Byl v povznesené náladě, v níž, jak říká, bere na milost i plevy myšlenek. Tentokrát si usmyslel, že napíše rafinovaně romantickou povídku, která vyjde z věty: „Nebylo možné od ní odtrhnout oči.“ Nejprve cítil, že potřebné rozpoložení je už na dosah, a že bude stačit, když se rozpomene na Petru, někdejší spolužačku z gymnázia. Miloval ji tajně a marně celá léta, a už dávno správně usoudil, že když svou marnou lásku zakonzervuje, může mu být časem silným zdrojem tvůrčí energie. Dnes to však nepomohlo, a tak se rozhlédl po tramvaji. Byl ve voze sám. Když vystoupil, počkal na další soupravu. Z ní ale vyskočili jen dva mladíci s automatickými puškami. Zachmuřil se a vydal se k řece, kde předpokládal studentky na kolečkových bruslích a matky s kočárky. Matku potkal jen jednu, a odtrhnout od ní oči bylo až hrozivě snadné. Zato studentek na kolečkových bruslích jej míjelo dost, a jak si všiml, tak od dvou, tří z nich by odtrhnout oči nemuselo být za jistých okolností možné. Současně si uvědomil, že okolnosti, v nichž se vyjímá věta „Nebylo možné od ní odtrhnout oči.“, hrají větší roli, než si myslel. Ještě jinak: Došlo mu, že okolnosti, za nichž nelze od určité ženy odtrhnout oči, bývají specifické a pro vznik této romantické situace nezbytné stejně jako objekt okouzlení. „Nemožnost odtrhnout oči přece zcela nevyplňuje jen erotický smysl,“ dumal, „a proto, i kdybych teoreticky mohl běžet nebo jet na kole vedle krásné bruslařky s copy, navlečené v přiléhavých legínách, brzy bych přece jen šlápl do pedálů a zmizel, jakkoli pln erotického napětí, které by spolu s obrazem její ruměné zadýchané tváře a dráždivé postavy rychle sláblo. Ne, ,nemoci od ní odtrhnout oči´ je něco jiného a vyžaduje to jiné okolnosti!“ A skutečně: nezaujatý pozorovatel, který by ho ten večer viděl v nádražní restauraci, jak po pátém fernetu hypnoticky zírá na výčepní s odbarveným chocholem, by jistě řekl, že momentální okolnosti objektu velice straní.