Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Zatím

Zatím se člověk ze svých dějin nepoučil. Přesto to vypadá, že spěje ku předu.I když kdo ví...Kde je v nekonečném prostoru vpředu a kde vzadu...?

Tak snad ještě jednou Werich:Dokonalost je znamenitá věc, ale má jednu vadu. Věští konec.

můra

Blbec je jak můra, moudrý nedůvěřivý. Vyjde to na stejno: oba se popálí o plamen svíčky.Naštěstí, že tu ještě budu něco řešit za 40 let, příliš nehrozí.

O TEMPORA!O MORES! Lamentoval už Cicero.

(Taky jej nejpíš děsila představa rozpadu jím uznávaných hodnot (a možnost božích trestů, či trestu bohů...A to mu bylo jen něco málo po 40-tce.Tedy méně zkušený i méně osifikovaný.)

Ovšem...

Ovšem jen do času než je masami vstřebán a vznikne nová „dekadence“.Nedělala bych si iluze, že po 40-ti letech vstoupíme do téže řeky.

Spíš odhaduji, že za 4o let budou rep a metal stejná starina jako dnes dechovka,na ulicích budou problémy s přiblblou neokomunistickou mládeží křísící Stalinismus a „supr“ zakázanou komunistickou literaturu.

O TEMPORA! O MORES!

Masová zábava sebou automaticky nese(v lepším případě) průměrnost. Čím je člověk starší,tím víc toho viděl a tím víc ho opakovaný průměr nudí a otravuje.A tak nám v určitém věku nezbývá, než se vyčlenit z davu konzumentů kvantity a pídit se po kvalitě,nebo rezignovat a doufat,že nás zachrání Alzheimer,případně si něco vytvořit samoobslužně.

Masovou kulturou lze sice masírovat masy, ale pokrok a novum je vždy tvořen odporem a opozicí.

Ach jo.

Esmeraldy jsem vzala na milost, když jsem zažila prudkou hádku v domově důchodců. Asi deset starších klientů od emeritního p.profesora po emeritní pí.uklízečku se vášnivě přelo o aktuálním dílu jakéhosi šíleně akčního seriálu. Chvíli mi trvalo, než jsem pochopila,že jde o telenovelu, kde nevidíte 30 dílů,a stále jste v obraze.

Odložit některé rodinné příslušníky u úchylných zábav typu F1 bývá někdy bezpečnější,než je pustit za volant na zimní neudržované komunikace.

Ostatně i já si dopřeji poslechu kdysi dekadentní Polské krve nebo nemravných Štraussových valčíků.

Je to bída.

Televize není nepřítel,dá vypnout,říkával Werich.

I tak nevím, co mě v ní otravuje víc.

Márie, Esmeraldy? Steloni, Švarcenegři, Segalové?

Fotbal,Formule1? Klouzání se z kopců nebo škrábání se na ně?

A co mě teda baví? Neřeknu!Mohli byste se cítit vůči mně stejně nadřazeně, jako se cítím nadřazena já všem nadšeným divákům výše uvedených „zábav“.

Souhlas s předřečníky

Česká (československá) kultura na tom za totáče nebyla tak tragicky, jak autorka glosy líčí. Něco bylo hůře dostupné, např. kvalitní zahraniční filmy., bylo nutné chodit do Filmového klubu, v běžné distribuci se nevyskytovaly. Ale je teď v televizi něco podobného, jako byly například slovenské pondělky? (na rozdíl od pana Matouška Dietla nemusím:-) )

A zakázaná literatura? Nebylo toho málo, co jsem si po roce 1989 s chutí přečetla - ale zase toho nebylo tolik, kolik jsem si představovala. Nebudu nikoho jmenovat, abych neurážela - ale hodně tzv. zakázaných autorů psalo věci, které by mi opravdu nechyběly, ani kdyby napsány nebyly.

lži

60. léta byla vrcholem kulturnosti v této kotlině. Na tuto úroveň se, obávám, již nikdy nedostaneme. A k tomu nám tahle paní chce navíc vymývat mozek, asi mladým lidem, kteří ty časy nezažili. A teď se jim servírují články o banánech, rohlících a k tomu tohle. To je téměř úchylné.

Nesouhlasím s Vámi, paní Pospíšilová.

Paní Pospíšilová, nebuďte trapná. Já celé to období prožil a pamatuji, s vyjímkou relativně krátkého období to byla zlatá éra české kultury. České knihy, české filmy, české Večerníčky a pohádky, dětská literatura, divadelní hry a scénografie, české sklo, Expo 58  Brusel a další světové výstavy, desetitisícové i padesátitisícové náklady knih - a to i poezie! - atd., jsou toho důkazem. Nemluvě o cenách vstupenek či knih, vzhledem k tehdejším mzdám hluboce podhodnoceným. A nikdo - jak píšete - nevydával kulturu za nějaký buržoasní přežitek, dokonce ani ten Nejedlý ne. I ze zapadlých JZD se pořádaly zájezdy do divadel, byť ne na Ionesca, ale ti lidé by se jinak do divadla za celý život nedostali, a najednou za ním jezdili. A nemuseli se přitom dívat na nahé, močící a dokonce naturalisticky souložící herce, jako dnes. - Tak proč ta létal pomlouváte? Ulevila jste si?

Dámo,

Vy jste si před psaním šlehla?