24.11.2020 | Svátek má Emílie


FILM: Česko-Slovenská filmová databáze

16.10.2007

1.

Pokud chcete získat rychlou, i když neodbornou informaci o filmu, využijte stránek zmíněných v titulu tohoto článku (www.csfd.cz).

Stránky se zabývají jak filmy, tak televizními seriály a u každého díla najdete nejprve jeho stručný Obsah a pod ním většinou následují Komentáře uživatelů k filmu.

Píši většinou, protože v databázi najdeme i mnoho snímků, které se prozatím žádného komentáře nedočkaly. Jinými slovy: nikdo z „uživatelů“ je zřejmě dosud neviděl, neměl tu možnost, anebo je třeba i viděl, ale už tak dávno, že o nich nedokáže smysluplně napsat.

My se ale věnujme „těm druhým“ seriálům a filmům, k nimž tady komentáře jsou, a dodejme rovnou, že občas v hojné míře, a pokusme se tyto komentáře posoudit a vyvodit, do jaké míry má či nemá smysl se jimi třeba řídit při předem plánovaném sledování DVD, videa, televize či filmového plátna. Ještě předtím ale dodejme, že komentující muži a ženy filmy zároveň i hodnotí, a to tak, že jim přidělují hvězdičky.

Buď žádnou (“odpad“), nebo jednu, maximálně pak pět a vpravo nahoře si ve výsledku lze přečíst, kolik procent bodů ten který snímek anebo seriál získal. A nyní už se věnujme vlastním hodnocením, přičemž ještě zdůrazněme, že tu sice občas narazíme na vulgarity, ale není to až tak hrozné.

Rovněž „průměrný inteligenční kvocient uživatelů“ bych nehodnotil nízko, přičemž ale samozřejmě vím, že ty největší bláboly někdo maže. To by jinak nikde nešlo...

2.

Komentátoři jsou poměrně stálí a není jich zase tak vysoké množství, to si také uvědomme. Jsou to asi rovněž většinou lidé, kteří mají buď dostatek volného času, anebo svůj čas, i když ho není zase tolik, intenzivně naplňují právě zhlížením filmů. Pozor však, tady už opravdu příliš zobecňuji a vytvářím pouze hypotézy, protože množina návštěvníků filmových stránek je samozřejmě stejně různorodá jako lidstvo samo, a to i množina rovná našemu nevelkému vzorku. Tak je to, nepochybně však nikomu z těch, kdo si čtou v databázi už déle, neunikne následující rozlišovací aspekt: Někteří hodnotitelé zřejmě moc nečtou… a jiní naopak ano.

Tvrdě řečeno, někteří hodnotitelé podle mého odhadu nečtou vůbec a raději až do konce zhlížejí i ta nejnudnější filmová díla, a vyplňují tak čas a já to naprosto neodsuzuji, naopak.

Uznávám a konstatuji, že jednak býváme unaveni z práce a jednak jsme se už dávno dožili „doby vizuální“, kdy jsou všechna podstatná literární díla (anebo skoro všechna) přetavena v obrázky, a to často velmi kvalitně (a vícekrát). Možná tedy opravdu „nestojí už za to“ číst a skutečně již má cenu jenom se dívat… a poslouchat, nevím, každý si zkrátka musí vybrat. Ale dovolte mi ještě jeden postřeh…

Nadhodnocování některých dějově komplikovanějších televizních seriálů a filmů mladou i tou nejmladší generací plyne bezesporu právě z toho, že tito vnímatelé už nečtou knihy a při sledování „běžných“ filmů (čímž míním - samozřejmě - nejen filmy vyloženě „akční“) jim proto brzy cosi začne chybět. Ono cosi pak ovšem nacházejí v příbězích se složitějšími scénáři, kde už nejde tak moc o obraz, jak je nová generace zvyklá už odmalička. Překvapeni tím, adorují potom vnímatelé všechna podobná díla. Neuvědomují si, že to, co právě stavějí na piedestal jako jakési maximum, je v oblasti četby kvalitní beletrie úplně běžnou rovinou, ba většinou se to nachází ještě pod ní.

3.

Opakuji, že mi ale soudobí nečtenáři nevadí. Ne, nemám problém ani s lidmi, kteří nečtou knihy už ze zásady. Já sám třeba zase moc (ba skoro vůbec) neposlouchám vážnou hudbu. O něco tím jsem ochuzen a možná už nikdy nezačnu a dokážeme tuto situaci jistě dobře srovnat právě se situací nečtenáře. A ne? I on je o něco ochuzen a tuší to, ale nejspíš „už nikdy nezačne“. Jinými slovy, čte sice trochu (ve své většině), ale zůstane už u časopisů (a většinou jenom určitého typu) a tzv. doplňujícího čtení „z nutnosti“ (tj. texty typu: filmové titulky, programová nabídka… či mnohé záležitosti z internetu).

Ale neodbočujme a přejděme k menší skupině hodnotitelů ČSfd, kteří tu překvapivě (aspoň pro mne překvapivě) deklarují, že čtou.

Opravdu. Tito muži a ženy tedy mají čas a chuť nejen koukat, ale i číst – a srovnávají potom často snímek s jeho předlohou. Mnohdy konstatují, že předloha byla lepší, a jindy jsou zase toho mínění, že horší. Tak například jeden hodnotitel považuje Kingovu krátkou povídku „1408“ z knihy Všechno je definitivní za slabou, film oproti tomu chválí. Osobně vnímám film jako spíše nadprůměrný, ne-li podařený, ale nemyslím si současně, že by povídka byla „horší“, mám dokonce dojem, že je v některých aspektech ještě hrůznější, což tady bylo podle mne i především cílem.

Ale dále. Někteří hodnotitelé dokonce k mému příjemnému překvapení napsali, že si knihu-předlohu přečetli až dodatečně. Inu, to jsou pak už ideální filmoví diváci, opravuji, spíše ideální příjemci příběhů jako takových, a pokud tito gentlemani databáze shledávají, že román (dejme tomu Talentovaný pan Ripley) je lepší než jeho adaptace (v tomto případě už vznikly dvě), reagují na to dvojím způsobem. Buď uberou hvězdičku (hvězdičky), anebo konstatují, že jde o samostatné subjekty (film - a knihu)… a nepřihlížejí již ani trochu k vyšší kvalitě předlohy.

Kdo má pravdu? Takto samozřejmě nelze klást otázky, ale sám bych hlasoval pro druhý z přístupů. Je nepochybně lepší, ne-li jediný správný. Je ale přitom zajímavé (i když možná očekávatelné), nakolik se mohou lišit nejenom názory na ten či onen film, nýbrž i názory na jeho vztah k předloze. Vládne například spíše mínění, že Coppolův Dracula je vynikající snímek, tedy hlavně výtvarně, a že je to film, který vlastně strčil do kapsy i původní Stokerův román. No, dobrá. Vnímaví čtenáři románu ale postihli, co bylo z filmu vypuštěno, a považují knihu i dnes za daleko lepší než i toto „nejlepší“ její zpracování. Podobně je tomu u snímku Interview s upírem, který zase byl natočen podle bestselleru Anne Riceové ze sedmdesátých let (kniha původně působila nezfilmovatelně) a někdo jej považuje za jeden ze dvou nejlepších upířích filmů nové doby (tím úplně nejlepším už asi zůstane němý Upír Nosferatu).

Jsou ovšem i filmy, kde je přihlížení k předloze opravdu bezpředmětné. Vzpomene si třeba dnes ještě někdo, že i Zorro Mstitel měl literární, tedy vlastně – opravuji – brakovou předlohu v podobě povídky? Ba více předloh?

Rovněž porovnání filmu Jules a Jim s jeho románovou předlohou je sice možné, ale naprosto ne nutné. Ta kniha patří k těm, které by zapadly, kdyby ji neproslavil právě režisér Truffaut. Oproti tomu román Sběratel by nezapadl a bez debaty je významnějším uměleckým počinem (spisovatele Johna Fowlese) než jeho filmová adaptace, přičemž… i ta je zdařilá. Ale tady už se opět dostáváme na tenčí led subjektivního vnímání toho kterého přijímatele díla.

Vcelku bych tady chtěl nad Česko-Slovenskou filmovou databází vyjádřit nadšení amatéra. Je moc dobře, že existuje. Přesto, prosím, nepouštějme z mysli, že jde jenom o malý vzorek názorů. Jsou to jistě názory inteligentních lidí, ale mnozí se bezpochyby často i pořádně utnou. Kupříkladu francouzská komedie Velký šéf je podle mého názoru velice zdařilým filmem, a přece ji někteří hodnotitelé odbývají, rádi by do ní „podstatně stříhali“ a jeden borec dokonce ubral hvězdičku i z toho důvodu, že „nikdy neměl rád Belmonda“.

Jenže tak je to právě v pořádku, ne? Neštěstím by se stalo teprve, kdyby někdo tyto individuální názory cenzuroval.

(ČSFD je česká obdoba celosvětové, nejobsáhlejší Internetové filmové databáze IMDb, na niž je u každého díla odkaz, aby čeští a slovenští diváci mohli porovnávat svá hodnocení, zhlédnou klipy a snímky herců či z natáčení, doplňovat si vědomosti o obsazení jednotlivých filmů ap. – poznámka redakce)








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.