Rok 1921 jsem nevybral jen kvůli kulatému výročí, ale i kvůli tomu, že je významný jak pro českou žurnalistiku, tak i pro Karla Čapka.

On totiž právě v tomto roce přestoupil z Národních listů do Lidových novin. S Národními listy, kde pracoval od roku 1917, se rozešel kvůli zduřenému nacionalismu a Karlu Kramářovi, který se obracel k Rusku a odmítal západní orientaci T. G. Masaryka. Lidové noviny byly naopak novinami „hradními“ a pod vedením šéfredaktora, Arnošta Heinricha si vetknuly do vínku kulturní poslání. Čapkovi bylo velmi sympatické i preferování žurnalistické beletrie a dbaní na jazykovou vytříbenost. Ač měl Karel Čapek za sebou už nejen knížku povídek Boží muka, která vyšla v roce 1920, ale i divadelní hru Loupežník, do práce v Lidovkách se vrhnul s velkým entusiasmem: Hned v prvním necelém roce, nastoupil v dubnu, tam otiskl 91 textů a rozvinul k dokonalosti žánry jako je fejeton, glosa, sloupek, entrefilet, kurziva a esej, které vycházejí dodneška, viz jejich současný výběr Počtení a počteníčko, v němž najdeme třeba jeho glosu k 30. výročí úmrtí Jana Nerudy. Vyšla 21. srpna 1921.

Neruda byl pro Čapka vzorem nejen v literatuře, ale i v politických postojích a v novinařině: Považoval ho skoro za prvního Evropana v Čechách. Cituji: „Přesahoval rozměry své doby. Silný, skeptický, rozumový intelekt, západník, empirik, člověk vroucího vkusu, ale chladné sebekontroly, muž světového rozhledu. Neruda byl duch i na dnešní dobu význačně moderní.“

Na novináři Nerudovi Čapek obdivoval jeho pozorovací talent, ironii a i krutý rozum a horoucí soucit. Napsal o něm: „V této duševní poloze má Neruda něco světového a západnického proti rozměklé, beztvaré povaze slovanské.“

Na druhé straně v jiné glose ze stejného roku se věnuje úmrtí profesora Jakuba Hrona, velkého podivína a dona Quijota devatenáctého století, který byl vynálezcem kalamáře a klobouku vypočítaného podle atmosférického tlaku. Hron konstruoval novou češtinu a obohatil ji slovy muhatka a lazuto a psal o hranatinách a snad ani Čapek nevěděl, co těmi slovy předčasně penzionovaný profesor matematiky myslel. Ale přesto mu stál za glosu, aby připomenul, že v podivínech bývá něco hrozně a vážně typického.

Karel Čapek zrození samostatné republiky přijal jako výzvu, která odpovídala jeho poznávací vášni a vyhovovala jeho kritickému interesu, provokoval k polemikám, v nichž viděl jako John Milton kontrolní roli médií vůči moci, a to nejen sociální, ale i politické. Právě ta ho přivedla k stati: Proč nejsem komunistou, kterou sepsal pro Peroutkovu Přítomnost. Hlavní myšlenka text zní: Nemohu být komunistou, protože jejich heslem je moc a ne pomoc. KSČ byla založena rovněž v roce 1921 a Karel Čapek její úmysly jasnozřivě prozřel již za tři roky po jejím vzniku.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus

(převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem redakce)

Autor je novinář a spisovatel