Civilizace zničí monstrum, které se zamilovalo do jeho příslušnice. Je tento příběh už od podhoubí kýčem? – Má ke kýči určitě blizoučko.

Roku 2017 se cosi podobného znovu prohnalo multikiny a jako dílo stvořené ke koukání výsledek obstál. Jako remake starších verzí King Konga ne. Takto však obstát ani nechtěl. Není to totiž žádná nová verze, i vraťme se do třicátých ket. Světoznámý spisovatel Edgar Wallace přijíždí do Hollywoodu, a ačkoli je mistrem kriminálního a detektivního románu, začíná sepisovat scénář o gigantické opici a krásce. Následně nečekaně umře na zápal plic a je slavně přepraven domů do Londýna, aniž by to jakkoli bránilo vzniku veledíla.

Co víc? Brzy existuje i kniha o devatenácti kapitolách, kterou mimo Wallace spolupodepsali pánové Merian Cooper a Delos Lovelace. Druhý z nich zůstává autorem dotyčného románového přepisu, který vyšel také u nás: v překladu Tomáše Bíly (2005) a u Petra Tychtla v Nakladatelství XYZ. Dílko (viz fotografie) má v této podobě neuvěřitelných 168 stran.

Delos Lovelace film přepsal už roku 1932 a kniha se navzdory obavám z konkurence vynořila na trhu už před premiérou v roce 1933; výrazný podíl na scénáři ovšem má i jistá Ruth Roseová, i když své slávy se film dočkal především díky umu trikaře Willise O ́Briena.

Původní nápad Wallaceův nebyl, a to ač tento génius svého oboru napsal i dlouhou řadu kvalitních afrických románů typu Bosamba či Sanderse. Za King Kongem stojí mozek jiný a patřil už zmíněnému novináři Merianu Cooperovi, dopovanému populární knihou Objevy a dobrodružství v rovníkové Africe od Paula Du Chaillu, v níž najdete ne moc důvěryhodné zkazky o gorilách prahnoucích po ženách domorodců. Wallace je možná ani neznal, nápad se zrodil už roku 1929 a on přibyl do Los Amgeles teprve na Mikuláše 1931. Dal se do práce jako mašina a už po Novém roce Cooperovi předává scénář. 23. ledna je dokonce podepsána smlouva, nicméně film se ještě jmenuje Zvíře.

Pod tím názvem si dnes představíte daleko spíš bláznivého Belmonda v nejlepších jeho letech a ve stejnojmenné filmové komedii o kaskadérovi, pracující i s motivem veliké, pohupující se opice, do jejíž kůže se herec obléká kvůli obživě v jednom obchodním domě.

Už ve třicátých letech ovšem došlo k dlouhé debatě mezi Wallacem a Cooperem a výsledkem se stal nový a lepší titul. King Kong. Autor bezpočtu zcela specifických románů Edgar Wallace měl bezesporu záviděníhodnou fantazii a obrovské zkušenosti, ale ne s psaním scénářů. Psal po svém i po anglicku. Ostrov i proto nazval Mlžným. Ale ne pro skutečnou mlhu, alebrž pro vulkanické páry jej zahalující.

A pak... Ve Wallaceově verzi vypukne v New Yorku pro změnu mocná bouřka a právě během ní vláčí chlupatý netvor okouzlující dívku až na špičku Empire State Buildingu, kde jej ovšem skolí boží posel. Blesk. Tento scénář Coopera hrubě zklamal, nebo to aspoň tvrdil, a 20. června 1932, tedy již po Wallaceově smrti, píše v dopise: „Současný scénář neobsahuje, pokud si vzpomínám, jedinou myšlenku Edgara Wallace, a pokud snad ano, jde jen o drobnosti.“

Přestože Cooper dozajista nebyl hajzlem a filmovým padouchem, obchodnicky dodává: „Chápu váhu jeho jména a nebráním se tomu, aby bylo použito.“

Film už tehdy dávno dál psal jistý James Creelman, jinak spoluautor současně vznikající Nejnebezpečnější hry, dalšího trháku téhož studia, jenž se rovněž odehrává na ostrůvku. Ale ani Creelman projektu nestačil, takže Cooper zaměstnal jako dalšího běžce v pořadí (a uprostřed ekonomické krize) manželku svého přítele Ernesta Schoedsacka, který tušený hit produkoval. Dal dámě job“ dokonce i navzdory tomu, že měla „jen“ přírodovědné vzdělání a nikdy předtím ještě pražádný filmový scénář nestvořila.

To sice ne, uměla však solidně udělat dialogy a zvládla si navíc představit prostředí, do něhož musí být tento v podstatě katastrofický horor vsazen; se svým manželem se seznámila na Galapágách, když pracoval „mezi varany“ jako kameraman, zatímco ona byla součástí téhož štábu.

Rovněž další autor, novinář Lovelace, byl Cooperův kamarád, a znali se dokonce již od válečného roku 1916, kdy se seznámili v redakci Minneapolis Daily News. Navzdory onomu bratříčkování měl ovšem výsledek úspěch, v nějž předtím mnozí nevěřili, a hned roku 1933 vznikl proto i slabší už film Kongův syn.

První obnovená premiéra King Konga proběhla pak roku 1938, nová verze je z roku 1976 a na ni ještě po deseti letech navázal propadák King Kong žije (kupodivu od téhož režiséra Johna Guillermina). Zde se, dodejme pro zajímavost, blýskla v hlavní roli sympatická Linda Hamiltonová, známá jinak hlavně z Terminátorů, první z nichž byl natočen už roku 1984.

Prvního „digitálního“ Konga stvořil pak roku 2005 Peter Jackson a zdálo se nám, že je téma vyčerpáno a efekty ani moc překonat nepůjdou, takže letos tím spíš stojíme před otázkou, je-li nová čtvrtá veze přesto překonáním. Technicky vzato jistě je - a nikdo to popírat nebude. Nicméně jinak bych proti podobnému vnímání protestoval. Proč? Jde o jiný typ příběhu a příbuzenství je třeba hledat spíš v Jurském parku. A jistě, motiv něhy jednoho trapného opičáka, jenž nese hrdinku doslova v dlani, zůstává, ale spíš je vzpomínkovou dekorací. Myslím, že kdyby tento snímek dotyčný motiv postrádal, nic by se nestalo.Víc než opičák ostatně zaujmou další monstra, vystupující na Ostrov lebek patrně z nitra Země, a šokuje nestvůrný pavouk tyčící se až do mraků nad bambusovým lesem. Ve výsledku jde tak o typický příklad filmu zbudovaného na moderních trikových možnostech. Snad se dočká víc než jednoho pokračování, tak jako Jurský park, s původní Cooperovou a Wallaceovou knihou nemá ale společného už takřka nic.

Kong: Ostrov lebek. USA/Vietnam 2017. Režie Jordan Voght-Roberts. Scénář Mark Borenstein, Dan Gilroy a Derek Connolly. Hudba Henry Jackman. Hrají Tom Hiddleston, Brie Larsonová, Corey Hawkins, Samuel L. Jackson, John Goodman, John Reilly a další. 118 minut