Potřebuje i Facebook svůj „školní řád“?
Už dávno nelze v médiích hájit kuřáky, takže čtenář amerických novin naráží na formulace: „Jsem sice nekuřák, ale...“ Podobně by šlo napsat: „Nejsem sice na Facebooku ani jiném sociálním médiu, ale...“ To, co se děje na Facebooku, zasahuje 2,5 miliardy jeho uživatelů. Ti se teď dovídají, že FB zvažuje změnit přístup k příspěvkům. Vycouvat z přístupu ryze binárního (buď je mazat jako nepřijatelné, nebo nechat tak, jak leží) a upozorňovat na ty nepřesné či zavádějící. Tak shrnuje páteční prohlášení Marka Zuckerberga web iHNed. Má to prý fungovat i u politiků. Pane jo.
Že sociální média jsou inkubátory populismu, že umožňují šířit bláboly, lži či nenávist stejně jako pravdu či lásku, se ví. Ale má smysl kádrovat příspěvky politiků? Přidělovat jim hodnocení ve stylu hvězdičky u televizních pořadů nevhodných pro děti? Už ta myšlenka prozrazuje mnohé o svých původcích. Ač si říkají liberálové, mají v hlavě cosi jako školní řád určující, jak se má společnost chovat.
Naštval je tweet Donalda Trumpa „když se začne rabovat, začne se střílet“ a považují ho za výzvu k násilí. Jiní zase za avízo, že na násilí v ulicích se tvrdě odpoví. Vzbuzuje odpor či souhlas, ale co je na něm nepřesné či zavádějící? Jaká komise to posoudí? Každé noviny obsahují nepřesné příspěvky, přesto vycházejí bez upozornění. Nepřesnosti trčí z projevů politiků do kamer, ale bere se to za součást politické hry. Proč by tytéž projevy měly mít na Facebooku „hvězdičku“?
Jako by se upíralo „právo na blbost“. Svět je plný informací vedených špatným odhadem, špatnou interpretací či prostě blbostí. Ale čím více se používá válečnická rétorika s výrazy jako nenávist a dezinformační centrály (kdysi ideodiverzní centrály a štvavé vysílače), tím víc se vytěsňuje fakt, že za tím vším může stát prostá lidská blbost. Kdo uvažuje o světě se školním řádem v hlavě, dospěje k závěru, že lidstvo potřebuje přesná pravidla chování. Ale v dospělé liberální společnosti by právo na blbost mělo patřit k životu.
LN, 10.6.2020