětapadesátiletý Michael Hall.

Pro Marvel napsal Lindsay i desetisvazkovou komiksovou verzi Dextera (2013-2014) a vedle „nekonečného“ hraného seriálu existují už tři televizní seriály animované. A sám Jeff Lindsay? Sice je zdárným autorem nějakých deseti dalších thrillerů a non fiction s titulem Lov s Hemingwayem (2000), ale letí dál na vlně Dextera Morgana a známějšího antihrdinu nikdy nevytvoří.

Jednou z inspirací pro dotyčnou kreaturu, a to snad inspirací nejpodstatnější, byl skutečný brazilský zabiják Pedro Rodrigues (1954-2023), umístěný do lochu mezi roky 1991 a 2018 a zodpovědný už před dvacátým rokem svého života za víc než sedmdesát „likvidací“ drogových dealerů a násilníků. Až byl, jsou to letos tři roky, eliminován sám.

Dextera je třeba oddělit a odlišit od dávnějších mstitelů zosobněných asi nejsilněji manhattanským účetním Paulem Benjaminem z románu Briana Garfielda (1939-2018) Přání smrti (1972). Kniha inspirovala pětidílnou filmovou sérii s Charlesem Bronsonem, který si v ní říká Paul Kersey a je architekt. Podruhé stejný román zfilmovali roku 2018 s Bruce Willisem a vrahova profese je opět transformována; tentokrát je chirurg. Je tam celkem nezapomenutelný moment, kdy leží jistý makáč pod vlastním vozem a Willis auto na „opraváře“ skopne.

Ale vraťme se k předloze. Paul je původně liberál a pacifista a nutno dodat, že taky slaboch. Pak mu feťáci umlátí ženu a on se změní. Začne v kapse nosit ponožku napěchovanou mincemi, a jde-li ulicemi, nově vnímá potenciál zloduchů. V ledaskom. Při pobytu v Tucsonu v Arizoně si bez problému opatří Smith and Wesson, dvaatřicítku, a kvantum munice, ale za dne pracuje dál jako účetní. Kdysi ovšem prodělal armádní výcvik a manželka je mrtvá, tu mu už nikdo nevrátí. Co hůř, dcera po ataku onoho násilí nezadržitelně směřuje do blázince. Hledači pachatelů jsou laxní a Paul je vytočen. Bere zákon do vlastních rukou a stává se efektivním vrahem. Nedá se říct, že by však objevil i schopnost najít skutečné pachatele, týkající se ryze jeho osoby. Odcizili mu jinak pouze televizi a tak úplně mu o ně v jeho šíleném zoufalství nejde. Například zaparkuje auto, a to ne vlastní, a zařídí, aby působilo opuštěně a lákalo tudíž jako zdroj náhradních dílů. Čeká a vynoří se pár zlodějů. Samozvaný kat je sejme. Celkem Paul spáchá pět vražd a dostanou ho do novin. Veřejnost je mírně rozštěpena v názoru na jeho nezákonné aktivity, ale nejen veřejnost, jak se má ukázat. I policie. Garfieldův román končí tak, že se strážcem zákona přistižený Paul konečně vzdává, avšak policista předstírá, že zdvižené paže nevidí, a odchází.

V druhém (a posledním) románu Trest smrti (1975) se Paul odstěhuje do Chicaga a původní zbraň dvou pánů vymění za pětačtyřicítku Luger. Nutno říct, že nejpozději od konce šedesátých let se podobných příběhů o Robinech Hoodech urodilo víc a do jisté míry se tematice znale věnuje i Quentin Tarantino ve své knize Filmové spekulace (2022, česky 2023). Typické filmy oné sorty jsou Naostro (1979) s Georgem C. Scottem, Taxíkář (1976) s Robertem De Niro anebo Strašáci (1971) s Dustinem Hoffmanem, což je Peckinpahova adaptace románu skotského spisovatele Gordona Macleana Williamse (1934-2017) Obléhání Trencherovy farmy (1969). Sám Brian Garfield si představoval Paula právě jako Dustina Hoffmana a nad obsazení Bronsonem zaskuhral, takže ho režisér Winner nazval idiotem. Ale idiot měl pravdu. I Bronson se pak nechal slyšet, že nebyl obsazen vhodně, a každému divákovi je chybně už od začátku filmu zřejmé, že je Paul macho a „všecky sejme“.

Ve své době to bylo silné kafe, ale tvůrci si, pokud vím (opravte mě), nedovolili implantovat těmto osamělým střelcům nutkání, které by je pudilo k vraždění jako takovému. Ne že by samozvanci necítili při zabíjení jisté vzrušení anebo potěšení, ale ještě se asi nejednalo o ryzí psychopaty. Ne vždy. Dexter je jiný. Jednoznačně je to psychopat a navíc má výhodu, že pracuje přímo u policie. Jako analytik krevních stop. Nenápadně zabíjí, ale ryze v případech, kdy věří důkazu o vině své oběti.

Dexterovým pěstounem byl až do jeho dvaceti detektiv, který postřehl děsivou potřebu chlapce zabíjet zvířata, a místo aby se tento Harry potřebu pokusil eliminovat, snaží se podřídit vnitřní zabíječův hlas jakémusi kodexu, sestávajícímu vlastně jen z dvou bodů. 1. Vraždi si, ale ty, co smrt zaslouží. 2. Nesmí tě chytit.

Bylo, ptejme se, reálné vycvičit podobně dítě? Já o tom pochybuji, ale autor to přinejmenším umí podat jako variantu; a když o tom pak přemýšlíme, musíme akceptovat i některé hrůzné skutečnosti. Už ve dvou letech byl Dexter svědkem brutální vraždy své matky a pár dní přežíval mezi kusy mrtvol v kontejneru. Vrah maminku rozřezal motorovou pilou. To známe i z filmu Zjizvená tvář. Ale řezbář netušil, že ho Dexter posléze najde a pošle do lovišť věčnosti stejnou metodou motorové krve.

Dexter se necítí jako člověk. Mezi ním a lidstvem leží golfové hřiště. Minimálně. A víme to jistě, anžto vypráví přehledně a v první osobě a nikterak netají, že zaplňuje zabíjením prázdnotu.

Emoce předstírá. Ještě tak nejlépe si rozumí s dětmi, a tak intenzivněji nesnáší jejich škůdce. Taky nevlastní rodiče Morganovi zemřeli, ale zůstala mu nevlastní sestra Deborah, policistka, a také si najde manželku. Ženu, která už má děti.

Je děsivé, že Dexter teritoria svých budoucích mordů rituálně chystá a že je vedle nože nebo mačety s to užít kladivo nebo vrtačku. Nebo vás utopí, zlomí vám vaz. Rozporcované mrtvoly skrývá do pytlů, zatěžuje kameny a přehazuje to břímě nad pažením své lodě Slice of Life. Do Atlantiku. Příležitostí je i spalovna, a pokud se Dexter náhodou nesplete, což se nečlověku i člověku vždycky může stát, vraždí výhradně individua, která si smrt zaslouží, jak mu připadá; a když se nad tím zamyslím, u Bronsonova hrdiny to vlastně tak propracované nebylo. Takže… Není Paul Kersey horší?

Je asi zbytečné dumat nad podobnými nuancemi a je to něco jako pracně odkrývat, co udělala dobře ona parta okolo bratří Mašínů a co podlého oproti tomu prováděl pověstný vrah Pilčík. Ale k Dexterovi. Úplně první jeho obětí, nepočítám-li zvířata, je zdravotní sestra. Zaslouženě? Nu, vraždila. Dokonce pacienty. A jak to Dexter věděl? Od otčíma. A ten to zjistil kterak? Ležel v dotyčné nemocnici. Ale dost, a jak říkal sir Alfred Hitchcock, rozebereme-li příběh zbytečně až do mrtě, ať už jakýkoli, z hlediska pravděpodobnosti neobstojí.

Ve vůbec prvním románu série se Dexter střetne se sériovým vrahem Butcherem. V druhém s psychopatickým chirurgem jménem Danco. Danco nemá kopce skrupulí a uřízl by Dexterovi s chutí nohy i ruce, když by mu nejprve vysekl jazyk, ale kdosi dostane ohledně takové operace přednost, a když má po krveprolití dojít i na Dextera, zasáhne v poslední vteřině jeho sestra Deborah.

Nejdiskutabilnější je třetí díl. Překlápí totiž problém vnitřního hlasu, který pudí některé z nás k vraždám, až do mystiky. Poprvé není kniha cele vyprávěna v první osobě, aby se autorovi lépe hovořilo o podstatě vnitřního hlasu, a navíc začíná Dexter jako potenciální vrahy trénovat obě nevlastní děti Codyho a Astor. Dělá dobře? Nu, Cody díky tomu opravdu dokáže zabít člověka, když nevlastního tátu chrání.

Autor má, podotýkám, pro ten přístup k výchově děcek vysvětlení. Původní manžel Dexterovy partnerky děti zneužíval a nejspíš se následkem toho staly sociopaty. Není to nápadné, ale Dexter je stejný, tak to prý poznal.

Čtvrtý román začíná posvatebními líbánkami v Paříži. Po návratu do Miami pokračuje pátráním po homosexuálním sériovém vrahovi turistů a ve finále se Dexterovi povede přivést manželku do jiného stavu. V pátém románu má už i vlastní dcerku a dojde na problematiku vaření a pojídání lidí. Ve stejné souvislosti se hledá dospívající Samantha a prozradím, že ji Dexter najde. A pomilují se. V šestém románu je suspendován. Bojuje se zloduchem jménem Douglas Crowley a pomáhá mu vlastní bratr Brian, na kterého bych takřka zapomněl. Ale přichází. Taky Brian už byl v kontejneru a je teď tudíž taky sériový vrah, nicméně bez otčímova kodexu. A Crowley? Unese Dexterovi děti, což byla veliká nerozvážnost. Finále se odehrává na známém floridském ostrůvku Key West a pan Crowley je efektně zbaštěn žralokem kladivounem. V sedmém románu likviduje další sériový vrah všecky dámy podobné herečce Jackie Forrest, což je asi narážka na skutečnou herečku Jodie Foster. Dexter krásce dělá osobního strážce, ale její asistentka je zavražděna i tak. Následně Dexter kvůli Forrestové taky zabíjí a dokonce zvažuje, že opustí manželku. Začnou si románek. Dexterova dcera Astor je mezitím ohrožována pedofilním hercem Robertem a postupně jsou zavražděny jak Jackie Forrestová, tak paní Morganová! Robert navíc Astor přesvědčuje, že má odpravit Dextera.

V zatím posledním románu (2015) je Morgan obviněn právě z Robertových zločinů, k čemuž dopomohl totálně zkorumpovaný detektiv Anderson. Dokonce i Dexterova sestra Deborah se postaví proti bratrovi a uraženě přebere péči o jeho děti. A poslední záchrana? Dexterův bratr, sériový vrah Brian. Složí kauci; ale je v hledáčku drogového kartelu a šéf toho kartelu Raul unese Dexterovy ratolesti na jachtu. I s pomocí Deborah a Briana jsou sice zachráněny, ale Brian je zabit bombou. Dexter vraždí Raula a odpálí do povětří loď. Skočí do vln. Televizní seriál, podotknu, je pouze adaptací prvního z románů. Pak se od próz odchýlí. Jsou romány s Dexterem brak?

Ano i ne a možná záleží i na vaší soukromé definici braku. A má smysl „to“ číst?

Každopádně jsou ta díla překládána do mnoha jazyků a čtena na celém světě, přičemž pochybuji, že by byli všichni jejich čtenáři psychopatičtí. Na druhé straně…

Nedá se pochybovat, že mezi nimi potenciální Dexterové byli, jsou a budou, a umím si představit, že tito lidé nezačali zabíjet díky tomu, že se jim Freundlichovy „nesmysly“ dostaly včas do rukou. A vhodnější otázka?

Koho by Dexter pod vlivem svého vracejícího se nutkání asi tak likvidoval, kdyby padouši došli? A odpověď? V jeho světě prostě dojít nemohou a co je horší, platí to nejspíš i pro realitu.

Kanibalský román Delikátní Dexter:

Delikátní Dexter - Jeff Lindsay (p) | Databáze knih