GROTESKA: Unaveni zářivkami

Ve vytí větru by C. neslyšel ani mlácení lžíce o kotlík, ale otřesy země, jejichž epicentrum se přibližovalo, cítil. Medvěd ho vyzdvihl ze stanu jedním nápřahem, jemuž C. i přes svou nervozitu nemohl upřít grácii. Také ho zaujaly medvědovy smaragdové oči a příjemně čalouněné tlapy – materiálem, z něhož se vyrábějí savé utěrky Vileda. Každopádně nemohl C. čekat vlídné zacházení, a tak se v silném sevření pokusil aspoň natočit tak, aby mohl kopem hranou nohy zasáhnout medvěda v místech, kde předpokládal ohryzek. Kopl vší silou, jaké byl schopen, a v okamžiku, kdy už nebylo možné nohu zastavit, s překvapením poznal, že kop adresuje pracovníku firmy Buderus, který právě vycházel ze sklepa, kde provedl revizi kotle. Revizní technik se ale v týž moment sklonil ke svému truhlíku s angličáky, zasmál se jako Luděk Sobota, a vymrštěná noha C. rázem vězela v lyžařské botě, kterou jeho otec kdysi vyhrál v mariáši, a v níž si jako malý poprvé zlomil kotník. A už tu byla žena C., zcela nahá, jen s trčícími kolíčky na prádlo kolem hlavy po vzoru sochy svobody, a s oběma muži se vsadila, že se jim takhle ukáže do čtyř měsíců ještě jednou. Vsadili se o půdní přestavbu. Potom už technik nabídl ženě C. firemní bundu a holinky, protože na břehu Berounky, kde se všichni společně pustili do skládání automobilových baterií, nepříjemně dotíraly kopřivy a bylo tu odporné bahno. V půli práce zjistili, že skládají rebarborový kompot, z něhož, jak C. vyrozuměl z halekání srbských výrostků na protějším břehu, mají vystavět maketu Tádžmahálu. Korytem plul medvěd na katamaranu a posměšně volal na obě strany: „Hoja-hoj, hoja-hoj, v králi máme zastání!“ Náhle vyjel zpoza rozestavěného Tádžmahálu po kolejích skrytých blátem a kopřivami vlak a všichni, vyjma medvěda, vykřikli. A hned nato se všichni kolem C. hlasitě rozesmáli. Vyjma slečny v kostýmku, pomrkávající před flipchartem a malující hierarchické bubliny a šipky.