To někdy v pětatřicátém dávali v Bayreuthu kus „Vaše genocida – naše genocida“.

Na jevišti tam Žid, starý a ošklivý, znásilnil árijku, mladou a krásnou. Dramatická scéna, odvážná výprava, hluboké lidské pravdy, silná symbolika. Politická a kulturní fronta tleská, společenské klima velmi vstřícné. Zahájení dialogu, nepříjemné otázky, které si musíme položit. Někteří remcají, ale všichni přece víme, co jsou židi zač.

V pětačtyřicátém: my nic, my muzikanti.

To někdy letos se na chodníku před brněnskou mešitou konala v rámci fesťáku „Vaše tradice – naše tradice“ řádně ohlášená folklórní akce s názvem „Moravská zabijačka: prolínání kultur“. Magistrát vyškrábnul nějaké love, Žít Brno umí, přece. Kotel na škvarky taky něco stojí, nebude to řezník platit ze svého.

Náměstek primátora v kroji po dědečkovi zahájil happening výstřelem do pašíkovy lebky, paní ombudsmanka v nikábu jako čestný multikultihost slavnostně jímá krev do rendlíku, citlivě dbajíc na to, aby neustříkla na Alláhova vrata. Za to by v GB dostala dva roky kriminálu. Muzika hraje „... .oheň horí, dým sa valí, Turek jede krajinů...“, děvčice rozlévají slivovicu a roznášejí podbradek s křenem. Kdo nechce, nemusí.

Jestli se vám to jeví jako primitivně úchylné, možná ani nejste demokrati. Nikdo nebyl nucen tam být, nikdo nebyl nucen souhlasit, vegetariáni a ochránci zvířat se nemuseli zúčastnit, mohli si klidně hledět svého, vstupné bylo dobrovolné. Výtěžek poputuje na reciproční akci „Prolínání kultur: arabská zabijačka“, termín, místo konání a způsob provedení dosud nejsou známy. Tož děcka, vitajte v Brně!