Jiří Suchý se ohromně spletl, když se domníval, že česká divadelní kritička Jana Machalická rozumí divadlu.

Stalo se toto: tvůrce Semaforu a spolutvůrce vlny malých českých divadel, která posunula české (ale i slovenské) divadelnictví do rovin mnohem zajímavějších, než byly až do té doby (konce první půlky minulého století), se dočetl, že Jana Machalická sprdla britského autora českých kořenů Toma Stopparda a v dalším článku se vyjádřila, že Ypsilonka je tisíckrát lepší než Semafor.

Jiří Suchý svůj jemný a velice taktní nesouhlas uvedl na stránkách Semafor.cz slovy, že Jana Machalická sice rozumí divadlu, ale … inu, to víte, básník.

Takže za něj nastoupím já jako hrubián s naprostým nedostatkem básnického nadání.

Jana Machalická nerozumí divadlu. Ale ano, zajisté, Jana Machalická může být vzdělaná v divadelních vědách jako málokdo, jenže to pořád ještě neznamená, že rozumí divadlu. K zisku vzdělání není třeba závažné činnosti šedé kůry mozkové, ba ani ne její přítomnosti. K zisku vzdělání stačí - abych i já prokázal svoji vzdělanost - gluteus maximus čili Sitzfleisch neboli sedací svalstvo.

Člověk, který rozumí divadlu, takový člověk moc dobře ví, že nemůže srovnávat dvě scény. Ani kvantitativně, ani kvalitativně. Může nejvýš říci, která z těch dvou scén vzbuzuje větší nadšení v něm (v ní) jako v jednotlivci.

Porovnávat Ypsilonku se Semaforem, to je horší hřích než porovnávání nejrůznějších druhů ovoce s tím, že přece jde pořád o ovoce. A míchat do toho číslice? No fuj.

Kdyby Jana Machalická skutečně rozuměla divadlu, věděla by, že jsou obrovské rozdíly nejen mezi různými inscenacemi téhož souboru, ale dokonce i mezi různými reprízami téže inscenace v tomtéž provedení (a obsazení). Živé divadlo totiž nezávisí pouze na souboru na jevišti, ale také na tom, jací lidé dnes přišli do hlediště. Jistě, jistě, herci musí vždycky odvádět ty nejlepší výkony, jichž jsou schopni, ale divákův celkový dojem závisí také na tom, jak se baví nejen on, ale i celé divácké společenství kolem něj. Jistě, Miroslav Horníček kdysi dávno v pořadu, v němž jsem na jevišti Semaforu pracovávávával s Miloslavem Šimkem, řekl, že si neříká, že je dneska blbý obecenstvo, to si spíš říká, že je dneska blbej on. Jenže on sám moc dobře věděl, jak může nálada obecenstva zásadně změnit dopad představení.

Pokud si vzpomínám, Jiří Suchý (a že ho znám a obdivuji už zatraceně dlouho) nikdy, nikde a nikomu neříkal, že je takový dramatický autor, že kam se na něj hrabe Shakespeare. Jeho síla je jinde.

Ostatně, pokud si vzpomínám, nic podobného nikdy nikomu či nikde neřekl ani principál Ypsilonky Jan Schmid, kterého také znám a obdivuji už zatraceně dlouho. Nakonec, i jeho síla jinde.

Nevím, komu se ta věta přičítá, snad Karlu Čapkovi, ale nevím to jistě. Vím jistě, jak zní. Takhle: kritik je člověk, který umělci řekne, jak by to udělal on. Kdyby to ovšem uměl.

Also: nazdar, Jano Machalická!