Existuje nějaký „většinový divák“? Nevím. Ale existuj-li, pak jeho problémem tady bude, že to celé „napoprvé nestačí vstřebat“.

Opravdu ne. A nejste-li vnímavé dítě, tak vám, aspoň podle mého názoru, některé linie a „vychytávky“ skutečně napoprvé utečou.

Ale jste-li JENOM dítě…, pak vám zase uprchnou některé podtexty.

1.

Každá, každičká scéna tohoto Spielbergova filmu je totiž neskutečně propracovaná. A celek? Natočen více než zručně. Skvělá kamera, geniální střih. Ale KOMPLET působí jakoby jednoduše. Není však jednoduchý… a nejpozději při druhém podívání si každý soudný pozorovatel domyslí onu mravenčí práci, a to nejenom v digi-scénách s mravenci… Ano, ano, hračička Steven si i tentokrát opravdu vyhrál a jak řekne příslušník mladé generace, vymazlil to.

Uvedu jako příklad tu část filmu o Lebce, která je natočena v žánru tzv. rokenrolových filmů padesátých let, tedy snímků i s příměsí motorek - a zde je to snad pochopitelně motocykl Indián. Jsou to půvabné pasáže… Slyšíme najednou místo Williamsovy hudby různé známé hity (např. zazní i Elvis), přičemž kostýmy jsou také možná na Oscara (uvidíme!).

A dotkne se nás koneckonců i mentalita mladých, sice podobná té dnešní, ale přece jenom trochu jiná. Například pasáž z kavárničky, během které vedou Indiana Jones a jeho syn dialog u stolku, je takřka excelentní a zrežírována tak mistrně (kdo tady chce, doplní si uvozovky), že i ještě napodruhé jsem jenom stěží dokázal sledovat oba hrdiny v popředí. Čím to? Uznávám, že je to nejspíš i prostě tím, že do „komparsu“ tentokrát „nasázeli“ tolik hezkých holek (a jsou i na ulicích, všimněte si)…!¨

Konkrétně v oné kavárně upíchl starý Steven Spielberg rovnou do zlatého řezu jistou blondýnu v sukni, která si celé minuty jen tak nezávazně konverzuje obrácena k nám zády, nicméně ji v podstatě musíte sledovat, a to i jste-li žena, přičemž to celé nezůstane bez pointy! Když totiž ta hezká dívka nakonec trochu poodstoupí, teprve uvědomíme, že přímo vedle ní celý čas seděli v záběru dva agenti KGB, a to vysoce nápadní, ba jako pěst na oko, v oblecích a mezi pestrými studenty a rockery-„pomádníky“. Koukali jsme na ně… a neviděli je.

A teď už jen otázečka pro hnidopichy? Co myslíte? Ví o nich Indy už od začátku dialogu?

Anebo taky vidí jen blondýnu?

2.

Uznávám, jen tohle samo o sobě ještě není geniální, ale skoro ano, ne?

A přímo noblesním se pak podle mne stává jiná věc. To, jak film bez přestání cituje. Pomalu z celé dosavadní kinematografie i včetně děl samotného Stevena Spielberga.

A ne snad?

Hned v jednom z prvních záběrů spatříme odraz v naleštěném talíři umístěném uprostřed rozjeté pneumatiky. Ten odlesk bezesporu ukazuje cisternu z filmu Duel… A skoro hned následující scéna? Inu, Rusové v amerických uniformách dobudou v jádru USA přísně střeženou zónu se skladištěm, kterým končil první díl. Při té akci (a dojde i k zavazování tkaničky) si zase beze sporu vzpomeneme na Vojína Ryana…

A tak dál… Něco přeskočím a hle, je tu i zcela čistokrevná hororová parodie, respektive báječně variovaný začátek klasického Frankensteina z třicátých let! To jsem koukal. Akorát že v barvě, ale s motajícími se za noci „lupiči mrtvol“, kteří nesou na ramenou lopaty. A co ihned následuje? Ano, útočí sice „jenom“ indiánští zabijáci s foukačkami a jedovatými šipkami, ale díky bouřce jsou snímaní tak, jako by šlo o krvežíznivé nemrtvé.

V podstatě tedy shlédneme i malý „zombie-film ve filmu!

A ještě dál? Indiana Jones IV variuje i legendární Poklad na Sierra Madre režiséra Johna Hustona, i Africkou královnu téhož režiséra a snad (tady už si to tak nepamatuju) i western El Dorado s Johnem Waynem, aby pak skončil ve stylu nových Blízkých setkání třetího druhu i s prvky filmu E. T. Nu, a jsou to taky Akta X, samozřejmě, a to už ani nemluvím o „odlescích“ Pána prstenů (a hádejte, kdo je Legolas!) anebo o očividných parafrázích na nového King Konga – a viz třeba ta scéna u propasti. A to už vůbec nehovořím o Tarzanovi, což mi jako jediné přišlo „už trochu moc“…

Nepochybuji ale, že i to by mi Steven vysvětlil. Sám nejsem schopen tyto scény akceptovat jinak, než jako přílišné vytržení diváka nad věc…

3.

Taky souboje s Rusy během neskutečně přehnané pralesní honičky na autech jsou „poněkud“ přemrštěné, když už jsme u toho, a co se pak týká Iriny Spalko, této „nositelka Řádu práce“ a agentky-psychotroničky (alias paní Blanchettová), tak…

Má zde dlouhou scénu šermu na oněch uhánějících autech a tady… už jsme opravdu více v animovaném filmu. Ale pozor, také ve filmu Kapitán Blood (1936). Ale co je současně nutno ocenit? Že i v tohle případě počítač zapracoval jenom minimálně. A když…, tak tedy neviditelně!

Blanchettová hrála poměrně nedávno i Katherine Hepburnovou - jako milenku Howarda Hughese, i všimněme si, že jeden z nejpodstatnějších nástupům ve filmu právě po zmínce o tomto miliardáři. Tady ale hraje Rusku, a tak si v souvislosti s ní proberme i možná až přílišnou „vlídnosti" Rusů v tomto filmu.

Zvláště pak oproti Němcův z předchozích pokračování…

Co se asi nejvíc podepsalo na této vlídnosti? Jistě přístupnost typu PG-12, ale také pochopitelná snaha tvůrců „si to v Rusku úplně nepolepit“.

A ještě příměji řečeno: Když Rusové kosí Indiány dávkami ze samopalů (což kdysi možná dělali „Američané z Evropy“ winchestrovkami na vlastním území), tak tyto dávky jenom slyšíme, A vidíme mrtvoly. Navíc… Oni „Rusáci“ jsou předvedeni jako skvěle vycvičení vojáci a za pozornost jistě stojí i chvilka, kdy jeden (a má snad být podobný Putinovi Řekl bych, že ano…) klímá Indymu na rameni…

A konečně i právě paní Blanchettová stojí za zmínku, protože… Ne že bych se do ní definitivně zamiloval, ale právě způsob, jakým to hraje, zdá se mi pozoruhodný. A není snad takovým?

Vůbec v žádném případě bych její grácii či dokonce teatrálnost nekritizoval… A že snad totéž může být interpretována i jako glorifikace zla? Ne, nesouhlasím. Postava Iriny je zkrátka vcelku hodná a pouze posedlá vědou. A všimněme si tady i - pro někoho prý nudných - scén ze stanu v džungli poblíž Amazonky, kde Irina vyloženě submisivně spolupracuje s doktorem Jonesem. Ano. Jedno z nejlepších míst tohoto snímku, ale nejen z něj…

4.

Tedy nadsázka a jako záměr, právě to je bez debaty nutno „skousnout“ při sledování Lebky především a… Snad se to zdá samozřejmé, nevím, ale díky inscenačnímu mistrovství na tuto nadsázku budeme rozhodně opětovně zapomínat, abychom následkem toho i stejně opětovně žasli a mumlali si: „Ale tohle přece už ne… Ale to je moc…!“

Indy z let padesátých let ovšem MUSEL být pulpovou sci-fi a nejlépe tedy sci-fi s mimozemšťany. Stalo se a je to i pocta béčkům, ale vlastní linie hledání smyslu lebek podle mého názoru není ani zdaleka nepravděpodobná! Scenárista filmu a Spielberg vyšli ze skutečných faktů a jejich kombinace a domyšlení obstojí. Dokonce bych řekl, že je to velice propracované a ostatně o tom můžete i číst, na českém trhu už se objevil obsáhlá román, a ten to celé vskutku dost staví na nohy… I ve filmu to ale na nich stojí.

Přesto…

„Spielberg se zbláznil!“ budou i nadále namítat někteří diváci a zvláště pak ti nejstarší, ale to je jenom dobře. Geniální nadsázka kromě toho čněla už v předchozích dílech, to takovým nimralům řekněte. A ano, ano, tady je jí víc. Nepoměrně. Tady jsou nadsazeny celé dlouhé scény, a to až za hranice absurdity. Je nutno to uznat a smířit se s tím a snad jenom konstatovat, že to z filmu dělá podívanou až pro předškolní děti. A ne snad?

Ale naštěstí nejen pro ně, a tím stojíme poprvé u RODINNOSTI tohoto filmu.

5.

A… A ještě nějaká další námitka? Ano. Slyším!

„Působí to, jako by počítač vygeneroval a) všechno, co ještě nebylo v předchozích dílech + b) právě to, co tam bylo, tedy veškeré nejklasičtější scény a… A znovu to uchopili a jednak umocnili až bombasticky, jednak všelijak parafrázovali a občas i zesměšnili.“

Ano, jest to tak, ale považoval bych právě to takříkajíc za „postmoderní klad“!

Povedlo se to zkrátka beze zbytku, byl to záměr a nečouhá navíc jako sláma z bot, i když… Ano, jistá věc už asi pravdou zůstane. CELÉ to může působit poněkud samoúčelně a… až moc „soběstačně“, tedy slušně řečeno. To nepopírám.

6.

A teď ještě jednou: Co s těmi Rusy?

Inu, také komunisté v Putinově zemi už se ozvali a rádi by film bojkotovali. Přitom není mnoho důvodů…

Němci v jedničce a ve trojce přece působili (aspoň tedy na mne) strašidelněji a nebezpečněji, zatímco Rusové tady? Trochu mdlí, ne? A mají jenom málo místa a nejde z nich takový strach. Čím to?

Nepochybně i právě „odkrvením“ filmu v souvislosti s onou diváckou kategorií PG-12 a navíc… Inu, té Blanchettové by dal člověk pomalu pusu. A že měla být nápodobou kruté špiónky ze Srdečných pozdravů z Ruska? No, nevím.

Podle mne zkrátka vůbec nepůsobí zle - a ono to kupodivu nevadí.

Je dále i velmi tvárná. A připomíná tedy jak Natashu Romanenko z počítačové hry Metal Gear Solid, tak i Ninočku v podání Grety Garbo (další z klasických filmů) anebo a za třetí i jistou jemnou bytost z Pána prstenů a… Vskutku má „neuvěřitelný rozptyl“... A roste-li kvalita filmu úměrně s kvalitou jeho padoucha, pak sem tyto kvality Irina Spalko a její představitelka dodaly, i když ji (paradoxně?) nelze nemilovat…

7.

Natočil Spielberg tuto komedii (ano, nezapomínejme, že jde v podstatě o komedii!) hlavně pro diváky a fandy a pro znalce a milovníky předchozích dílů?

Nepochybně.

Sám to ostatně rozhlásil a také proto tady citelně chybí Denholm Elliot i Sean Connery, fva opravdu vynikající herci z předchozích částí.

Ten druhý je sice ještě naživu a nabídli mu dokonce malý part, ale on odmítl, a tak scénář údajně přepsali, takže ze Seana zůstala jen fotografie, i když velice dlouho zabíraná…

Také Elliotova fotka zůstala.

Elliot hrál Marcuse Brodyho, a ten má v tomhle filmu dokonce sochu a není sebemenších pochyb, že by se vrátil, tedy kdyby byl Elliot ještě naživu. Bohužel ho už není a také Indyho otec umřel, i když ten tedy jenom ve filmové mytologii…

8.

Ale tím se už přehoupněme k podstatnému.

K rodině. Jedním ze Spielbergových témat byla bezesporu vždycky rodina. Je důležitá i tady. A scénář je v podstatě moralitou až na hranici kýče, i když dosti pravdivou. Tedy třeba v momentě, kdy ilustruje nesporný fakt, že „láska posiluje a zázraky dělá".

Jistě. Podáno je to dětsky infantilně a po lopatě, nicméně kouzelně.

Vrací se totiž Jonesova láska z prvního dílu a on jí řekne (a řekne jí to v akci, ale ne v akci milostné), že „každé další ženské něco chybělo."

„A co?"

„Nebyla ty!"

Následující hrdinčina radost je ovšem deklarována přemrštěně, ale my nepochybujme, že i to byl záměr, a Spielberg zde v podstatě navíc zahrál i se špatnými kartami.

Jak to? Co tím míním?

No… Představitelka Indyho první lásky není moc dobrá herečka. A tak jí patrně režisér „na place“ řekl (této vykopávce), aby se - po onom Indyho přiznání - už jenom „maximálně široce usmívala. „To ti jde nejlíp, tak i nejlíp vypadáš, a tak to dělej.“

A dotyčná dáma (ale jo, vypadá pořád slušně) se tedy po zbytek snímku „široce usmívá“, a to až jako blázen, cvok, ačkoli přitom provádí (a to nejen s autem) věci, při kterých by každý normální člověk hrůzou řval. A tedy i skoky do propasti anebo proplutí kaskádou vodopádů, což je opět jenom zveličením jednoho prvku z Africké královny...

Ale nejen ona… Obdobně jako o Allenové by šlo přece mluvit o Fordově (ne)herectví. Harrison je nesporně spíš hvězda než příliš všestranný herec, a to ještě hvězda trošku umělá hvězda. Navíc dost zestárl. Přesto s ním Spielberg počítal a navzdory jeho věku uhrál maximum, i když se osobně domnívám, že právě Harrison je jedním z nejslabších článků filmu, a třeba ve scéně, kdy Marion poprvé spatří, to nezahrál vůbec dobře.

9.

Ještě dlouho by se dal Indiana Jones IV rozebírat, ale abych to už shrnul.

Steven Spielberg se onehdy nechal slyšet, že do jisté míry trpí Aspergerovým syndromem. Nu, nevím. A jisté taky je, že scénář nepsal.

Nicméně zrovna tak je jisté, že se na něm a na výsledku maximálně podílel a já aspoň určitý „pohled autisty“ registruji. Jednou z charakteristik takového pohledu je právě vyhrávání si s detaily. Spielberg to opět dělá.

Ale šikovně a aniž by přitom byly zdůrazňovány inscenační postupy, takže film vypadá opravdu prostě, ačkoli většina záběrů je náročná a zachycuje obvykle to, na co jiní potřebují záběrů deset. Je to jako v literatuře, a nejen té podle Párala. Platí, že vlastní text by „neměl být vůbec vnímán“ a měl by vnímatele pouze nést.

A není to tady tak? I tento film nese. A jaké ještě detaily tomu pomáhají, například?

Jonesův syn se - aspoň na zlomek vteřiny - koukne po hezké studentce, ačkoli jinak prodělává onu bláznivou jízdu místnostmi university!

Nu, a není snad na americké základně, jejíž stráž bude zmasakrována, napsáno, že „žádné násilí není dovoleno“?

Ale přejděme od aspektu detailů k dalšímu podstatnému aspektu. Tím je humor.

Jednak suchý, jednak vycházející z naprostého ignorování nebezpečí alias z absence strachu.

Asi nejlépe to dokládá scéna z bažiny. Indiana Jones, tento doktor, kterému už neteče písek jenom do bot, ale takřka až do krku, přesto před smrtí otevře ústa a zuří: „Ty jsi mu dovolila odejít ze školy?“

Myslím, že i tímto akcentováním JINDY opravdu podstatných věcí života v situacích, kdy jde o krk, snímek dokládá svou moralizující tendenci, která trochu připomíná Bradburyho. Ne tedy už anarchismus Sugarlandského expresu, kdeže. Ten se u Spielberga dávno nekoná. A když, tak jenom na oko. Na povrchu.

Ve skutečnosti je totiž podle Stevena „lepší mít školu“, a to zvlášť „když je to v rodině“.

To také film v podstatě říká - a všimněme si, že dokud doktor Jones ještě neví, že má syna, konstatuje směrem k němu pouze něco v tom smyslu, že když ho tedy spravování motorek baví, ať spravuje. Jakmile ale zví pravdu o rodinném poutu, okamžitě „jde hloub“ a lituje jeho odchodu ze školy. Myslím, že tady stojí za zamyšlení, jaký je toto přístup ke světu. Americký? Anebo individualisticky britský? Nejspíše zkrátka rodinný.

10.

Co ještě dodat?

Pochopitelně ty samozřejmosti, jako že Steven Spielberg použil postupů a charakteristických formálních znaků z časů, které zobrazuje. A tak třeba takzvaně přesvícené záběry odkazují právě na filmy padesátých let a byly ostatně užity už v Chyť mně, jestli to dokážeš…

A dodejme, že dokonce využil i chyb a handicapů z téže doby. Okatá zadní projekce ve finále je toho nejlepším příkladem!

Ano. Indy se před tou projekcí občas přikrčí, ale jen málo a vůbec to přikrčení neodpovídá bombastičnosti a nebezpečnosti, s jakou před ním rotují balvany. Zkrátka a dobře, komedie pokračuje!

A vůbec nejlepší scéna filmu?

Jest zároveň i nejpůsobivější scénou tetralogie (nejenom můj názor), i když - bohužel –dosti beznadějně „zazděna“ okolní horskou dráhou a smrští efektů.

Je to místo, kdy Irina a Indy společně odhalí význam starcova blekotání.

I díky tomu je taky dovršena Indyho resocializace probíhající nenápadně už od Dobyvatelů ztracené archy (později oficiálně přejmenované na „Indiana Jones a dobyvatelé ztracené archy“). Ale tady už odkazuji například na články Radomíra Douglase Kokeše.

11..

A co ještě víc?

Spielberg okázala tematizuje dokonce i vlastní epigony (například bombastickou Sommersovu Mumii) a dál a dál si vypůjčuje jak z oblíbených filmů vlastního mládí a dětství (Divočák s Marlonem Brandem i mravenci, kteří totiž nejsou jen brouky z Mumií, ale také skutečnými mravenečky z Nahé džungle s Charltonem Hestonem, 1954), tak i z filmů vlastních (Umělá inteligence), i z filmů svých přátel.

Lucasovým Americkým grafitti (1973) samozřejmě počínaje…

Indy IV je nepochybně i hollywoodsky prokalkulován a tím pádem třeba i mile proněmecký. Anebo v jedné chvilce i dobře zachytí období mccarthysmu, kdy v Americe skutečně viděli komunistu za každým rohem. „Už Ameriku ani nepoznávám, Indy," slyšíme rektora university, načež doktor Jones dokonce chce odjet učit do Lipska!

A co ještě dál?

Další a další dětinskosti, které stále hrají prim. A ne snad? Vždyť Irina v úvodu docela vážně praví: „Tak toto je tedy ten sklad, kde máte vy, Američané, všechna tajemství!“

V milionu beden, dodejme… No comment! A zábavné skutečně je i to, že my, diváci, sice ve skladu zahlédneme také Archu úmluvy z prvního dílu, avšak doktor Jones nadále vůbec netuší, že ji tam dali. Že „mu“ ji tam dali.

A nikdy se to už asi nedoví.

12.

Ten film je žert.

Ano. Ale nemohou snad žerty být dobré? A dokonce často tím nejhezčím v našich životech?

Ten film je skoro scénu po scéně složen z odkazů, ale drží pohromadě. Slušně. Vždyť i zmíněný už vertikálně umístěný talíř(„puklice“) na kole auta na začátku fakticky koresponduje (a nepochybuji, že i to byl záměr) s horizontálně startujícím obřím talířem-UFO na konci. Tak a podobně lze „číst" celý snímek. Chcete-li. Ale hezké je, že nemusíme, a taky to stačí.

Ale když Jones junior urazí hlavu Marcuse Brodyho, kouká na něj táta stejně vyčítavě, jako se díval Connery na Forda po jízdní bitce s Němci ve třetím dílu - a to už skutečně nelze pominout. „A neříkej mi juniore," říká synátor nakrknutě Jonesovi. Časy se zkrátka mění, vše se generačně posouvá a… A abych se vrátil k onomu moralizování, tak za pozornost stojí i deklarovaná tady úcta ke stáří. Pravda. Synátor si tropí z „dědka“ Indyho posměšky, ale všimli jste si, že se jeho matka (a Jonesova budoucí manželka) ve filmu obvykle vůbec nedotýká Jonese, nýbrž starce v podání vynikajícího Johna Hurta?

Stále ho objímá kolem ramen.

Až do konce. Jo,.je to zkrátka rodinný film - a ruští komunisté se věru zbláznili, pokud proti něčemu podobnému protestují.

Ale vlastně dobře tomu.

Trochu té neplacené reklamy nikdy neuškodí.