Časy, kdy byl Jan Svěrák českou režisérskou jedničkou, jsou dávno pryč. Oscar za Kolju z roku 1996 nicméně zůstal nepřekonaným domácím rekordem. A od doby, kdy opuštěný ruský chlapeček a osamělý český cellista dojali americké akademiky, vyrostla celá jedna divácká generace. Ta už Jana Svěráka vnímá jako autora pouhých tří nových filmů. Válečné dramaTmavomodrý svět, tragikomedie Vratné lahve a rodinné dobrodružství Kuky se vrací jsou milé a zajímavé, neudávají však v české filmařské kotlině tón. Nezmění to ani nejnovější Svěrákův počin – písničková pohádka Tři bratři.

Devětačtyřicetiletý Svěrák je v nejlepším režisérském věku, podobně jako u osm let starých Vratných lahví jde ovšem o sázku na jistotu. Ve Třech bratrechse opírá o neselhávající scenáristický um svého otce Zdeňka. Vyprávění je rozmyslně strukturované jako potenciální divácký hit. Má srdce, ducha i neochvějný morální základ - takže hravý režisérský kouzelník Jan může naplno rozjet velkou, ryze českou pohádkovou podívanou.

Inspiraci ke Třem bratrům poskytlo populárně hudebně-divadelní pásmo Zdeňka Svěráka a hudebního skladatele Jaroslava Uhlíře. Z prken pražského Národního divadla se vyprávění přesunulo na stříbrné plátno po rázné a racionální filmařské úpravě. Ta se týkala i hudební složky, o niž se postaral Jan Novinski. Slovenský hudební skladatel, který se Svěrákem spolupracoval už na jeho předchozím filmu Kuky se vrací, se podílel i na produkci Tří bratrů. Písničky, které ve filmu zazní, jsou dětem dobře známé - stejně jako tři pohádky, které film propojuje novou story o trojici ženitbychtivých venkovských chasníků. Rámec tvoří starý, moudře ironický vypravěč (Zdeněk Svěrák), živě komunikující s pomyslným dětským publikem i jeho dospělým doprovodem. Jednotlivé příběhy pak v rámci letní rodinné podívané vybízejí k identifikaci nejrůznější typy diváků. Stylově různorodé příběhy o Šípkové Růžence, Červené Karkulce a Dvanácti měsíčkách nabízejí hned dvě silné ženské postavy. Chytrá dívenka s červenou kapucí, která přelstí hladového vlka, a děvče plnící umanutě uprostřed kruté zimy rozkazy mlsné macechy, upozaďují své mužské protějšky – nerozhodného myslivečka Matěje (Zdeněk Piškula) a zbrklého Pepu (Vojtěch Dyk). Zakleté Růžence ovšem nezbývá než spát a čekat na zmužilého Jana (Tomáš Klus), který se k ní musí prosekat růžovým houštím.

Nálada tří příběhů je odlišné a zlo má ve Třech bratrech různou podobu. Protože jde o pohádku, musí být potrestáno po zásluze - ale zase ne tak drasticky, aby děti měly zlé sny. Tři bratři jsou tak podívanou po všech stránkách „správnou“. V kinech jim můžeme předpovídat úspěch. Bylo by ovšem pěkné, kdyby Jan Svěrák své výjimečné schopnosti příště upnul nějakým méně předvídatelným směrem.

Tři bratři
ČR / Dánsko 2014, 90 minut
Režie: Jan Svěrák
Scénář: Zdeněk Svěrák
Kamera: Vladimír Smutný
Hudba: Jaroslav Uhlíř, Michal Novinski
Hrají: Vojtěch Dyk (Pepa), Tomáš Klus (Jan), Zdeněk Piškula Matěj), Zdeněk Svěrák (vypravěč), Oldřich Kaiser (otec), Jiří Lábus (čarodjěnice), David Matásek (král), Zuzana Norisová (královna), Sabina Rojková (Maruška), Lucie Maria Štouračová (Karkulka), Kateřina Kosová (Růženka)
Premiéra: 14. 8. 2014

(Tohle je první z recenzí, které jsem napsala na Tři bratry - do E15.)