Politický reportér dostane za úkol udělat rozhovor s populární televizní herečkou. On to považuje za nedůstojné svých schopností a ona je unuděná a otrávená, protože už podobných rozhovorů dělala stovky. Jak to dopadne? O tom je americký film Interview, který natočil Steve Buscemi a má právě premiéru v Česku.

Novinář Pierre Pederse je karikaturou seriózního žurnalisty. To důležité prožil jako válečný reportér a to podstatné se podle něj odehrává v politice. Ponížení je pro něj už to, že musí dělat rozhovor s herečkou. Také proto jí hned dá najevo, že o ní nic neví.

Herečka Katya ho považuje za obtížný hmyz. Nedělá rozdíl mezi seriózním reportérem a bulvárním pisálkem. Peirrovým přehlíživým postojem se však cítí uražená a po nepovedeném pokusu o rozhovor v restauraci se rozcházejí. Jenže pak dojde - tak trochu vinou Katyi - k malé dopravní nehodě, při které se Pierre poraní. Pozve ho k sobě do bytu, aby ho ošetřila...

Divák se nemůže rozhodnout, jaký k Pierrovi zaujmout postoj. V jeho postavě jako by byla koncentrována všechna klišé, která jsme ve filmech o reportérech středního věku viděli. Je cynický, celkem vtipný, má mizerný osobní život a hodně pije. Tohle všechno bývá vyváženo idealismem profese. Jenže to i v tomhle ohledu skřípe. Pierre měl v minulosti problémy s vymyšlenými zdroji, a to je možná důvod, proč teď dělá rozhovor s povrchní televizní hvězdou.

Vztah mezi Katyou a Pierrem osciluje mezi profesionálním a velmi osobním. Prozrazovat překvapivou pointu by bylo neslušné, spokojme se s tím, že žurnalismus dostává v tomhle filmu dvě nálepky. Za prvé: je v něm cosi bezohledného a nepoctivého. Za druhé: když se novinář projeví lidsky, tak je to svým způsobem profesionální selhání, které je vzápětí potrestáno.

Letní mediální běsnění kolem Paris Hiltonové a jejího krátkého pobytu ve vězení ukázalo, že se rozdíly mezi seriózními a bulvárními médii stírají. Hvězdičce se obsáhle věnují i seriózní zpravodajská média jako CNN nebo New York Times.

V tom je tenhle film nepravděpodobný. Vycházející hvězdička a reportér pohasínající slávy by se takto mohli sejít možná před třiceti lety, ne dnes. Novináři píšící o celebritách poukazují na to, jak přísná pravidla je svazují. Že by noviny vyslaly na rozhovor s herečkou někoho "za trest" a nepřipraveného? Nepřichází v úvahu.

Žurnalismus se při psaní o celebritách ochotně zbavuje pravidel, která ještě například v politické žurnalistice dodržuje. A tak média jsou ochotna za rozhovory s celebritami platit, rozhovory se konají téměř vždy za přítomnosti PR agentů, novináři mají seznam povolených i nepovolených otázek a běžná je také autorizace rozhovorů - v anglosaské žurnalistice donedávna považovaná za jeden ze smrtelných etických hříchů.

Těžko si lze představit, že by se setkání novináře a celebrity mohlo uskutečnit a zvrtnout se tak, jak popisuje film Interview. Ale i tak je zajímavé pozorovat, jak se v některých momentech příběhu ve filmovém Pierrovi probouzejí novinářské instinkty a on jako by poznával, že to hlavní a důležité v žurnalistice je vyprávění lidských příběhů a že je celkem jedno, jestli jsou to příběhy válečných obětí, politiků anebo celebrit.

Deník Washington Post v této souvislosti nikoliv náhodou připomíná více než čtyřicet let starý časopisecký profil Franka Sinatry, který v roce 1966 napsal pro časopis Esquire Gay Talese. Článek nazvaný "Frank Sinatra je nachlazený" je dodnes považován za zřejmě nejlepší profil celebrity v historii americké žurnalistiky. Talese přitom se zpěvákem vůbec nemluvil, protože ten rozhovor časopisu odmítl.

Reportér strávil tři měsíce tím, že se pokoušel dostat do jeho blízkosti. Ne jako bulvární šmejdil, ale člověk, který se na Sinatru vyptával a snažil se mu porozumět. Když text v roce 1966 vyšel, způsobil senzaci, a stal se jedním z pilířů stylu, pro který se později vžil termín "nový žurnalismus".

Jde o novinářský žánr, který se blíží psaní prózy. Pracuje například s dialogy či popisy reálií, které nemusí přesně a nekompromisně odpovídat skutečnosti. Pokud je konečný obraz přesný a srozumitelný, tak jako Sinatrův profil, pak není co kritizovat.

Žijeme přitom v době, kdy média nabízejí přesný opak. Čtyřiadvacetihodinový zpravodajský cyklus nás zásobuje nepřeberným množstvím informací a faktů. Každou minutu se z televizních kanálů či webových stránek dozvídáme něco nového o celebritách. Ale přes to všechno jen málokdy vidíme to důležité a podstatné.

Zápletka filmu Interview do skutečného obrazu dnešních médií nezapadá. Hlavní hrdina symbolizuje éru, která už skončila. A byť jako novinář vzbuzuje pohrdání a soucit, mnozí diváci možná při cestě z kina stejně řeknou: Bohužel.

HN, 23.8.2007

Autor je novinář