Steven Spielberg natočil takřka čtyřicet filmů. Předposlední Fabelmanovi jsou stylizovaná autobiografie a pomyslná tečka za fascinující kariérou. Ale neumíráme a život plyne, jemu ještě nebylo osmdesát a mnozí kolegové-režiséři (Martin Scorsese) pracují v daleko vyšším věku; takže je tu výsledek a lze letošního deštivého června opět chodit do bijáků na „nového Spielberga“. Stojí za to? Určitě. I když…

Vystoupilo na hladinu reality hned několika rizik a hlavně dopadů toho, že SS do těch rizik vůbec vstoupil (a každý méně talentovaný režisér by na ně přímo dojel).

První riziko. Do jisté míry jde o film o čtení myšlenek a ovládání lidí silou vůle a na dálku. Podobné kejkle se na plátno nepřenášejí snadno a někdo vám rovnou řekne: „Nemožné. Vizuálně to nikdy nefunguje.“

Vzpomínám, že narazil na ten samý oříšek už Alfred Hitchcock, když chtěl adaptovat mysteriózní román Johna Buchana Tři rukojmí. Ve známé knize rozhovorů o tom vypráví režiséru Truffautovi a dokazuje, že vzal u té věci roha po právu. Steven Spielberg to zkusil, protože si chce dokázat, že zvládne všechno, a řeší nevizualitu tak, že prostě pokaždé zahlédneme v prostřihu, co jinak vnímá pouze uhranutý. Ale ano, je to natočeno přehledně a sice srozumitelně, ale narazíme taky na řadu scén, kdy hlavní hrdinka pouze odříká, co z hlavy své oběti vyčetla, a pak vidíme, jak to dotčeného šokovalo. Punktum. A nedal jí (příklad) pokutu.

Druhé úskalí scénáře Davida Koeppa, který už se Spielbergem spolupracoval hodněkrát, spočívá v nedostatečném záporákovi Noahovi alias řediteli korporace Wardex. Herec Colin Firth je hlava tajné síla úplně mimo moc vlády Spojených států a ta síla drží po desetiletí pod pokličkou mimozemšťany. Nejen ty z Roswellu, těch setkání přece proběhla spousta, ale kdyby to svět pochopil, zvíme, zkolabovala by nikoli jen moc papeže a věrohodnost náboženství. Noah měl být asi obsazen jiným hercem a dobrý by byl Gary Oldman. Firth nepůsobí obzvlášť zlověstně a nemá charisma. Díky technologii (není to magie, i když se to špatně rozeznává) ovládne v jednu chvíli mozek hlavní hrdinku Margaret, již skvěle hraje Emily Bluntová, a celé to ovládnutí vizuálně funguje tak, že se Noah náhle zhmotní u ní doma v křesle a nutí ji vypovídat. Zalistuji-li dějinami filmu, servírovaly kdysi diváctvu obdobné obrazy filmy o dr. Mabusem. V nich to působí, u Spielberga je efekt chabý a nejde pouze o neslaný-nemastný Firthův výkon, už je to ve scénáři, který záměrně ani nepracuje s typickým zlounem, ale pokouší se vykreslit muže, co sice celá desetiletí bojoval za utajení mimozemšťanů - a nechával kvůli tomu zabíjet lidi -, ale prohlédne a vlastně si přizná, že nejednal správně. A ještě jinými slovy: Spielberg buduje toto napravení zla a vlastně všechno úplně ve stylu filmu pro děti. Podřizuje jim celý koncept a ve finále se následkem toho nebezpečně blíží kýči. Zacílení na desetileté děti vyvolává nutně korektnost a je tady a je dokonce polopatická: Datový analytik Daniel Kellner, tj. druhá hlavní figura, je pronásledován jako vlastník spousty filmových záběrů, přičemž na některých je s mimozemšťány krutě laborováno. „Někteří už i zemřeli,“ říká se dejme tomu a ještě před promítnutím slyšíme: „Ach, pozor, přijde něco ošklivého.“ Což je pár vteřin záběrů, ale Margaret si vyprosí, aby to stopli. Ono to stačí, uznávám, a někdy je lépe, když diváka necháme domýšlet.

Podstatnější a už třetí riziko, které Spielberg podstoupil, s Davidem Koeppem nesouvisí a symbolizuje ho i Firth. Je to právě obsazení. Ano, ano, krásná Emily Bluntová hraje excelentně a film doslova táhne, ale ani ona není megahvězda. A Spielberg často právě pomocí megahvězd filmy jaksi dotahoval k absolutní špičce a nelze tu nezmínit jeho koně Toma Hankse. Tentokrát si však dal SS za úkol, že to celé natočí s levnými a méně známými herci, inu, asi jako když kdysi začínal s filmy Duel a Blízká setkání třetího druhu. Zvládl to, ale „systém hvězd“ není radno opouštět. Je odvahou to udělat! To herci dotvářejí i nejlépe spíchnuté filmy! Ti dobří herci. To se vyplatí ctít. Nelze však než konstatovat, že absence es vadí díky umu režiséra a jeho stálého kameramana ještě nejméně.

A pak je tu problém klíčový. Samo téma. Film do jisté míry volně navazuje na Blízká setkání třetího druhu a lze říct, že je místy volně parafrázuje. Ty podobnosti jsou očividné. I teď máme (aspoň) dva hrdiny (muže a ženu) a jsou obyčejnými lidmi a zprvu ještě netuší, že vyvolenými pro styk s mimozemskou entitou, a zprvu je sledujeme každého zvlášť, ale musí se setkat a taky se setkají. Atd. Jenže není rok 77! Těsně po projektu Apollo film Blízká setkání rezonoval, ale doba se posunula, a to blbě, a finální odhalení ohledně skrytých mimozemšťanů tím pádem vyvolá u velkého počtu dnešních mladých diváků nepříjemnou otázku: „Koho to ještě zajímá?“ I scénárista si to uvědomil, i staví svět na kraj třetí světové války a naznačuje: Odhalení by eskalaci mohlo zastavit.

I na to divák reaguje: „Jak?“ To ve finále řečeno není, protože přichází zatmívačka. Je to vlastně otevřený konec. Jedině možný? Nevím.

Nelze si taky nevšimnout, že je tento film vytvořen ve stylu příběhů, které se ideálně překlápějí do televizních seriálů. Dojde na sérii taky zde? Asi, odhaduji. Řekne nám onen seriál na svém konci o něco víc? Já bych si tipl, že to Spielberg dovolí.

Přistoupíme-li ostatně ke Dni odhalení jako k jediné dlouhé honičce ve stylu Jasona Bournea, nebudeme věru zklamáni: podívaná je dechberoucí a scéna se „šraňkami“, autem a dvěma vlaky vtipně navazuje na snovou sekvenci ze Spielbergova Duelu. Sen z prvního Spielbergova snímku je dotažen ad absurdum, ale taky dochází ke kýžené chvíli, po které prahne každý tvůrce grotesky: zdánlivě neřešitelná situace, kdy si říkáme, že už jsou hrdinové odepsaní a odsouzení k smrti, je zničehonic v sekundě a přirozeně, ba uspokojivě vyřešena! Že nás to nenapadlo! A celek? Excelentní. Vyjmenoval jsem totiž jenom úskalí a rizika, co Spielberga připraví o část diváků, ale proč ne? Ať psi odejdou. Nevadí. Nemá smysl dělat jen filmy pro masy. Jen Jurské parky. A tento film má, dodám, sice happy end, ale těsně před touhle povinnou útěchou je dosti zřetelně předvedena i druhá možnost konce. Ono celosvětové odhalení by totiž nejspíš vyřadili vypnutím elektřiny a následně dehonestovali jako „fejk“.

Dislocure Day. USA 2026. Režie Steven Spielberg. Napsal David Koepp. Kamera Janusz Kaminski. Hudba John Williams. Hrají Emily Bluntová, Colin Firth a další. 2 hodiny 25 minut. Pracovní název? The Dish.

Trailer. Neobsahuje NIC z poslední třetiny filmu!

Den odhalení (2026) CZ dabing HD trailer #Spielberg - YouTube