Čtvrt století je nedoceněnému filmu režiséra Clinta Eastwooda Absolutní moc. Známý herec představuje šarmantního zlodějského mistra, asi něco jako byl Svatý. Dokonce se říká „jednoho z pěti nejlepších“ a vedle toho, že umí báječně skicovat a kreslit, je génius převleků. Při pobírání penze sofistikovaně vykrádá vily milionářů, a to i „těch hodnejch“, a jedná natolik rafinovaně, že okradení obvykle ještě dlouho po aktu ani nezjistí, že vůbec okradeni byli (povětšinou přijdou o kvalitní šperky z nedobytného trezoru, který dál vypadá nedobytně).
Co muselo hrát v příběhu prim? Určitě chlad a chladnokrevnost: děsivá, ale nesporně obdivuhodná. Clint ji předvádí. Věrohodně. A konkrétně během scény úniku oknem po laně na zcela poslední chvíli. Sekvence přitom byla na Eastwoodův pokyn velice působivě prostříhána s paralelním během ozbrojené ochranky prezidenta USA.
Film je hrůzou i zábavou, ale na začátku odporný, což někoho odradí. Vždyť je to sám americký prezident, kdo je zmítán chtíčem a je VILNÝ, což - patrně - víte, co znamená. Zdá se, že bude ten chlap i sadista, a zosobnil jej věrohodně král herců Gene Hackman.
Absolutní moc můžeme označit za vědomý kontrapunkt k filmu S nasazením života (1993), kde Clint Eastwood hrál zemi oddaného tělesného strážce prvního muže Spojených států, přičemž musel pěkně makat i co běžec po boku kolony aut. Obdobná ochranka maká v Absolutní moci, ale bohužel nejde po vykradači domů jako po vykradači, nýbrž jako po nechtěném svědkovi prezidentových milostných hrátek. Lehce zvrhlých.
Film je adaptací úspěšného románu a připraví nám hned několik působivých zvratů a poněkud romantický motiv se zlodějovou dcerou-právničkou, kterou „celoživotně neviděn“ permanentně špehuje. Citujme z knihy Richarda Schickela: „Dcera otci vyčítá, že ji opustil, ale když se později dostane do jeho skromného domu, zjistí, že nechyběl na žádné důležité události jejího života. V přestrojení byl - s fotoaparátem - přítomen na její promoci, na školních divadelních vystoupeních či jejím prvním soudním případu.“
Právě tento bizarní motiv sice je místy až pohádkově nepravděpodobný, ale připadá mi docela hezký. Přinejmenším zábavný. Hlavně má vazbu na úvodní voyeurskou scénu. Ta je i dalším zářezem dávno předtím osvědčeného scenáristu a romanopisce Williama Goldmana (1931-2018, William Goldman – Wikipedie (wikipedia.org) - a už jinou záležitostí bude, že Mistr Goldman, jinak autor vesměs perfektních filmů Butch Cassidy a Sundance Kid, Ukradený diamant, Velký Waldo Pepper, Stefpordské paničky, Všichni prezidentovi muži, Maratónec, Příliš vzdálený most, Misery nechce zemřít, Neviditelný na útěku, Srdce v Atlantidě a Pavučina snů, nechal Eastwoodem ztvárněného zloděje Luthera Whitneyho umřít.
Tedy původně. Tento jinak neskutečně schopný muž se možná chvíli domníval, že si může cosi podobného dovolit i při spolupráci se společností Malpaso, tj. tou Eastwoodovou. Mýlil se, pochopitelně, a žil pouze ve vidinách. Režisér i herec však zlatého Goldmana z podobných projekcí vyvedli. S klidem to udělali. Prostě si Eastwood předvolal scénáristu na osobní kobereček a poprosil: „Nemusíte si čistit boty, už jste dokázal všechno a možná to, Wille, zazní namyšleně, ale nezlobte se, protože jste si toho nejméně od mého filmu Oklamaný musel přece všimnout.“
„A čeho?“ zažertoval Goldman a jedl kaviár.
„Žádná postava, kterou budu hrát, jednoduše nemůže uprostřed filmu odejít na pravdu boží. To je vyloučeno. Jako že znám pravidla Hollywoodu a slyšeli jsme slovo boží.“
Génius Goldman sklapl podpatky. Poslechl. I dočkáme se happy endu. Co víc (a zřejmě to udělal schválně), hned několikanásobného.
A my? Výsledný filmový produkt jste možná viděli, možná ne. Snad jste jej sledovali moc zběžně - a zapomněli. Škoda. Zůstal trochu ve stínu - dva roky předtím zrozeného - Eastwoodova kýče Madisonské mosty. Velmi, velmi působivého kýče, to nepopírám. Navíc...
Hned po premiéře Absolutní moci se psalo, že tu Eastwood poprvé v životě už vyhlíží kapánek „starej“. Hm. Osobně bych neřekl, že je to pravda. A plejáda prvotřídních herců s ním hraje Absolutní mocí jako o život. Vše pod jeho režijní taktovkou. Závěrem se vilně vrátím k úvodní nemravné scéně.
Chladný zloděj neplánovaně usedá do křesla za „Alenčiným“ zrcadlem a je zaskočen okolnostmi. Musí se, i když nechtěl, absolutně potichu dívat na Hackmanovy pokusy o sex, přičemž herecký minimalismus Eastwoodovy tváře překvapivě funguje. Co se před jeho zraky semele? Příliš. První muž Ameriky mlátí jistou ženu (manželku lobbisty, jemuž vila patří). Ta chtěla být sice zprvu povolná, ale začne se násilí oprávněně bránit. Aby byla takřka jako králík odstřelena ochrankou, zatímco za neprůhledným sklem (za jednosměrným zrcadlem) se ani trochu nehýbá zloděj, o kterém ochranka ještě neví. Vidí vše. Stalo se. A málem se mu to stává - ve zbytku příběhu - i osudným. Proč by se mu to osudným taky nemělo stát? Svědek nesmí nikdy přežít a vysoká místa obvykle ututlají jakoukoli aféru. Moc státního aparátu bývá mocí absolutní. V životě.
V románu či filmu jakbysmet. Ale ne přece vždy. I když…
Problém, který vyvstal, se Eastwoodovi nepokrytě líbil, a vyjádřil ho takto: „Chlápek je mimo zákon, a tak nemůže jít na policii poté, co byl svědkem události, v níž sehrál roli vysoký představitel státní moci. A která je mimo zákon ještě víc než chlápek.“
Závěrečná poznámka: K výrobě prvotřídně natočeného, strhujícího filmu přifařená produkční firma Castle Rock Entertainment přibyla do hry z jednoduchého důvodu. Vlastnila či dál vlastní práva na adaptovaný román Davida Baldacciho (*1960), který odkazuje ne ke Clintovu, ale Clintonovu maléru (s Monicou Lewinskou).
Román rovněž vyšel česky (1997) a dějově se ubírá kapánek jinou, i když také působivou cestou. Podobně jako film disponuje i znamenitým rozuzlením: Absolutní moc - David Baldacci | Databáze knih (databazeknih.cz).
Trailer filmu: https://www.youtube.com/watch?v=_Q6KGpmhAn4.
Absolute Power. 1997. Výroba: Castle Rock Entertainment a společnost Malpaso. Producenti: Clint Eastwood a Karen Spiegelová. Režie: Clint Eastwood. Scénář William Goldman. Hrají Clint Eastwood, Gene Hackman, Ed Harris, Scott Glenn, Laura Linney a Judy Davis. 121 minut