Výstava o životě frýdeckomísteckých textilek

Frýdeckomístecko má dlouhou tradici textilní výroby. Ve Frýdku, ležícím na slezské straně Ostravice, se dochovaly stanovy cechu soukeníků z roku 1509. V sousedním Místku na moravské straně jsou tkalci pláteníci zmiňováni v roce 1578 a nejstarší dochované stanovy soukenického cechu pocházejí z roku 1563. Soukeníci zpracovávali vlnu, pláteníci len a konopí.

Domácí dílna venkovského tkalce, konec 19. století

Způsob výroby se po staletí nijak výrazně neměnil. Tkalcovské stavy byly v domech řemeslníků. Tkalci byli i předci hudebního skladatele Leoše Janáčka. Jejich dům se nacházel poblíž Mariánského kostela v dnešní ulici Hluboká, kde se v devadesátých letech 20. století proměnil v ruinu a byl nahrazen replikou, v níž je dnes penzion. Počátkem 19. století bylo na frýdeckém panství 700 tkalcovských mistrů se 772 stavy. Moravský Místek měl v té době 156 tkalcovských mistrů a 205 stavů. To byl vrchol ručního tkalcovství provozovaného v domácnostech na tkalcovských stavech.

Kniha poctivého cechu soukenického, 1745

Po roce 1848 byly všechny cechy zrušeny a kdo chtěl provozovat živnost, neobracel se již na cechmistry, nýbrž na úřady. Nastupuje tovární výroba textilií. Literárně to popisuje Vojtěch Martínek v románě Stavy rachotí. Kdysi vážení a zámožní tkalcovští mistři se stávají minulostí, uživit sebe a rodinu domácí výrobou na ručním tkalcovském stavu je čím dál obtížnější, takže dřívější samostatní tkalci odcházejí do textilních fabrik, do dolů nebo ostravských železáren.

Ruční tkalcovství však dlouho přežívalo. V roce 1900 uspořádali samostatní tkalci výstavu ve Vyšních Lhotách. Její ohlas vedl k založení Slezsko – křesťanského výrobního družstva tkalců pod Beskydy ve Vyšních Lhotách, jehož členy bylo přes 600 tkalců. „Krajina naše je chudá a my, odkázáni jsouce na ruční tkalcovství, snažíme se dobrou a lacinou prací získati si přímé zákazníky a zachrániti tím naše tkalcovství od úpadku mu hrozícího“, psali tkalci zemskému hejtmanovi vévodství slezského. Sortiment výrobků nabízených družstvem byl pestrý a nijak nezaostával za tovární produkcí, zřejmě i kvalita ručně tkaných textilií byla výborná, ale takovým způsobem provozovat výrobu už prostě nešlo. Koncem první světové války družstvo tkalců přerušilo svou činnost a v roce 1924 šlo do likvidace.

Počátky průmyslové výroby textilií na Frýdeckomístecku spadají do první poloviny 19. století. Mezi mnoha průmyslníky, kteří zde zakládali textilní továrny, vyniká rodina Landsbergerů. S tovární výrobou začali v Místku ve 40. letech 19. století. Nejznámějším z nich se stal Adolf Landsberger (1840 – 1914). Od roku 1898 byl ve Frýdku členem městské rady, město mu udělilo čestné občanství a v roce 1912 jej císař povýšil do šlechtického stavu. Hrob Adolfa Landsbergera se dochoval na židovském hřbitově ve Frýdku. O této osobnosti se na Neviditelném psu psalo 28. 5. 2014 v článku Pod frýdeckým zámkem, pojednávajícím o osudu někdejšího Landsbergerova parku.

Manželé Adolf a Marianne Landsbergerovi

Manželka Adolfa Landsbergera, Marianne, žila ve Frýdku až do německé okupace. V roce 1938 si nechala vystavit domovský list, v němž je uvedena jako „vdova po továrníku.“ Zemřela v roce 1956 v Belfastu v Severním Irsku. Pozoruhodnou osobností rodiny Landsbergerů je synovec Adolfa Landsbergera, Benno Landsberger – lingvista, archeolog a vysokoškolský pedagog. Narodil se ve Frýdku v roce 1890. V roce 1926 získal profesuru jako asyriolog. Působil na univerzitě v Lipsku, odkud byl v roce 1935 nucen pro svůj židovský původ odejít. Do roku 1945 přednášel na univerzitě v Ankaře. Po válce získal místo v Orientálním ústavu univerzity v Chicagu. Zemřel v roce 1968.

Po německé okupaci se textilní provozy dostávaly do nucené správy. Největší závod – firmu Landsberger, vedl jako nucený správce Rudolf Praxmarer. Byl manželem Terezie Landsbergerové a firmu získal již v roce 1927. V roce 1941 jej Němci z vedení odstranili a pak se okupační správou dosazování správci často střídali.

Pohled na textilní závody v blízkosti nádraží, 1890

Závod A. Landsberger, první slezská přádelna bavlny, tkalcovna, bělidlo a úpravna ve Frýdku byl po skončení války jako německý majetek konfiskován a dán do národní správy. Následovalo jeho znárodnění 27. října 1945 na základě dekretu prezidenta republiky ze dne 24. října 1945 č. 100 Sb. o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků. I jiné textilní závody na Frýdeckomístecku byly konfiskovány jako německý majetek. Některé menší závody českých majitelů byly znárodněny v druhé etapě, která 22. února 1948 postihla podniky s více než 50 zaměstnanci.

Zestátněné podniky byly v roce 1946 začleněny do národního podniku Slezských bavlnářských závodů, národního podniku Slezan se sídlem ve Frýdku-Místku, přejmenovaném v roce 1949 na Slezan, bavlnářské závody, národní podnik. Podnik procházel modernizacemi, první v 50. letech 20. století nahrazuje stroje, z nichž mnohé jsou staré 70 let a poháněné parními stroji. Zavádějí se elektrické pohony. Druhá modernizace je na přelomu 60. a 70. let.

Budova bývalé tkalcovny, kde se koná výstava

V roce 1988 se z národního podniku utváří státní podnik, z něhož pak Fond národního majetku k 1. 5. 1992 vytváří akciovou společnost Slezan Frýdek-Místek a. s., která je privatizována v první vlně kuponové privatizace. Akcie Slezanu získalo 6 160 akcionářů, z hoho 6 142 individuálních akcionářů. Provozy se modernizují novými stroji, přicházejí špičkové textilní technologie, avšak nic nezabrání tomu, že vše spěje ke konci. Ten nastal v roce 1999, kdy se zastavily poslední tkalcovské stavy.

Na čtyřiceti velkých tabulích jsou dokumenty, dobové fotografie a informace, které seznamují s historií textilní výroby na Frýdeckomístecku od jejích nejstarších známých počátků až po její definitivní ukončení před necelými 20 lety. Exponáty pocházejí ze státních archivů, podnikového archivu Slezanu, ale i od mnoha soukromých sběratelů a osob, které se věnují regionální historii.

Panel s historií 90. let 20. století

I když textilní výroba ve Frýdku-Místku a jeho okolí zanikla, zůstávají po ní stavební objekty, které jsou výraznými dominantami města. Některé byly zbořeny, jiné přetrvávají jako svědectví minulosti. Pro představu, jak velký prostor tyto industriální areály ve Frýdku-Místku zabírají – je to 300 000 metrů čtverečních. Jednou z četných industriálních budov je objekt, v němž se výstava koná – bývalá tkalcovna a sklad materiálu. Většinou jde o festovní stavby z 19. století, které byly konstruovány tak, aby v nich mohly běžet desítky těžkých strojů. Vydržely by jistě věky s údržbou, která by se měla věnovat především jejich vnějšímu vzhledu, tedy zachování původních cihlových fasád. Bude však obtížné hledat pro ně využití. Příkladem je zmíněná budova tkalcovny, v jejímž jednom patře se koná výstava. Všechny ostatní prostory jsou prázdné. Pouze v rozlehlém přízemí se příležitostně pořádají výstavy a koncerty.

Plakát zvoucí na výstavu

Foto: autor

Pozn.: Fotografie pořízeny na výstavě Na šichtu do textilky, která je od 15. 9. 2017 ve Frýdku-Místku v areálu Slezan (ul. Těšínská 2292) a potrvá do 15. 10. 2017.