Pláč nad rozlitým mlékem mateřského jazyka dnes nikoho nedojme. Někoho proto, že mu to přijde jako horší mrhání silami než pověstné vrhání hrachu proti zdi, většinu proto, že mrzačení řeči nevnímají, a tudíž nářkům nerozumí. Z posledních dnů si dovolím připomenout tři drobné epizody.

K mému dotazu na konkrétní těstoviny mi v supermarketu sdělili, že tyto byly „vylistovány“. Stejně jsem pochodil u výrobce: prodejce tuto část jejich sortimentu údajně „vylistoval“. Přeložím pro první skupinu: byl jsem jedním z mála těch, kdo zboží kupovali, tak ho přestali nabízet. Pro uklidnění dodám, že trh stále a bez ohledu na terminologii funguje normálně: obratem mne ujistili, že provedou obměnu sortimentu a produkt nabídnou pod jinou značkou s jiným názvem.

Týž den večer mi tiskový (či tisková?) mluvčí čehosi sdělil (či snad sdělila?) v televizi, že uvedenou skutečnost dostatečně „vypublikovali“ na svém webu. Chvíli jsem pod dojmem prvního případu přemýšlel, zda tedy údaj vyloučili ze svého komunikačního portfolia, abych posléze pochopil, že jej naopak zveřejnili, uveřejnili, publikovali. Ještě v šoku jsem totéž večer uslyšel z úst moderátorky komponovaného publicistického pořadu České televize. Také ČT cosi „vypublikovala na svých nových médiích“.

Když už se zdálo, že je pro tento týden vystaráno a mateřština dožije v klidu, dozvěděl jsem se z Radiožurnálu, že na světovém poháru v biatlonu „závodkyně“ vyrazily na trať. Jistě, i tady se dalo z kontextu pochopit, co či přesněji koho měl reportér na mysli. Zarážející je, že tento svůj neuvěřitelný novotvar opakoval i v dalších vstupech – asi v režii a na odbavovacích pracovištích seděli jeho bratři a sestry ve víře.

Není důležité, zda jsou uvedené perly produktem pouhé negramotnosti mluvčích či mají naopak ilustrovat jejich kompetentnost. Společné jim je, že jako vignety a balgóny minulosti duní úderem na prázdnou dutinu, byť měly původně kvazivzdělancům dobýt autority a vážnosti. Bylo by to k smíchu, kdyby to dopadalo jen na ně. Jenže ten smích má trpkou a slanou příchuť. Vzpomínám na píseň profesora Higginse na začátku My Fair Lady: „Why can´t the English teach their children how to speak?“ Neznám českou verzi, tak si dovolím nabídnou volný překlad: „Proč zrovna my musíme mrzačit svůj rodný jazyk?“ A připomínám, že Higgins doporučuje pro prznitele jazyka drastické tresty.