Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996GLOSA: O brku journalistově
„Obilí letí vzhůru. Chléb má stát 25 korun, tvrdí pekaři“ (http://aktualne.centrum.cz/ekonomika/domaci-ekonomika/clanek.phtml?id=479630)
Představa, jak bude mu při jeho záslužné činnosti „informování obyvatelstva“ kručet v břiše, zřejmě pak způsobí zásadní odkrvení mozkových závitů a journalista se dopustí prohlášení:
„Dramaticky rostoucí ceny obilí v současné době přitom nikdo nečekal.“ (Čti – na Googlu o tom nebylo ani slovo…)
Pravda, čas letí jako jelen. Hiltonovou zavřeli… pustili…. zavřeli…. pustili…. vydědili…. Kdo si má ve víru tak dramatických událostí pamatovat, že na jaře se leckde zaorávalo. Někde proto, že byla příliš suchá zima, jinde zas bylo jaro až příliš mokré.
„V minulosti totiž vždy cena obilí ve sklizni klesala, protože nová úroda znamenala doplnění zásob a vyrovnání poptávky s nabídkou.“
A basta! Informace o tropických teplotách a nedostatku vláhy zřejmě k českým žurnalistům pronikla jen jako možnost trhnout sólokapra na dosaženém teplotním rekordu. Záplavy tu i onde jsou pouhé zprávy tiskových kanceláří s přesně vyčíslenými škodami a počtem mrtvých. Ve zprávách o požárech zas zásadně hoří jen stromy a turistické destinace.
Jenže ta informační selekce netýká se jen úrody obilí v Evropě či ve světě. Tu z neznalosti, tu záměrně cedí nám novináři informace dle vlastní úvahy. „Něco se zamlčí, něco se přidá, slovo se pozmění, za nové vydá.“ Novinář už často nepopisuje skutečnost, ale je jejím tvůrcem. Ovšem zhusta připomíná pošetilce, jenž míchaje obsahem jímky hlasitě křičí „To tak strašně smrdí“, přičemž po prchajícím obyvatelstvu metá zvláště výživné exkrementy. Uspokojen vyvolanou panikou, zasedne investigativec za klávesnici a spáchá titulek:
Obyvatelstvo hromadně prchá ze zamořeného území.