29.3.2024 | Svátek má Taťána


FILM: Kdo je agentka Saltová?

12.8.2010

Pro zastánce přechylování cizích jmen, přichystal režisér Phillip Noyce a jeho hvězda Angelina Jolieová zkoušku ohněm: hrdinka nového akčního thrilleru totiž dala jméno celému filmu. Ten se ale nejspíš nemůže jmenovat Saltová (což mne mrzí) - takže se nese název Salt, přestože autor titulků (jako všichni naši současní autoři filmových titulků) patří mezi přechylovače a o žádné "Salt" proto ve filmu nepadne ani slovo. V kombinaci s odporem řady lidí k tvaru "Jolieová" tak není Noyceův film zajímavý jen jako návrat k subžánru paranoidních thrillerů o ruském nebezpečí z dob studené války, ale také jako dráždidlo pro všechny samozvané jazykozpytce razící názor, že by se přechylovat nemělo.

Protože nesmiřitelné tábory smířit nelze, věnujme se filmu: šedesátiletý Noyce (který se kdysi profiloval jako režisérský mentor agenta Jacka Ryana - viz předevšímVysoká hra patriotů / 1992) nabízí v příběhu špičkové americké agentky, která zjistí, že byla v dětství naprogramována jako špičkováangelina-jolie-salt sovětská agentka, poněkud starosvětskou práci. Tedy alespoň z hlediska reportážně-klipové estetiky Paula Greengrasse z dobrodružství o jiném psychicky manipulovaném agentovi, Jasonu Bourneovi (Greengrass je ale mimochodem jen o pět let mladší než Noyce). K "agentovi beze jména" ovšem Salt samozřejmě odkazuje svým tématem i pojetím, mísícím v zásadě civilní ladění (zřetelné v designu hrdiny i prostředí) s bezmála superhrdinskou kondičkou, již protagonista vykazuje v akčních scénách. Prolog s mučením v asijském vězení zase upomíná na bondovku Dnes neumírej...

Už od pseudoušlechtilého Equilibria neobdivuji Kurta Wimmera, který svůj zájem o žánr sci-fi jako scenárista i režisér potvrdil celkem bezvýznamnou Ultraviolet (také Salt patří do stejného žánru, odehrává se totiž v budoucnosti, byť jde jen o rok 2011). Příběh zmužilé agentky je na tom ovšem výrazně lépe než Ultraviolet, neboť její režie se ujal autor s větší zodpovědností k jistotám žánru a místo herecky neschopné a nepříliš filmově charismatické Milly Jovovichové mu dominuje úchvatná Angelina Jolieová. Jsem ráda, že se potvrzuje, co jsem psala na začátku června tady: Salt nicméně představuje ve filmografii herečky v žánrovém přechodu lpění na jistotách akčního žánru, a tedy svého druhu stagnaci. Příběh byl původně napsaný pro Toma Cruise (možná s ohledem na jeho agentskou trilogii Mission: Impossible) a teprve posléze "přechýlený" pro ženskou hrdinku. Najdete tu tedy nejen řadu akčních scén (asi nejvíc mne bavila ta, v které hrdinka prchá před pronásledovateli po střechách - automobilů a kamionů jedoucích po dálnici), ale i ambiciozně směrovanou zápletku naznačující, že americké společenské podvědomí, které Hollywood tak rád zviditelňuje, zase začíná strašit představa ruského nebezpečí.

Barbie se odmítá nechat programnovat

V rámci překombinované a současně banální vyprávěnky o tom, co všechno Kurt Wimmer považuje v příběhu o dvojitých agentech za zajímavé, musíme přijmout základní skutečnost, že se nicnetušící profesionálka přesvědčená, že hájí zájmy své vlasti, promění po stisknutí správného "tlačítka" ve své mysli v uvědomělou ruskou agentku usilující zavraždit ruského prezidenta na jeho státní návštěvě v USA. Bývalí spolupracovníci (v podání Lieva Schreibera a Chiwetela Ejiofora) se logicky stávají nepřáteli na útěku, během kterého se Saltová pokouší zachránit uneseného manžela-přírodovědce a očistit své jméno - nebo snad provést zadaný úkol? Jako diváci dlouho nevíme, jak to se Saltovou vlastně je, ale hra je dost průhledná: protagonistka usilovně vzdoruje svému naprogramování a nemusíte se obávat, že byste s ní museli v nějakém okamžiku přestat sympatizovat.

Součástí hry s hvězdnou image Jolieové je skutečnost, že hrdinka několikrát změní design (a nejde jen o různé barvy vlasů a postupné zviditelňování "ruského" vzhledu, ale i o změnu pohlaví, neboť v jedné chvíli vystupuje v přestrojení za českého důstojníka Vlčka, které by jí co do hovadské nevěrohodnosti mohl závidět i Ethan Hunt z první M:I!) Zábavnější než hra na převlékání panenky Barbie, která by u mužského protagonisty nemohla být nikdy tak zábavný, je ovšem politický "vzhled" vyprávění: film sice reflektuje harmonické vztahy mezi USA a dnešním Ruskem, spojované s politikou Baracka Obamy - filmový americký prezident Lewis je ale běloch. A přestože hrdinčino "programování" proběhlo už v jejím dětství (a tedy ještě v době studené války), film zřetelně sugeruje pocit, že Východ je stále ještě (nebo už zase?) nebezpečný. Toto zlo ovšem nepředstavuje jen zjevný padouch Orlov v podání polského hereckého veterána Daniela Olbrychského. Ztělesňuje ho ve vší úskočnosti jiná důležitá postava vyprávění - pokud ovšem chcete zjistit, která to je, musíte se vypravit do kina. Pokud vás tenhle žánr zajímá, obav netřeba: i když Salt sype sůl do některých starých politických ran, je to podívaná ryze letní a docela neškodná.

Salt
USA 2010, 100 min, titulky
Režie: Phillip Noyce
Scénář: Kurt Wimmer
Kamera: Robert Elswit
Hudba: James Newton Howard
Hrají: Angelina Jolieová (Evelyn Saltová), Liev Schreiber (Ted Winter), Chiwetel Ejiofor (Peabody), Daniel Olbrychski (Vasilij Orlov), August Diehl (Krause), Hunt Block (prezident Lewis), Andre Braugher (ministr obrany), Olek Krupa (prezident Matvějev).
Premiéra v ČR: 12.8. 2010

(další autorčiny texty najdete na www.blogspot.alenaprokopova.cz)