Odpoledne v tomhle nečase, který je venku, sedím se svou ženou na koberci v příjemně vytopeném obýváku, a chystáme se společnou hrou zapudit nudu. Máme před sebou dvě dřevěné figurky, které kdysi dávno, ještě jako nezbedný chlapec, vylomil z barometrické chaloupky ženin dědeček. Barva z figurek už oprýskala natolik, že se nedá zjistit jejich pohlaví, nedá se poznat, která figurka je panáček a která panenka, genderový vykřičník dokonce zapovídá, abychom je obě považovali za panáčky respektive za panenky. Na podlaze před námi prostě v dřevěném pozoru stojí dvě figurky.
Má žena upíjí punč a k mému překvapení tentokrát odmítá naši osvědčenou hru, kdy si každý vezmeme jednu figurku a sehrajeme s nimi k vlastnímu rozptýlení improvizované loutkové představení. Žena mi říká, že není naladěná ani na veselý ani na bláznivý dialog. Vlastně prý není naladěná na vůbec žádný dialog. Místo toho odchází i s punčem do kuchyně a za chvíli se vrací s několika kartičkami nastříhanými ze čtvrtky.
"Zamíchej je," podá mi kartičky.
Zamíchám je a podám jí je zpátky.
Polovinu jich paprskovitě a rubem vzhůru rozloží kolem jedné figurky, druhou polovinu kolem druhé.

"Kterou figurku chceš?" zeptá se.
Ukážu na jednu z nich.
Otočí první kartičku u figurky, která vyšla na ni. Stojí na ní: ŠIKOVNOST
"Teď ty."
Otočím jednu kartičku u své figurky. MORALITA
Žena otáčí další: OBLÍBENOST
Po ní já: DŘEVNATOST
Žena: ZBABĚLOST
Já: NELOAJALITA
Žena: VTIPNOST
Já: PEVNOST
Žena: SENTIMENTALITA
Já: NOSTALGIE

Z ženiny figurky září paprsky: ŠIKOVNOST, OBLÍBENOST, ZBABĚLOST, VTIPNOST, SENTIMENTALITA

Z mé figurky: MORALITA, DŘEVNATOST, NELOAJALITA, PEVNOST, NOSTALGIE

"Tohle už ovšem volá po dialogu," říká pobaveně má žena, když vidí slunce kolem obou figurek, a upije punče.
"Vystřihni ještě každé po kytaře, ať to mohou říci písní!" prosím ji.
Pak jsme sehráli podle mého názoru solidní grotesku, při níž jsme vypili nestydaté množství punče a zapomněli vyzvednout dceru z družiny.