J. Farda 29.6.2020 12:24

• reagovat
• nahlásit příspěvek

D. Stirsky 29.6.2020 11:36

Díky moc za článek. Mám ji - tedy Sandtnerku - po babičce (nar. 1909) a myslím, že onu zmíněnou školu navštěvovala. Tedy ona chodila do jakéhosi ročního kurzu v Lazarské ulici 3. Dodnes je na domě nápis "DOMÁCNOST" , tak to muselo být tam. Vyšší dívčí ve Vodičkově ne.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

V. Heidlerová 29.6.2020 8:27

Já mám Sandtnerku také po mamince (nar. 1900) a každý kuchyňský, kuchařský akt zahajuji nakouknutím do ní.. Též stolničení je tam popsáno, obor, který mladá generace už nezná - při konzumaci hamburgerů a toustů. Dodnes řeším záhadu, jak si konsumenti nacpou tak strašně velká sousta do hubiček, k tomu je potřeba tlam. A strašně se musím řehtat, že každý, kdo má v zadeli díru, píše kuchařku, nejvíc se tím zabývají herci. Mně dodnes Sandtnerka stačí , zbytek si mohu přečíst na internetu. Děkuji, že si autor článku vzpomněl na zapomenutou nóbl kuchařinku, udělala toho víc pro lidi, než MZ a VK svými politickými traktáty!!!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Berger 29.6.2020 7:22

dodnes máme, olezlou a otrhanou "Sandtnerku", hojně používanou při pečení (při vaření nepotřebujeme), dědictví po mamince (nar. 1904). Je to vynikající kniha (leckeré recepty nelze kvůli nedostupnosti surovim použít).

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Jurax 29.6.2020 0:26

Taky pamatuju, že maminka měla Sandtnerku a vařila podle ní ...

• reagovat
• nahlásit příspěvek