Tento článek je pohledem kulturního diletanta. Chci v něm reagovat na odhalení pomníku československých letců v Praze, který vzbuzuje takové emoce.

Především je to pohled člověka, který nemá takové vzdělání, aby mohl posuzovat moderní umění. Vždy jsem si myslel, že na to člověk žádné vzdělání nepotřebuje. Buď se mu něco líbí, nebo ne. Nedávno jsem byl v Kutné Hoře. Kutnohorské památky mám prošmejděné mnohokrát, a tak jsem se šel podívat do galerie moderního umění v jezuitské koleji. Vylezl jsem zhnusen sám sebou, neboť jsem zjistil, že tomuto umění většinou nerozumím a, co je horší, nijak mě to nemrzí. Doufal jsem, že se tam setkám s Františkem Tichým, kterého mám velmi rád. No, byl tam jeden. Tuším že to byl portrét Paganiniho. Nevím. Byl pověšen až u stropu. Zato štos časopisů probitý hřebíky jsem si mohl prohlédnout ze všech stran. Ovšem kavárnička tam byla pěkná a i to kafe nebylo špatné.

O takovém Louvru nebo Pradu jsem si mohl nechat jenom zdát. Michelangelova Davida jsem znal jen z fotografií. K západní hranici jsem se mohl přiblížit leda tak k ceduli Hraniční pásmo. Kdykoli jsem však jel do NDR, málokdy jsem si nechal ujít návštěvu Zwingeru v Drážďanech, abych se tam setkal, krom jiného, se Sixtinskou Madonou. V Praze jsem téměř pravidelně navštěvoval Anežský klášter a tam postával před obrazy, které jsem znal jako reprodukce ze školních chodeb. Jako lesník jsem tam chodil za Mařákovými lesy a jako romantik za Čermákovými Černohorci. No a tak jsem usoudil, patrně chybně, že umění je odvozeno od slovesa uměti. A tím jsem si patrně pokazil vkus.

Takového Kráčejícího Trabanta jsem považoval za povedený fór. Okopírovaného Myslbeka, kterému nechali chcípnout koně a pak Václava posadili na břicho koně, jsem považoval tak trochu jako neúctu k tradicím mého národa. No a vztyčený prostředníček nad Vltavou?

Tím se dostávám k pomníkům. Myslím, že by měly vysílat nějaké poselství. Třeba poselství pomníku bratří Čapků mi nějak uniká, i když Čapka jsem dost četl.

Teď tedy přilétl na Klárov rozzlobený okřídlený český lev jako pocta našim letcům, kteří bojovali s německým nacismem. Poselství tohoto pomníku je mi naprosto jasné a pomník se mi líbí. Ale co chcete od kulturního diletanta a vidláka navrch.

Ještě že současní hrdinové si na publicitu příliš nepotrpí. To bychom měli před pražskou radnicí třeba sousoší kolibříka v objetí myšáka. Jistě by bylo vyztuženo nějakou tou obálkou. Na příslušných místech.

Autor tentokrát jako kulturní analfabet