Neúspěšný pokus o ekumenu

Příběh Konstantina a Metoděje se letos kvůli výročí na chvíli ze suchých historických spisů přelévá do médií s přesahem až na filmové plátno. Podobná příležitost nemusí vždycky vést k hlubšímu poznání. Jde o téma, které souvisí s českou národní a náboženskou identitou, a proto pozor na emoce a předsudky...

Bez politického poslání

Na počátku cyrilometodějské mise stojí paradoxně papež. Moravský kníže Rastislav totiž požádal o vyslání věrozvěstů nejdříve papeže Mikuláše I.: křesťanství na Moravu našlo cestu, ale nemají tam učitele, který by jim srozumitelně vyložil jeho základy. Frančtí kněží ze salzburského arcibiskupství totiž křesťanství šířili administrativně, stavěli kostely, křtili velmože (a rozmnožovali svůj vliv a příjmy), ale to bylo všechno. Teprve když papež Rastislavovi nevyhověl, odešlo z Moravy poselství k byzantskému císaři.

Konstantin a Metoděj obdrželi pro svou moravskou pouť pouze misijní, nikoli politické poslání a přišli bez veškeré vyšší pravomoci. Od počátku v oblasti svého nového působiště respektovali pravomoc Říma.

Rozdíl mezi službou byzantských učenců a působením franckých kněží vyplývá z dochovaných písemných památek. Franští duchovní šířili pověry, např. že každý plaz je stvořením Ďábla a kdo zabije hada, zbaví se devíti hříchů, "nebránili též konat oběti podle dřívějších obyčejů ani uzavírat nesčíslné sňatky". Konstantinovi a Metodějovi naopak šlo o hloubkovou proměnu. To s sebou dlouhodobě neslo konflikty. Přízeň Svatopluka na vrcholu moci se před koncem cyrilometodějské mise přiklonila k latinským kněžím, patrně proto, že jim na rozdíl od kněží slovanských nevadil jeho nemorální život.

Cíl: proměna společnosti

Konstantin s Metodějem přišli s přesvědčením, že křesťanství musí změnit jednotlivce i společnost. V proměně, kterou Velkomoravské říši přinesli, lze těžko oddělovat náboženství a politiku. Za klíčový krok by oba věrozvěsti jistě označili překlad Písma do slovanštiny. Skutečnou revoluci znamenaly nové cyrilometodějské zákoníky (dochovaly se tři právnické dokumenty a penitenciál, shrnující církevní sankce za hříchy, který se pohybuje na pomezí náboženství a práva). Šlo nejen o vnesení právní kultury do společnosti, kde do té doby vládla hrubá síla, ale i o zakotvení radikálních změn, které plynuly ze zavedení křesťanství (zrušení mnohoženství, zákaz smilstva a pohanských obětí a přísah atd.)

Po třech a půl letech proměny Velké Moravy, v roce 867, obesílá papež Mikuláš I. byzantské misionáře "na kobereček" do Říma. Na cestě se bratři se svými žáky zdrželi na dvoře Kocela, slovanského vládce v oblasti dnešního Maďarska. Kocel, který podobně jako Rastislav dříve vítal francké misionáře a považoval svou zemi za křesťanskou, vysoce cenil vliv Konstantina a Metoděje a zdržel je u sebe, aby vyučili jeho lidi. To je další úhel pohledu, který potvrzuje společenský vliv cyrilometodějské misie. Kocel nabízel bratrům odměnu, oni si vyžádali propuštění 900 otroků.

Bolestivá snaha o ekumenu

Konstantin a Metoděj byli praktickými průkopníky jednoty církve v komplikovaných poměrech, i když ve svých ekumenických snahách opětovně naráželi na vrtkavost rozhodnutí kurie a na nízké morální standardy a materialismus členů hierarchie, s nimiž byli ve styku.

Protože se Konstantin a Metoděj pohybovali v oblasti pod správou Říma, používali při mši liturgii západního ritu, kterou přeložili do slovanštiny. O povolení slovanské liturgie žádali v Římě v roce 868 podobně jako o autoritu pro církevní správu velkomoravské říše. Na papežském stolci zastihli už Mikulášova nástupce Hadriána II., který jim ve všem vyhověl. Po smrti Konstantina-Cyrila v Římě se na podzim 869 Metoděj na Moravu vracel jako biskup se slavnou Hadriánovou bulou adresovanou Rastislavovi, Svatoplukovi i Kocelovi, která schválila slovanskou liturgii.

Na Moravu ale hned nedošel. Po setkání s Kocelem totiž znovu odchází k papeži kvůli Kocelovu plánu, aby jeho říše i Velká Morava získaly nezávislost na franckém kněžstvu ze salzburského arcibiskupství tím, že papež zřídí (resp. obnoví) arcibiskupství panonské.

"Papež žádosti vyhověl ochotně. Otevírala se mu tím možnost prohlásit celou budoucí panonskou arcidiecézi za majetek kurie, a vůči takovým nabídkám se kurie nikdy nechovala odmítavě," napsal před 100 lety historik Václav Novotný. Tento krok narazil na silný odpor franckého kněžstva, které si na Kocelovo i velkomoravské území činilo nárok.

Drama Metodějova života i osudu jeho díla pokračuje. Po Svatoplukově zradě Rastislava, který oslepen Franky mizí v propadlišti dějin, Svatopluk v květnu 873 vydává východofranckým biskupům i Metoděje. Ti ho ponižují a krutě vězní. Papež, který ho učinil arcibiskupem, na adresované mu protesty mlčí. Až jeho nástupce Jan VIII. zasahuje, suspenduje biskupy, kteří Metoděje ponižovali, a ten se jako biskup vrací na svůj stolec.

Tím, že Metoděje rehabilitoval, prosadil nový papež své nároky na Panonii, ale zároveň odvolal povolení slovanské liturgie. Metodějovy kulturně-politické reformy bez slovanské liturgie ztratily jeden ze svých nejvýznamnějších rysů. Kurie projevila lhostejnost k Metodějově práci a nezájem o vývoj velkomoravské společnosti, a to ke své vlastní škodě. Metoděj zákaz nemohl respektovat.

Bez pokračování

Po Metodějově smrti v roce 885 dostaly události prudký spád. Metodějův nástupce Gorazd se na Moravě příliš neohřál. Francký biskup v Nitře Wiching, podřízený Metodějovi jen formálně, si vytvořil tak silné pozice, že nový papež Štěpán "posvětil" konec slovanské misie. Rozhodl, že kdo by se nepodrobil jejímu zákazu, má být po druhém napomenutí vyobcován ze země. Wiching začal páchat násilnosti na slovanských kněžích, byli např. v mrazu nazí vyvedeni ven a ponecháni svému osudu. Někteří byli prodáni do otroctví. Ostatní kolem roku 888 emigrovali do Bulharska, někteří patrně do Čech. Velkomoravská říše pak po dvou desetiletích padla za oběť Maďarům.

Cyrilometodějský odkaz v Čechách zanikl během 10. století. Ve střední Evropě byl tak vliv byzantské misie definitivně vykořeněn. Prostřednictvím emigrantů ovšem plynule navázal na Balkáně a významně poznamenal pravoslaví v celé jižní a východní Evropě.Východní křesťanství na Velké Moravě vítězí ve srovnáním s křesťanstvím západním na celé čáře. Víra bratrů ze Soluně má vliv na proměnu společnosti. Východní přístup reprezentovaný oběma věrozvěsty není na rozdíl od západního zkorumpovaný.

Dlužno poznamenat, že misijní dílo obou bratří bylo záhy po Metodějově smrti na moravském území násilnicky rozvráceno nejen chamtivým místním latinským duchovenstvem. Za tuto obrovskou společensko-kulturní ztrátu nese přímou zodpovědnost římská kurie v čele tehdejšího mocensko-náboženského papežského systému. Římskokatolická církev se od té doby velice změnila (v mnohém k lepšímu). Když však oslavují výročí obou světců, měli by dnešní římskokatoličtí historikové a myslitelé přiznat, kdo za likvidaci Konstantinova a Metodějova díla v našich zemích nese hlavní zodpovědnost.

Autor pracuje jako novinář a vede také cvičení z dějin architektury středověku na FA ČVUT