Někdy člověk při uvažování nad různými výročími, podlehne skeptickým úvahám, které si radši druhý den nepřipomíná. Leč, někdy se proti tomu nedá nic dělat.

Posuďte sami. V roce 1947 nabídl rektor Univerzity Karlovy Bohumil Bydžovský vynikajícímu, tehdy již světově známému vědci, astronomu a astrofyzikovi Zdeňku Kopalovi (1914-1993) katedru astronomie na UK. Ovšem v té době přijmout bývalého stipendistu Harvardovy nadace do služeb komunistického státu nepřipadalo v úvahu. NASA měla díky tomu o jednoho vynikajícího odborníka více.

Kdybychom zůstali u Harvardu, měli bychom také vzpomenout lingvistky a spisovatelky Milady Součkové (1899-1983). Ta se do komunisty ovládané země po roce 1948 vrátit nemohla, protože od roku 1945 pracovala jako kulturní atašé našeho konzulátu v New Yorku. A tak v letech 1950 – 1962 na Harvardu přednášela českou literaturu. A od roku 1963 byla knihovnicí této prestižní americké univerzity, založila zde fond české literatury a odkázala mu i svůj majetek.

O Harvardské univerzitě jsme se toho za totality téměř nic nedozvěděli. Takže nám zůstala bohužel utajena jména Zdeňka Kopala a Milady Součkové, ale i řada jiných věcí. Například to, že univerzita byla založena již 8. září 1636, že je dnes jednou z nejprestižnějších, ale i nejbohatších škol na světě. Dnes má 14 fakult, muzea, galerie, vlastní banku, koleje, hudební tělesa a jednu z největších knihoven světa. Univerzita je bohatá díky darům jejích úspěšných absolventů, proto polovině studentů školné ve výši 40 000 dolarů odpouští (sic!). Mimochodem jejími absolventy je osm amerických prezidentů a její pracovníci či absolventi získali celkem 38 Nobelových cen.

Tohle všechno se kdysi v Rudém právu nepsalo, konec konců i dnes taková fakta pro jistotu nezveřejňují ani Haló noviny. Co kdyby někdo začal opravdu hodnotit a porovnávat naše vysoké školství. I přesto jsme tehdy tušili, že Harvard je skutečně něco. A tak když krátce po sametové revoluci předložil národu jistý absolvent Harvardu svoji teorii o jistotě desetinásobku, vrhali jsme mu miliony do jeho bezedných kapes. Mnozí netušili, že během bakalářského studia na Harvardu se nedá s jistotou rozpoznat, že je někdo budoucí podvodník. Nepoznali to tenkrát ani mnozí z těch, kteří se dodnes prezentují jako nejchytřejší a nejvzdělanější Češi. Ale Harvard v myslích Čechů zabral a rázem jsme přišli i o lodní flotilu. Tedy nejen o ni.

Osobně jsem žádnou kupónovou knížku nikdy nikde neuplatnil, protože mi již tenkrát bylo jasné, že byly vymyšleny mimo jiné pro spřátelenou a narychlo založenou firmu, která do nich dodala zcela v tichosti všechny propisovací tužky. Takže jsem panu Koženému, ani Borisovi, jeho vostrému společníkovi, s ničím nepomohl. Proč tedy na to všechno vzpomínám?

Nějak jsem si připomněl, že je tomu letos přesně 370 let, když se v Londýně potkali dva muži. Jedním z nich byl v Evropě a ve světě uznávaný český pedagog Jan Ámos Komenský. V roce 1641 vyhověl žádosti anglického parlamentu a zúčastnil se v Anglii hojnému zájmu se těšícího přednáškového turné. Právě se rozhodl Anglii opustit. V té době, počátkem roku 1642, dostává nabídku zcela nečekanou. Navštíví ho John Winthrop (1588-1649). Angličan, který v roce 1630 odešel do Nového Světa, protestant a nyní guvernér Masachussetts. Nabízí mu místo rektora školy, u jejíhož založení byl kazatel John Harvard. Comenius s díky odmítá. Zdá se mu, že by šlo o příliš velké dobrodružství. A tak se prvním rektorem Harvardské univerzity mohl stát Čech. Asi bychom se později v totalitní škole učili, že ho do této funkce zlákali nezodpovědní američtí puritáni. Nebo bychom se o Komenském neučili vůbec. A tak mě napadlo, zda se budou moji vnuci pravdivě učit o době Viktora Koženého, bakaláře harvardského a podvodníka pražského. Myslíte, že to do té doby někomu dojde?