Jen těžko se vyvrací teorie o tom, že to byl Bůh, který způsobil, aby čerstvě vysvěcený kněz Franz Joseph Mohr (11. 12. 1972 - 4. 12. 1848) byl pověřen první kněžskou službou v poutním kostele obce Mariapfarr, 100 km jihozápadně od Salcburku. Ještě by se to dalo svést na osud, který byl v případě kněze Mohra více než zvláštní. Inu, posuďte sami.

Mohrova maminka Anna Schoiber se na jaře roku 1792 zamilovala do císařského vojáka, osmadvacetiletého Franze Josepha Mohra. Výsledkem oné lásky bylo to, že v již tak poněkud přeplněné místnosti v Salzburku na Steingasse 31, přibyl o Vánocích 1792 chlapeček, po tatínkovi Joseph Franz. Ten mu sice dal své jméno, leč opustil Annu, aniž by si ji vzal za ženu. Je poněkud zvláštní, že kmotrem při křtu mu byl salcburský kat. U nemanželského dítěte to byl zvyk doby a kat si tak částečně vylepšoval svou pověst. Sudičky daly chudému chlapci do vínku nesmírný dar v podobě pěveckého talentu a díky tomu se našli lidé, kteří mu umožnili hudební vzdělání. Chlapec měl to štěstí, že se ho již jako ministranta ujal sbormistr salzburské katedrály Johann Nepomuk Hiernl. Financoval jeho studia na akademickém gymnáziu a mladý Joseph za to hrál na housle a zpíval ve dvou sborech: v univerzitním a ve sboru benediktinského kláštera v Salcburku. Při studiích byl premiantem, vystudoval teologii a roku 1815 byl vysvěcen na kněze.

Dne 21. srpna 1815 byl tedy Joseph Franz Mohr vysvěcen poslán do své první farnosti. Neuvěřitelnou náhodou do poutního kostela v obci Mariapfarr, kde se narodil a žil jeho otec, kterého nikdy nepoznal. Avšak potkal se tam s jeho otcem, tedy se svým dědečkem. Ten měl bohužel před sebou pouhých pár měsíců života, ale oba prožili na faře v Mariapfarr velice krásné svátky vánoční. Svátky setkání a sblížení dědy a vnuka, které se nám příčí nazvat náhodou. Svátky pokání, odpuštění a naděje. Joseph na dědečka nikdy nezapomněl. Když se blížily Vánoce roku příštího, napsal krásnou báseň, jako vzpomínku na chvíle prožité se starým a moudrým mužem, který mu ztělesnil nejen dědečka, ale i nepoznaného otce. Proto uložil do své první větší básně tolik něhy, citu, laskavosti a tichého jásotu nad krásou vánoční noci, která byla autorovi drobnou náplastí na bolavé srdce dítěte tolikrát posmívaného, nemanželského. Báseň tehdy nazval Píseň nebes.

Pět let před narozením Franze Josepha Mohra přišel na svět Franz Xaver Gruber. Narodil se jako páté ze šesti dětí 25. listopadu 1787 v osadě Steinpointsölde u Hochburgu, severně od Salcburku. Rodiče Josef a Anna byli chudí tkalci, které Andreas Peterlechner, učitel jejich syna, přesvědčil, aby ho dali na studie učitelské. Především pro jeho značné hudební nadání. A tak Franz nakonec složil v roce 1806 učitelské zkoušky, a když v nedalekém Arnsdorfu zemřel v jedné osobě učitel, kostelník a varhaník, nastoupil na jeho místo. Učil zde plných dvacet let a ještě navíc byl v sousední vsi Oberndorf výpomocným varhaníkem výpomocným.

Oberndorf je malá solnohradská vesnička, ležící necelých 20 km severně od Salcburku. Hraniční řeka Salzach vytváří mohutný meandr, kterým obtáčí německé městečko Laufen. Na malém návrší vévodil v té době vesničce Oberndorf kostel sv. Mikuláše. A právě v této obci byl v roce 1816 ustanoven kaplanem Franz Mohr. Oba muži se velice rychle spřátelili – spojovala je nejen láska k Bohu, ale především také láska k hudbě.

A tak se stalo, že dopoledne o Štědrém dnu roku 1818 zjistil varhaník Gruber, že měchy varhan v kostelíku s. Mikuláše (na snímku původní kostel sv. Mikuláše, který byl na sklonku 19. století zničen povodní) jsou děravé. Což bylo na delší opravu. Tím byla ohrožena večerní půlnoční mše. Oba přátelé stáli před problémem zdánlivě neřešitelným. Až Mohr si vzpomněl na báseň, kterou napsal před dvěma lety pod dojmem vánočních svátků prožitých s jeho dědečkem v Mariapfarr. Kdyby k ní napsal Franz hudbu, stačili by vše nacvičit se sborem a kaplan Mohr by vše doprovodil na kytaru. Bylo to úžasné. Učitel Gruber složil do odpoledne hudbu, v kostele se tři chlapci a tři dívky rychle naučili text, farář Mohr hrál na kytaru a zpíval tenor, skladatel Franz Gruber obstaral bas a sbor zpíval dvojhlasně refrén. Ještě před půlnoční mší nazvali takto vzniklou píseň prvními dvěma slovy původní básně, Stille Nacht. A Tichá noc byla na světě.

Původní text skladby

Vše mohlo ovšem zůstat v Oberndorfu. Jenže bylo třeba spravit varhany. Opravy se ujal varhanář Karl Mauracher z Fügenu. Když je po opravě zkoušel učitel Gruber, snad náhodně, nebo pod dojmem úžasného prožitku při půlnoční mši, zahrál "jejich Tichou noc". Píseň opraváře Maurachera také nadchla a s dovolením obou autorů si ji opsal. A hrával ji při svých častých cestách za prací. Tak se dostala k rukavičkáři Strasserovi z Zillertalu, který ji zahrál jako reklamní na vánočních trzích v Lipsku v roce 1832. Ve stejném roce ji otiskl lipský časopis Leibziger Tageblatt. A poté nastoupila cestu světem. O sedm let později se hrála již v New Yorku. Dnes je přeložena do 300 jazyků a nářečí včetně češtiny, jako koleda je zpívána po celém světě. Velice slavná je verze, kterou nazpíval v roce 1941 Bing Crosby.

A naši dva autoři? Později se oba přátelé rozešli. Mohr byl často překládán a nakonec skončil jako vikář v malé obci Vagrain, nedaleko St. Johan. Když jednou na podzim šel poskytnout umírajícímu poslední pomazání, nastydl a dostal zápal plic, kterému 4. prosince 1848 ve věku šestapadesáti let podlehl. Jeho hrob ve Wagrainu zdobí prostý kříž.

Gruber roku 1829 odchází z Arnsdorfu do nedalekého Berndorfu, kde učil až 130 dětí. Poté ještě působil ve městě Hallein jako varhaník a dirigent chóru až do své smrti v roce 1863. V muzeu města se zachovalo i několik jeho zajímavých obrazů. Franz Xaver Gruber je pohřben naproti kostelu, v němž hrál. Ještě za svého života se snažil, aby mu bylo přiznáno autorství hudební části písně. Neuspěl.

Až teprve v roce 1995 byl objeven původní text skladby, když v rohu zápisu na lícní straně byla rukou Josepha Franze Mohra napsaná poznámka, že melodii složil Franz Gruber. Teprve tehdy, vlastně po 177 letech, se věci daly do pořádku.

Ono je to se slavnými melodiemi trochu podobné. Tolikrát přehrávané Jingle Bells, byly považovány za píseň lidovou, která byla předávána pouze ústně. Až teprve v padesátých letech minulého století se zjistilo, že Rolničky napsal někdy v roce 1850 učitel James Lord Pierpont, původně s názvem One Horse Open Sleigh, aby nějak zaujal děti při nedělním vyučování. Až dva roky po Tiché noci, v roce 1943, je nazpíval opět Bing Crosby. A zase hit.

Kaple na místě původního kostela

U nás doma je pravděpodobně nejznámější překlad textu, který je dílem PhDr. Václava Renče, dědečka režiséra Filipa Renče. Letos měl Václav Renč čtyřicáté výročí úmrtí (1911 - 1973) a bohužel i šedesáté druhé výročí (1951) svého zatčení a odsouzení na 25 let žaláře v procesu s tzv. Zelenou internacionálou.

Je toho pochopitelně více, na co si můžeme při Tiché noci vzpomenout. Jen u nás je známo pět přeložených textů, které se poměrně liší, i když všechny nádherně zapadají do hudebního aranžmá. Máme text od neznámého autora, dále překlad Čeňka Duška, Rostislava Nechuty a Pavla Hájka. Ale Renčův překlad je nejznámější a také zřejmě nejzdařilejší.

Co myslíte, že znamená Ping'an Ye Ge nebo Marie po te, te po tapu? Jsou to dva názvy Tiché noci. Ten první je v čínštině a ten druhý v maorštině. (Nahoře na snímku je kaple, které je dnes na místě původního kostela sv. Mikuláše)

Až tedy budete o letošních Vánocích naslouchat oné písni, které bude v roce 2018 dvě stě let, věnujte tichou vzpomínku člověku Franzi Mohrovi, který našel o Vánocích roku 1815 o něco více lidské lásky, než čekal.

A dívejte se pozorně kolem, neboť k tomu, aby mohlo vzniknout něco pozoruhodného, není vždy třeba pytel zlaťáků. Někdy stačí milé slovo, gesto pochopení či přátelský úsměv. Potřebujeme to všichni.