Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Rozhodně jsem se bavil, ale je třeba brát to spíš jako "rodinný film", než hard SF.

Film jsem neviděl - a po přečtení knížky ani pořádně nevím, zda ho vidět chci: knížka sama se krásně čte, je svižná, i když přeskakování ze Země do Vesmíru občas drcne a děj trošku roztočí. Dočetl jsem to celé, neboť viz výše, avšak ve třech čtvrtinách jsem byl tvrdě sepsut kamarádem, význačným fyzikem, co to proboha čtu, takový blábol! Má bohužel pravdu - Harry Potter je mnohem uvěřitelnější a "vědecky" přijatelnější! Vím, že spisovateli beletrie je povolena jistá míra licentiae poeticae, ale ve SF by se měl opírat o možnosti fyziky a příliš je nepřekračovat. Prostě - dobrý, čtivý, ale Clarke to není! Weir vždycky zabrousí na hranu problému a pak ho opustí bez vysvětlení - jak mohli Eridani cestovat vesmírem, když neměli receptory elmg vlnění a orientovali se echolokací? Ve vakuu? A bez znalostí Einsteina? Co ty podivné hvězdné breberky a antibreberky?

A to nejjednodušší - jak na Eridanu existovala atmosféra čpavku při zvýšené teplotě a tlaku, když se čpavek nad 137 Celsiů bouřlivě rozkládá? A mraky dalších nehorázností, pro něž jsem byl po zásluze dehonestován. Takový už Weir je - pusťte si pohádku, ale nezapomeňte si vypnout logiku!

Ne, není to hard SF - je to rodinný film ve SF kulisách. Ale (i zásluhou herců) dobrý.

Film se mi líbil. Je to vlastně Ikarie XB1 moderní doby.