Nova Cinema v květnu znovu uvedla film Social Network (2010) o průběhu vynalezení Facebooku a při té příležitosti se lze zamyslet nad tím, o čem tenhle bezpochyby mistrný snímek režiséra Davida Finchera vypovídá především.

Dle mého názoru se jedná hlavně o dva momenty.

1. Tvořivost bývá generována láskou, ale tou neopětovanou. Ne naplněnou.

A dodal bych, že jako by pohádkový scénář Aarona Sorkina na tom takřka stojí. Jak to?

Bezesporu vidíme mladíka „odmrštěného“ dámou, který ale není labilní (jako někteří z nás) a současně zůstává plný nevybouřené energie i výrazně inteligentní, nepochybně s vysokým IQ.

Je o génia. I když zatím studenta.

Dotyčný posluchač fakulty na Harvardu se ovšem po „kopačkách“ nehroutí, anebo tedy ano, hroutí se, ale směrem ven. „Expanduje,“ jak je ve filmu řečeno.

Otázka: Opravdu Mark Zuckerberg fungoval během svých rozhodujících dní, týdnů a měsíců takto?

Odpověď: Abych řekl pravdu, poněkud o tom pochybuji. Jenom na zhrzenou lásku to v reálu asi „nejelo“. Nicméně Fincher a Sorkin tuhle takřka antiromantickou iluzi navozují, působivý moment kontrastu odmítnutí/expanze se ve filmu opakuje dvakrát výrazně a interpretovat se dá jako názorná ukázka až magického a věru fatálního přetavení citu v „mozkovou bouři“. Poeticky řečeno.

Za pozornost navíc stojí, nakolik se tvůrcům povedlo zachytit rychlost myšlení mladých studentů obecně (zde studentů amerického Harvardu) a nakolik dokázali i ještě na pidestal nad to vyzdvihnout Marka Zuckerberga. Navíc...

I sám film má neuvěřitelné tempo, drajv a nelze se u něj nudit ani vteřinu. Nejméně v tomto směru je také Fincher jako režisér geniální a dotyčná charakteristika platí i o dalších jeho dílech, jak dosvědčí ti, kdo je viděli.

***

2. Za druhé však před nás staví opus Sociální síť (česká varianta názvu) dilema a je, myslím, hned jasné, jaké. Zda je hlavní hrdina opravdu hajzl, z čehož je nařčen hned ve finále úvodního dialogu. A to svou bývalou dívkou. Je tedy hajzl?

Na tu otázku si zřejmě už odpoví každý divák jinak.

Osobně se domnívám, že hajzl není, ale s plným vědomím toho, nakolik má otázka filosofický rozměr.

Připomeňme fakta, i když jen v rámci zobecnění, a především „hrálo“ nepochybně roli to, že Mark naprosto neexistoval ve vzduchoprázdnu a současně nebyl nijak movitý. Když vynalézal, měl tedy spolupracovníky, z nichž byli někteří naopak movití velice, a pravděpodobnost, že by o tom vynálezce Facebooku nevěděl (jak je ve filmu nadhozeno během soudního přelíčení), jest malá, ne-li nulová.

Jinými slovy? Stalo se zde to, že jeden až úchvatně chytrý mladík zainteresoval méně inteligentní mladíky v projektu, který oni „cálovali“. Do jisté míry. A v určitou chvíli je pak (také do jisté míry) podvedl, přičemž ona slova „do jisté míry“ škrtám, chcete-li, a kladu raději prostou otázku: „Vynalezli by oni Facebook bez Marka?“

Odpověď: „Ne.“

Otázka: „Zasloužili se vůbec o vynález i nějak jinak než finančně?“

Odpověď: „Spíš ne, i když tu cosi bylo. Cosi zanedbatelného, ale nutného.“

A třetí otázka:

„Pokud by Zuckerberg byl rovněž z bohaté rodiny, potřeboval by všechny ony spolupracovníky?“

Odpověď zní samozřejmě, že ne. A teď i obecná otázka:

„Mohou snad mladí za to, z jak postavené pocházejí rodiny?“

„Ne.“

Otázka: „A mohli zde přítomní bohatí studenti zabránit svému vyšachování?“

Odpověď: „Ano. Pokud by jim to víc pálilo.“

Celkem vzato tedy byli, a to je nutno, pěkně prosím, přiznat, oni studenti Markovým prostředkem na jeho cestě k úspěchu. Půjčili mu, ale ne moc. Přitom se o peníze, které mu půjčili, sami nikdy nijak nezasloužili. A Facebook?

O ten se jejich mozky zasloužit snad ani nemohly. Ne. Určitě nemohly. A vidíte, přesto posléze na Markovi vysoudili značně vysokou částku a nejsou dnes miliardáři (jako jejich chytřejší a původně chudší spolužák), avšak do smrti nebudou nuceni pracovat, pokud se jim nezachce. To by však nemuseli ani původně. Je přesto Mark Zuckerberg podlý hajzl?

Nevím.

Nevím, ale kladu si otázku, co by ti jeho společníci proboha ještě chtěli?

A nastala snad v jejich případě kdykoli situace, že taky dostali košem obdobně jako Mark?

Nikoli. A další problém: Je snad chytřejší člověk povinen skládat veškeré své účty hlupákovi, když se s ním navíc stýká jen ze zištných důvodů?

Odpověď:

Pokud je hajzlem, tak jistě ne.

Ale... Je skutečně hajzlem v pravém smyslu toho slova, když prostě jen s vypětím sil uspěl za všech stávajících podmínek v reálném prostředí, kde podobně uspět nedokázal nikdo jiný?

Ale ještě jinými slovy se ptejme: V čem asi se - podle všech moralistů – měl Mark Zuckerberg omezit a komu se měl kořit?

A uspěl by vůbec v systému, kdyby se podobně omezoval a slabošsky kořil? Kdyby váhal? Obávám se, že ne. Byl by umačkán.

A přece je Fincherův film férový, nevyznívá stoprocentně v géniův prospěch a nechává na každém, aby sám soudil tohoto vynálezce (a nejmladšího miliardáře na světě).

Já sám bych dodal, že je tu slovo hajzl nepřiměřené, a podle mě hajzlem nebyl a není. Podle mého názoru je Zuckerberg spíš zoufalý génius i pragmatik a také člověk, který se pošetile neskláněl dolů se vším tím, co mu bylo přírodou či pánem Bohem naděleno shůry do mozku. Je sice opravdu těžké říct, zda si dnes plně zaslouží své miliardy, ale rozhodně si zaslouží kredit vynálezce, který se nenechal zavřít do jakkoli korektní ohrádky.

Ta by totiž jeho vizi rozmělnila. Zničila. Rozdrtila a pohřbila. A právě vůči přirozenému lidskému talentu jako daru by byla podobná pokora přinejmenším podlá.