Sobota 15. srpna 2026, svátek má Hana

První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

FILM: Rituál vymítání v podání Ala Pacina

Kdy zaniknou multikina, je otázka. Na Rituálu jsem byl v sále sám. Cestou ven jsem míjel pokladnu, protože nouzovým východem chodím jen občas (ale je to vzrušující), a zaslechl neďábelsky vřelé „děkujem“. Nestačil jsem odpovědět „rádo se stalo“, jak jsem šel udolán. Zrovna jsem přece vydržel do konce na filmu, kde byl interesantní leda představitel vymítače Al Pacino. Jinak bych srovnal efekt díla - při nespravedlivém srovnání s legendárním Exorcistou - jako porci čísla 100 (Exorcista) oproti mizerné pětce.

To je sice bezohledná kritika, ale co dělat, když byl problém v zadání, už tam. Znělo: „Co zfilmovat „nejslavnější skutečný“ případ vymítání?“

Odehrál se v klášteře kdesi v Iowě (USA) a podle všeho je i trochu v pozadí slavného románu Williama Petera Blattyho (film je z roku 1973).

Ony frapantní události se sběhly takřka před sto lety (bez tří let) a vznikla kniha, která je předlohou letošní podívané. Rozdíl mezi touto podívanou-nepodívanou a starým Vymítačem tkví nejméně v tom, že zde nejsou filmové triky a v podstatě se nic fantastického neděje; když si odmyslím, že satanem infikovaná chvílemi hovoří jiným hlasem.

Film to tak buduje záměrně. Vytváří totiž skulinu, ne, celý prostor, abyste si řekli, že o posedlost ďáblem nešlo; ale jen o šílení. Děvče bylo čímsi postiženo, o tom žádná, a mj. žlučovitě zvracelo a napadalo krvavě lidi. Možná si chvílemi na posedlou jen hrálo, ale toť vše; a z toho ohledu působí tudíž věrohodně mladší z kněží, který od začátku tlačí na nová vyšetření dotyčné lepšími doktory. Má pravdu?

Kdo ví. Je však pozdě: přijíždí stařec-kněz Theo Riesinger (1968-1941; skutečná historická osobnost: Theophilus Riesinger – Wikipedie), zosobněný Al Pacinem, známým spíš jako představitel ďáblů, respektive mafiánů. Co následuje?

U mě snad jediná smysluplná otázka: „Pomohl alespoň charismatický Al Pacino? Táhne film?“ Nevím. Pacino hraje vymítače jako zkušeného profesionála, vyslaného Vatikánem, a je možná zkušený až moc. Což znamená? Ať se děje, co se děje, maximálně se velmi vlídně kouká. Nic ho nerozhodí. Ty emoce jsou strašně tlumené, anebo na nule. Je tam troška zvědavosti, to je vše. Je snad flegmatik? Asi ano.

Ale oplývá vírou a jistotou. Jeho tvář dýchá dobrotou i přátelstvím, když se sklání nad lůžko k mladé dívce, a opakovaně se lékařsky zajímá, zda jí není zima a zda netrpí dehydratací. Je přítel-otec. Pak vždy uchopí svatou knihu, pevně dámu přiváže k posteli a začíná rituál, kdy oslovuje satany a prosí, i když přesně neví, který z nich to bude, aby opustili tělo Emmy Schmidtové. Ta začala tím, co jí je, trpět ve čtrnácti letech.

Al Pacino se snaží, to ano, a jde o celou sérii pokusů, kdy přizvukují jeptišky, smí-li být přítomné, a přizvukovat by měl i mladší z obou kněží Joseph Steiger, který je však skeptik. Hraje ho Dan Stevens, pouze vzdáleně asociující Terence Hilla, a tento mladík ztrácí víru a přidá se především ve finále, kdy má být - očividně - patrné, že se překonal.

Zatmívačka. A informace, že dotyčná prožila zbytek života spokojeně. Je to dost na film? Sotva. Vrátím se k Pacinovi.

Nejsem si, popravdě, jist, zda vůbec podává herecký výkon. No, ale máme štěstí: vypadá i před devadesátkou sympaticky jeho zarostlá tvář se dál umí kamarádit s kamerou. Jeho role však sestává z toho, že se kouká do knihy a čte. Jo, a jednou nečekaně ocituje Hamleta a zprudka opustí místnost.

Máme i řada záběrů, kdy ho vidíme jen zezadu, a lze váhat, není-li to v tu chvíli dublér. Což by ani tak nevadilo a zrovna tak nemám zjištěno, kolik za roli inkasovat, ale dal jsem si věci dohromady a dospěl k překvapivému tušení, že v jeho silách bylo natočit scény za pouhý den!

Rozumíte? Má sice hlavní, nebo druhou až třetí hlavní roli, ale i Hopkins hrál v Mlčení jehňátek jen pár minut. A zde? Al by to - při troše ukázněnosti - za den zvládl.

Pokud ne, dotočil by zbylé záběry nazítří. Což není posměšek a je to jen konstatování. A problémem celého filmu? Možná i nízký rozpočet. A protože se film obešel bez triků, tvůrci vymysleli cosi, co triky bohužel nenahradí a mate to diváka dost. Dost na to, aby řekl: „Přece jen jsem - chvilkami - něco pekelně nadpřirozeného zahlédl.“ Ale omyl. Ruční kamera se takřka pořád třese, což byl „umělecký záměr“, a navodit měl pocit dokumentu; ale záměr je to sporný a je to kontrapunkt s ohromujícně působícími díly Johna Carpentera, který naopak kamerou nehýbal. Nu, a fungovalo to líp. Tady kmitání ruší, a aby toho nebylo málo, zoomuje se.

Podle mě musí být Pacino roztrpčen z toho, jak film dopadl, ale spíš mu to bude fuk. Možná se radši na výsledek ani moc nedíval a snad už dopředu věděl či tušil, že se projekt neubírá po správných stezkách božích. Nezfilmovali totiž jen dávný podvod a omyl?

Já věřím, že ano. Nejsem přítel víry v posedlost ďáblem a - propána -, když to píšu, snad nedostanu přes prsty a „po papuli“. Ale jsem zastánce názoru, že tenkrát církev potřebovala sobě a světu zase jednou něco dokázat, k čemuž jí nahrála příležitost. Co se ale opravdu semlelo za zdmi klášterními a svědčily-li jeptišky objektivně, se už nedovíme.

Ani tvůrci filmu netlačí na pilu, a tak dáma neběhá po stropě a neotáčí krkem o sto osmdesát stupňů. Vše, co vidíme, se vlastně mohlo stát. A když ne? Když váháme? Opět jen proto, že kamera nepřestává „zlobit“ a nedá zapomenout, že za ní kdosi manipulující stojí.

Závěrem fakta.

Scénárista David Minell vycházel ze zachycení případu v knize Begone Satan! (Odstup, Satane!, 1936) a posedlé nebylo v roce 1928 čtrnáct, ale 46. I tím se absurdita záležitosti sune o celý level a každý dobrý film má ke konci klimax, ale i ten chybí.

Leda můžeme za klimax považovat tu skutečnost, že mladší z kněží - konečně - nachází víru v ďábla, tj. zavrhne lékaře a pomáhá Pacinovi oddaně memorovat. Není to ale paradox?

Byla-li tenkrát ta žena „jen“ šílená, což mi připadá pravděpodobnější, je otázka, zda byla taky pravým objektem pro získání jeho víry.

Scénář a režie David Midell. Spoluautor scénáře, původce střihu a spoluproducent Enrico Natale. Trhavá kamera Adam Biddle. Hudba Leonardo De Bernardini. Hrají Al Pacino jako Theo Riesinger, Dan Stevens, Abigail Cowenová a další. USA 1925. 98 minut.

Rituál (The Ritual): CZ HD Trailer (2025) - Al Pacino v hlavní roli - YouTube

Aston Ondřej Neff
15. 8. 2026

Jsme na konci týdne vyprahlého politicky i doslova a dopřejme si trochu zábavy.

Petr Kolman
15. 8. 2026

Když si děláme legraci ze skupiny, ještě neznamená, že ji nenávidíme.

Starý vlk
15. 8. 2026

Když máte někde někoho, s kým jsou potíže, povyšte ho!

Chechtavej tygr
15. 8. 2026

Manžel jel autem, když tu v rádiu slyší, že se rozdávají peníze

ČTK, Lidovky.cz
15. 8. 2026

Linda Nosková vstoupila do tenisového turnaje v Cincinnati vítězstvím. Ve druhém kole porazila...

Markéta Plšková
15. 8. 2026

Stoprocentně byla největší nadějí české výpravy na mistrovství Evropy v Birminghamu. A jak sama...

Lidovky.cz, ČTK
15. 8. 2026

Belgie nadále bojuje s jedním s největších požárů ve svých dějinách, Evropská unie plánuje na pomoc...

Lidovky.cz
15. 8. 2026

Vyhlásili útok na titul, ale po třech ligových kolech ještě nevyhráli. Až ve čtvrtém poprvé...

Lidovky.cz, ČTK
15. 8. 2026

Bezpečnostní složky v sobotu na severu Maroka poblíž hranic se španělskou exklávou Ceutou zadržely...

Vyhledávání

TIRÁŽ NEVIDITELNÉHO PSA

Toto je DENÍK. Do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston). Příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce.

ondrejneff@gmail.com

Rubriku Zvířetník vede Lika.

zviretnik.lika@gmail.com

HYENA

Tradiční verze Neviditelného psa. Sestává ze sekce Stručně a z článků Ondřeje Neffa - Politický cirkus a Jak život jde. Vychází od pondělka do pátku.

https://www.hyena.cz