Úplně bych nevylučoval, že je nejlepším filmovým hercem všech dob Gene Hackman (*1930), přičemž letos 7. 7. uplynulo dvacet let, co vyhlásil, že hrát přestává.

Většinou to největším umělcům (a právě jim) nedá a - s výjimkou Grety Garbo - hrají, dokud to jde. Vlastně do smrti. Jiný přístup zvolil Hackman, ale vlastně jen změnil druh činnosti. „Odpočinek je jistý druh smrti,“ míní a napsal - za posledních dvacet let - už minimálně pět knih. Navíc maluje. A ty knihy nejsou žádné součástky autobiografie, většinou se jedná o dobrodružné romány. Je pravda, že jako novináři psali pilně už jeho otec a děd.

Vraťme se! Zprvu to vypadalo, že Hackman posílí americkou armádu. V sedmnácti už byl - navzdory předpisu - mariňák. Dostal se díky tomu do Šanghaje a na Havaj, a těžko hádat, co by následovalo, nebýt nehody na motocyklu během služební jízdy.

Armádu opustil se zraněními (1952) a tato nehoda mu možná zachránila život, protože by jinak byl nasazen v Koreji a konkrétně jeho jednotka tam prý… takřka zanikla…

Roku 1953 se prvně objevil v televizním seriálu a roku 1961 v prvním filmu a 1. 1. 1956 se prvně oženil: s dámou jménem Faye, jinak bankovní úřednicí italského původu.

Na hereckém kurzu se spřátelil s Dustinem Hoffmanem, ale klíčem k osudu se stalo spíš natáčení příběhu z prostředí psychiatrické léčebny Lilith (1964).

Režisér Robert Rossen by sem Hackmana ale sotva obsadil, kdyby ho neznal už z her na Broadwayi. V Lilith zosobnil postavu jménem Norman a skamarádili se během natáčení s Warrenem Beattym. A právě Warren později Genovi dohodil part ve slavném gangsterském spektáklu Bonnie a Clyde (1967). V roli Clydeova bratra Bucka - a díky režii Arthura Penna - se tak ocitl vedle další Faye, vedle herečky Faye Dunawayové.

Role to byla celkem malá, a kdyby ji hrál někdo jiný, asi by zapadla. Gene vykřesal zázrak, a to jej donutili hovořit dialektem.

Sice nepřevzal Oscara, ale nominován byl a Národní společnost filmových kritiků mu udělila titul Nejlepší herec ve vedlejší roli. Znovu byl nominován na Oscara za ztvárnění vztahu despotického otce a dospělého syna (jehož hrál) v Nikdy jsem nezpíval pro svého otce (1970).

Mezitím představoval Redfordova trenéra ve sportovním dramatu Sjezdař (1969) či vůdce vězeňských vzbouřenců Fletchera ve Vzpouře (1968). Bezcharakterního golfového profíka ve filmu Banning (1967). Roku 1971 i sadistického, schizofrenického rančera a vraha ve westernu Lov. Tady představil nám člověka připraveného odstranit kohokoli, kdo mu stojí v cestě.

Nic z toho z něj neudělalo hvězdu, ale pak se, už po čtyřicítce, prosadil jako tvrdý detektiv Pepek Doyle ve filmu Francouzská spojka. Napotřetí tak Oscara převzal a k němu Zlatý glóbus i další ceny. Stal se nejlepším hercem roku 1971 a obdobnou roli fanatického policajta sporných mravů Lea Hollanda měl ostatně už před Spojkou ve snímku Cisco Pike.

Skvělý je také jeho statečný reverend Frank Scott v katastrofickém hororu o převrácení obrovské lodi Dobrodružství Poseidonu a věrohodně v něm zosobnil hrdinu, který je s to se obětovat. Chcete-li však Hackmana vidět skutečně hrát, pusťte si film Strašák (1973).

Zřejmě zde pomohlo, že natáčeli kontinuálně-chronologicky, a on předvádí v roli Maxe takřka umění mima. Nepřechází to až do samoúčelnosti? Ale ne. Je přirozený - a od přírody sympatický.

V prvním záběru přichází z pole a přelézá na dráty, jako by (a to i vzhledem k tomu, co má na sobě) skutečně byl nějaký oživlý strašák z Čaroděje ze země Oz. V Cannes za to dostal Zlatou palmu.

Roku 1973 natočil s Francisem Fordem Coppolou Rozhovor a nedávno jsem slyšel, jak dílo hodnotí kritik František Fuka. Podle něj se snímek trochu táhne, fakticky je nudný. Snad ani Hackmanův výkon nepovažuje Fuka za dost dobrý a sporu nebude, že jde o roli paranoidního pošuka a že celou dobu sledujeme, jak se paranoia stupňuje. Mně se to zdá velmi působivé. Fuka film zatracuje neprávem. Tohle dílo je určitě i zvláštní doplněk Antonioniho Zvětšeniny.

V ní se jednalo o posedlost detaily FOTKY, zde jde o šílenou posedlost detaily KONVERZACE zachycené na audiopásce. Finální scéna, kdy Hackman zvolna, soustředěně rozebírá při hledání štěnic vlastně celý okolní pokoj, je možná trochu přepálená, ale odpovídá logice předchozího. Co jiného je nakonec umění, než nadsázka v pravý čas.

Je neuvěřitelné, že téhož roku hrál Gene Hackman i ve snad nejzdařilejší sci-fi parodii všech dob alias filmu Mladý Frankenstein, kde zosobnil slepce.

Za hodně stojí i role Harry Mosebyho v Pennově nepravé detektivce Noc pokračuje (1975). Western 700 mil v sedle (Bite the Bullet) je o vytrvalostním závodě. Ale Hackman prý odmítl hrát v Coppolově Apokalypse i v nepřímém pokračování pro něj klíčové Lilith, což byl Formanův Přelet nad kukaččím hnízdem.

Roku 1977 se objevil ve známé válečné podívané Příliš vzdálený most.

I Pochoduj nebo zemři je film válečný, ale ještě ze staršího času barevných uniforem. Hackman se brání v čele cizinecké legie - v Maroku - obrovské přesile a herecky mu asistuje Terence Hill. Názory na tuhle podívanou se různí.

Roku 1981 hrál - pod režijní taktovkou Warrena Beattyho - v příběhu novináře Johna Reeda (1887-1920) Rudí, ale jde jen o epizodní roli. Nikaragujského válečného zpravodaje představuje v politickém snímku Pod palbou (1983).

Nedoceněný je film Terč (1985) režiséra Arthura Penna. Zde je Hackman otcem a Matt Dillon synem, a tak se přehodila situace z Nikdy jsem svému otci nezpíval - s tím, že otce hraje Gene takřka ideálního. Vztah, pravda, prochází určitým vývojem - a všimněte si: málokdo dokáže ve filmu tak dobře zachytit člověka zaujatého četbou a spokojeně ležící v knize mimo všechnu akci.

Skvěle hrál i tvrdošíjného trenéra basketu ve Hráčích z Indiany (1986). Malá škola díky němu vyhraje celostátní turnaj.

Adaptací knihy Kennetha Fearinga je film Bez východiska (1987), kde se objevili také Kevin Costner a Sean Youngová, a roku 1988 hrál dosti „jemnocitně“ ve snímku Woody Allena Jiná žena.

Za roli vyšetřovatele FBI v Hořící Mississippi (1988) byl opět nominován na Oscara. Je pozoruhodné, že Hackman koupil i práva na Harrisův pověstný román Mlčení jehňátek a že film podle této předlohy dokonce plánoval sám režírovat. Nakonec od toho upustil.

Nebezpečný útěk (1990) je už druhá verze filmu Richarda Fleischera (1952) a zdá se neskutečné, co vzniklo z jednoduché honičky ve vlaku díky Hackmanovi. Režisér Peter Hyams zde poněkud upravil původní scénář Earla Feltona.

Roku 1992 (což byl jen rok poté, co se podruhé oženil) vzal Hackman roli sadistického šerifa Daggetta, který se omylem považuje za dobrého tesaře. Stalo se ve snímku Clinta Eastwooda Nesmiřitelní a převzal dalšího Oscara.

Sofistikovanějšího mizeru zosobnil v adaptaci právnického bestselleru Johna Grishama Firma (1993) a vzpomínám i na western Rychlejší než smrt (1995) režiséra Evil Deadu Sama Raimiho, kde Gene Hackman říká přes stůl Sharon Stoneové: „Neskutečně mě přitahujete.“

Možná to není nejlepší jeho film, ale zase zaslouží pozornost proto, že tu vedle Gena Hackmana a Sharon Stoneové funguje více hereckých es. Gary Sinise, Pat Hingle, Lance Henriksen, Woody Strode, Russel Crowe, Bruce Campbell, Leonardo DiCaprio a Roberts Blossom.

V Krvavém přílivu (1995) dal Tony Scott dohromady Hackmana s (černým) Denzelem Washingtonem a je to film o - takřka - vypuknuvší válce jaderných ponorek, které se pohybují mezi Spojenými státy a Ruskem.

Roku 1996 hrál v nové adaptaci divadelní hry Ptačí klec. Opět podle románu Johna Grishama (Hackmanův oblíbený autor) napsal William Goldman scénář Cely smrti, kde Hackman opět hraje s Faye Dunawayovou. Člen Ku-klux-klanu zde zavraždí bombou dva židovské kluky a čeká v titulní cele na svůj oprávněný konec. Ale nebude to tak prosté.

Osvědčený William Goldman napsal i scénář adaptující román Davida Baldacciho Absolutní moc. Hlavního hrdinu alias vykradače vznosných sídel hraje (1997) Clint Eastwood, a to pod vlastní režijní taktovkou. Bohužel se zloděj stane při krádeži svědkem, jak nikoli jen významný politik, ale sám prezident USA (Hackman) bije a zavraždí milenku. Vykradač sídla, který je ani nechtěl pozorovat, ale musel, se vzápětí stává štvancem.

Opět to byl Tony Scott, kdo režíroval Nepřítele státu (1998), pětaosmdesátiprocentní snímek na Česko-slovenské filmové databázi. Hackman zde hraje odborníka na odposlechy, což jen lehce asociuje jeho dávnou roli v Rozhovoru.

S Danny DeVitem si roku 2001 ještě zahrál ve velmi slušném snímku Poslední loupež a režisér Gore Verbinski sice obsadil do Mexičana hlavně Brada Pitta a Angelinu Jolie, nicméně Hackman tu má celkem nezapomenutelný štěk.

Poslední z několika adaptací románů Johna Grishama, kde Hackman perlí, je Porota (2003), a tím se také v podstatě rozloučil a veřejně ústup do soukromí oznámil v Show Larry Kinga právě před dvaceti lety.

„Největší zkouškou většiny herců je výběr role, už ten. Odráží vaše smýšlení o sobě,“ mínil a nadále míní.

HACKMAN JAKO BRATR BAKOVNÍHO LUPIČE CLYDE BARROWA (1967). V tomto filmu na sebe poprvé upozornil a byl nominován na Oscara:

Joke from Bonnie and Clyde movie - YouTube