FILM: Misijní znělka
Říkal mi jeden dobrý známý, že známá filmová série Mission Inposssible (v kinech běží její osmý a deklarativně poslední díl) by zdaleka tak neuspěla, nebýt charakteristické znělky. „Tu má lepší než bondovky.“
Tak to pokládám za přehnané, protože Bond má skvělý hudební motiv, ale i tak si dovolím říct odvážné tvrzení. Osmý díl série je z větší části tak neuvěřitelně nudný, že se vám srdce skutečně prvně rozbuší až při závěrečných titulcích, respektive na chvíli těch úvodních, které jsou ale od začátku snímku postrčeny hodně, hodně daleko.
A teprve když ta blbost pohasne, znělka prvně vypálí do sálu. A prvně naplno. Je to jako obrození. Probudí to každého. Dávám tedy příteli za pravdu. A nebýt té „napadnuté“ série několika tónů, legenda jinak velmi absurdního a dětinského a nepravděpodobného a přeceněného seriálu by neexistovala a nezachránili by to ani herci, ani (a ty už vůbec ne) scénáře.
Autorem tohoto fascinujícího hudebního nápadu, který se narodil na šťastné planetě, je židovský a původně argentinský klavírista a dirigent Lalo Schifrin (*1932), nominovaný už na šest Oscarů. Tento muž do Spojených států přesídlil v šedesátých letech a pracoval pak mimo jiné s Clintem Eastwoodem na pětidílné sérii krimifilmů Drsný Harry. A roky zněly i jeho typické fanfáry na začátcích všech filmů Paramountu - a zde je máte:
Roku 2019 Schifrin konečně převzal (alespoň čestného) Oscara a není pochyb o tom, že má znělka Mission Impossible krajně netypický takt. V hudbě ho označují jako pětičtvrtinový (5/4) a to samé metrum se dá efektně vyjádřit pomlčkou a dvěma tečkami, což patrně bylo inspirováno morseovkou pro dvě konkrétní písmena M a I. Nu, a když tuhle svou znělku Schifrin vymýšlel, asi jen těžko tušil, kolik peněz mu těchto pár zvuků vynese. A možná ho, kdopak ví, ani (obrátím-li všechno v žert) nenechávají zemřít…
Ale Schifrin zažil i neúspěch. A je to zajímavé, že režisér William Friedkin hodil pod stůl celou jeho hudbu k Exorcistovi (1973). Nepříjemnější zkušenost Schiffrin prý nikdy nezažil.
Jindy odvážně varioval - a na zvukovém nosiči vydal - muziku Johna Williamse z Čelistí a singl se devět týdnů udržel v britské hitparádě. 23. dubna 2007 pak osobně uvedl koncert filmové hudby pro Festival Julese Verna v divadle Le Grand Rex v Paříži (což bylo současně největší evropské kino) a vzniklo cédéčko Lalo Schifrin: Le Concert à Paris.
Roku 2016 uvedli jeho téma z MI do „Síně slávy Ceny Grammy“ a skladatel dokonce má hvězdu na hollywoodském chodníku slávy. A dost řečí, připravit a zde je dotyčný nápad za miliony, bez kterého by tržby série MI jistě klesly o padesát procent.
A zároveň to je celé velice dobrý důkaz, že bez hudby jsou filmy, a to zvláště po emoční stránce, NICOTNÉ. Ale s hudbou nikdy. A Schifrinova „misijní“ znělka vás vytrhne ze snů, i kdybyste byli sám král všech sucharů:
Lalo Schifrin - Mission Impossible - (Mission Impossible, 1966)
