1.

Podobně jako herec Peter Falk navždy splynul s poručíkem Columbo, Clint Eastwood (nar. 31. května 1930) bývá spojován s takzvaným Dirty Harrym, nad nímž ohrnujte nos, ale nejsou to zase tak pokleslé filmy. Koneckonců, ne víc než pětka.

Propagací násilí jsou - i ne. Podle mého názoru jde především o pohádky.

Pravda, s každým pokračováním byla ta Harryho krvavá pohádka víc za vlasy přitažená. Přesto bych ale řekl, že ani přemrštěnost (některých) situací ještě nepůsobí směšně, jako tomu bývá v mnoha dnešních filmech, kde ovšem často jde o záměr. A naopak, lze se podivovat, jak situace a akce v Harrym působí uvěřitelně. Čím to?

Bezpochyby má na tom podíl představitel Harryho Callahana a v jednom případě z pěti dokonce i režisér. Prostřednictvím vlastní osobnosti dokázal věrohodnost zformovat dokonce i tam, kde by devadesát devět herců ze sta zkolabovalo.

2.

A vidíte, přitom měl Harryho původně hrát Frank Sinatra (1915-98). Ty filmy vznikly v letech 1971-88, a tak už jedenadvacátým rokem marně vyhlížíme šesté pokračování. Bude? Podle mého skromného názoru ano, nikoli však s Clintem. Role se ujme mladší duplikát, i když uznávám, že jen velmi těžko se dá hledat. Snad Sagvan? Jen pevně věřím, že to nebude hrdina úplně digitální, protože to ani Digicolumba bych neskousl. Asi. Ale kdo ví! Nejspíš jsem už obstarožní a pár desítek roků uplave a nenastane-li konec světa, budou "digipokračování" tohoto typu běžným jevem, přičemž se začne třeba právě Falkem, Eastwoodem a Peterem Sellersem, ze žen pak Marylin Monroe, Ritou Hayworthovou a Natašou Gollovou. Ale nic naplat, ryzí Drsný Harry už to nikdy nebude.

Film první. Callahanův šéf: „Bylo by nechutné, kdyby policie musela užívat takovéto zbraně.“

Citovaná věta dnes už není na místě. Tenkrát byla. Předjímá a symbolizuje Harryho přístup, a to hlavně přístup k zastavování zločinců, který je - stručně řečeno - westernový. Svoji zbraň - alias těžký revolver Magnum 44 – svírá tenhle "městský bojovník" rovněž pistolnicky, tudíž i protipředpisově a nikoli oběma rukama, nýbrž jen tou pravou. Přičemž hlaveň míří trochu dolů. Přesto či právě proto odstřeluje Callahan tím kvérem zločince jako králíky a hned jedna z prvních scén prvního filmu ukáže neskutečnou spoušť, již „špinavý“ (což je přesnější výklad slova dirty) natropí pouhými pár výstřely. Rány-hromy přičarují na ulici za pomoci hydrantu i vodotrysk. Tím kanonáda neskončí. "Sám veliký“ jde co potenciální sebevrah rovnou čarou k bance a blíží se k vražedným střelcům svou vyválčenou krajinou. Brzy zvítězí, a není mu zkřiven ani vlas na obočí. Mimochodem, scénu s hydrantem pak Eastwood jako režisér parodoval v komedii V žáru velkoměsta (1984).

Podobně přímočarý a brutální způsob jednání je dnes ve filmu přečastý. Stal se už skoro normou, ale roku 1971? Pro některé diváky byl ještě šokující a pojetí filmu jakbysmet. Jeden kritik snímek Dirty Harry dokonce označil za "nekrofilně fašistickou báseň". Dnes? Mladí to ani nepochopí. Přesto ale Drsný Harry předjal (nyní běžnou) podobu akčně kriminálních thrillerů a inspiroval koneckonců i třeba vznik podstatně neskutečnějšího filmu Přání smrti (1974) s Charlesem Bronsonem (1921-2003), na který rovněž navazují čtyři děsuplná pokračování, přičemž to třetí (1985) jest přímo ukázkou filmového vyžívání se v masakru a ulétlostí se paradoxně až dotýká poezie. Není to ovšem, připomínám, poezie pro každého, ale spíš taková, se kterou současný guvernér Kalifornie pálil v Komandu kulometem napříč a přes jemné záhony růží. Raději se ale vraťme k rozumnějšímu Harrymu. „Vyžeru všechno nejhorší,“ konstatuje, ale vlastní město špinavec čistí paličatě, zarputile a nekorektně. Symbolický běh k velikému kříži ještě naznačoval snahu o jistý přesah, na tu ale bylo v následujících dílech rezignováno. V jedničce ještě ne. Její scénář napsal manželský pár Harry a Rita Finkovi a inspirován je skutečným případem dosud nepolapeného vraha Zodiaca, o kterém současně vznikl i film The Zodiac Killer (1971) následovaný později snímky z let 2005 a 2007, druhý z nichž režíroval David Fincher. V létě 1969 začal "Zodiac" terorizovat San Francisco, když patrně namátkou (anebo snad šlo o něco jako Vraždy podle abecedy od Agathy Christie, kde je zdánlivá náhodnost nakonec popřena?) zabil asi pět lidí a stačil ještě policii zasílat výsměšné a výhružné dopisy. Ještě téhož roku se pak odmlčel navždy a nikdy nebyl vypátrán...

V případě prvního a nejdůležitějšího z filmů o Drsném Harrym se prý Eastwood na dvou místech ujal i režie (za Dona Siegela). Jde o pasáž se sebevrahem na střeše a o scénu s homosexuálem v parku. Když ale na konci Harry znechuceně vhazuje do řeky služební odznak číslo 2211, Eastwoodovi se to údajně nelíbilo a scénu odmítl točit. Režisér a kamarád Siegel ho přesvědčil, ale zdůraznili, že nejde o vyloženou abdikaci, ale o čistě momentální znechucení.

Film druhý. Harry ve finále: „A člověk poznal meze svých možností!“

Roku 1973 následoval snímek Magnum Force, nebo chcete-li Síla revolveru Magnum. „Ne, nikdy bych nevstoupil do dveří s Harrym,“ říká tu jeden tuhý chlapík a "má recht". „Až příliš lidí ho nemá rádo.“ A nemá. Přesto Callahan opět film přežije. A sám.

Právě ona permanentní samota působí ovšem přece jen trochu nepravděpodobně. Je k ní přesto odsouzen ve většině klíčových okamžiků a nikdy mu nikdo nepomáhá. No, dejme tomu, ale stejně. Kde vlastně zůstaly všechny policejní složky? A proč se, Harry, ženeš do všeho tak hrozně sám? Odpověď je ovšem zřejmá. Takový byl i western. V jeho moderní městské variantě se padouch vyloupne rovnou z Harryho šéfa a ten je ve finále odpálen i se svým fárem "až na Měsíc“, howgh. Z kteréhož důvodu i „člověk poznal meze svých možností“.

Film třetí. Nový Harryho šéf: „Harry! Ty mi připadáš jako z jinýho světa!“

Úhledný farář k témuž Harrymu: „Jste ostudou tohoto města!“

Prostřední snímek série se vyznačoval mimo jiné pohlednou jeptiškou se samopalem a jeho název zní The Enforcer (1976), což bývá překládáno Vykonavatel nebo Neúprosný. Vraždící teroristé si vynucují milion dolarů, policii ani Harrymu se tato "věčná lidská touha po pracném zbohatnutí" ale přespříliš nelíbí. Zatímco první film se ještě obešel bez milostných peripetií a podobných vzplanutí, tady už se to se samotou dál táhnout nedalo a Harry Callahan se dostal do nebezpečí i v tomhle směru. Byla mu přidělena parťačku.

Neochotně vytvořil tandem, ale brzy už té ženě i stroze vysvětlí, jak to s prací po jeho boku asi bude: „Kdo chce bejt dřevorubec, tak musí tahat velký klády.“

A nedlouho potom je položena i památná otázka: „Jak velkej blázen může bejt policajt?“ A odpověď v Harryho balení? „Až to zjistíš, dej mi vědět!“

Film čtvrtý. Harry: „My vás nenecháme jen tak odejít!“ Padouch: „Jací my?“ Harry: „Smith, Wesson a já.“

Pohádkovost se stupňuje. Vůbec nejdrsnějším dílem série je Náhlý úder (1983), snad i z toho důvodu, že právě zde se Clint chopil režie. Jeho protivnici zosobnila hercova tehdejší partnerka Sondra Locke (nar. 1947). Hraje ženu, kterou znásilnili, tak se mstí dlouhou sérií vražd. Zodiac v sukních? Ale ne. "Má to smysl". Aby ale nedošlo k omylu, Eastwood prokázal kromě toho i smysl pro humor. "Zboxne" pár siláků v přítomnosti vdovy, bondovsky si upraví kravatu a prohodí směrem ke vdově decentně: „Přijdu znova, až odložíte smutek.“

Film kupodivu ukazuje policii jako natolik prohnilou a lumpy jako natolik zvrhlé, že skutečně nelze než stranit osamělému Harrymu "s krochnou", i když je fakticky jen dalším ze zabijáků, a když uprostřed filmu slavnostně otevírá kazetu s revolverem, kterým hodlá nadále nahrazovat policejní zbraň a kosit lumpy, neubráníme se vzpomínce na Charlese Bronsona a úsměvu nad teatrálností přehnaností scény. Po vzoru Alfreda Hitchcocka (Cizinci ve vlaku, 1950) končí pak čtvrtý díl až pitoreskním soubojem na dětském kolotoči a Harry definitivně poruší zákon, když kamufluje dívčinu nevinu a nechá mnohonásobnou vražedkyni uniknout.

Film pátý. Polda na konci: „Kde je Rook?“ Harry: „Visí tam vzadu.“

Dosud poslední „kousek“ vznikl roku 1988 pod titulem The Dead Pool (Mrtvý bank nebo Sázka na smrt). Režisér Buddy Van Horn jako by se na konci pomyslného oblouku blížil prvnímu filmu a přidržel i schématu odvozeného od (skutečného) Zodiaca (jestlipak ten ty filmy viděl?)

Sekvence honičky s dálkově ovládaným autíčkem jako bombou v příkrých ulicích San Franciska je skutečně zábavná - a pro mnohé nezapomenutelná, i když samozřejmě dost věrně kopíruje slavnou automobilovou honičku z filmu Bullitův případ (1968) se Stevem McQuennem. Ale je tu i běžecká scéna, která by určitě zase šla označit za ozvuk Francouzské spojky (1971, Gene Hackmann v roli urputného detektiva). Písničku Vítej v džungli dodali pak filmu metaloví Guns ´n´ Roses, v malých rolích se objevují Liam Neeson a Jim Carrey a Harryho parťákem je Číňan ovládající bojová umění, ale to nic nezmění na tom, že jsme opět svědky odstřelování "králíků" a Eastwood je při "lovu" až megalomansky zabírán zdola.

Osaměle zabijácké akce však i tady působí relativně věrohodně, tedy když nechcete nad sumářem odepsaných lidí příliš přemýšlet. V poslední sekvenci je lotras úhledně zlikvidován za pomoci obrovské harpuny a zůstane na zdi jako muška. Dobře mu tak.

A celek? "Památnými" jsou hlavně (často parodované) scény Harryho příchodů k šéfovi, u kterého pokaždé čeká pokárání. Harry na to reaguje úsporně a skutečně jako bytost "z jiného světa", ale stejně zase odejde a vraždí, promiňte, loví. Míří... a vyslovuje příslovečné: „Udělej mi radost,“ které později užil i Ronald Reagan, když prosil o své znovuzvolení. U Clinta je to ještě výzva zloduchovi, aby přece jen tasil a stal se tak "králíkem". Terčem. Ne. Jako filmový kovboj Ronald Reagan na Clinta nikdy neměl - a věděl to. Drsný Harry zase přesně chápal, že aby uspěl, musí zůstat kovbojem. Taky v žáru velkoměsta.