S herci je to jako s lidmi. Někdo nám sedí, jiný se dá vydržet a na někoho mám averzi. Zamlouvá se mi John Hurt (1940-2017), už takřka deset let bohužel mrtvý, a Spielberg, jehož novinka přijde desátého do českých kin, Hurta kdysi obsadil do čtvrtého dílu Indiany Jonese.

On filmu pomohl moc a trestí jeho role třeba scéna před velkým jihoamerickým vodopádem, kdy už je jasné, že přicházejí na dosah k pokladu. Spielbergovi se i jinak, ale speciálně v tomhle místě podařilo dosíci obdobné působivosti, jakou před vynalezením kinematografie zafungoval Haggardův román Doly krále Šalamouna. Je to kouzlo, vábí fantazii, potřebné je u filmů taky osobnostní charisma a Hurt sem zapadl jako do magické krabičky. Kdybych se s ním potkal osobně, třeba bychom si nesedli, ale to je fuk a Hurt je ke štěstí popkultury navždy zataven do Království lebky. Nejsem na to úplný expert, ale nejspíš pak už působivější podívanou nenatočil.

Ani David Carradine (1936-2009), který by se letos dožil devadesáti let, už po Kill Billovi nic lepšího neudělal. Režisér Quentin Tarantino si prý zprvu říkal, že by měl titulní roli v tomhle filmu hrát někdo „podobný Carradinovi“: dumali a kdosi nadhodil: „Co oslovit přímo Carradina???“ Ten… tou dobou jistě ne pořád, ale často hrával sotva malé party padouchů, přičemž jeho jméno v titulcích táhlo, ale nežil pro ikonické role ústřední a neprahl být Richard III., jako po tom toužil Al Pacino. Televizní ikonou byl David Carradine už od seriálu Kung Fu (1972-1975) a skvěle zvládl biják o Jesse Jamesovi Psanci (1980), ve kterém zosobnil schopného člena lupičské bandy Cola Youngera (1844-1916) a ve věru pekelné přestřelce prokazuje obrovské hrdinství při záchraně kamaráda; kdo tenhle Hillův majstrštyk jednou uvidí, tomu utkví právě David Carradine pětadvacetkrát mocněji než představitel slavného chlapíka Jamese! Scéna přepadení banky a momenty, kdy po útěku na koních vyřízeni odpočívají na zemi, aby Carradine jen tak prohodil „za všechno se platí“, není zapomenutelná.

Zdá se, že už neuvidíme v žádném filmu Clinta Eastwooda (*1930). Zvládl by to, podle mě ano, ale nechce se na sebe dívat, když mu je takřka sto. To, že se během kariéry naučil režírovat, a to velmi dobře, je na něm, řekl bych, obzvlášť fascinující. Herci jako Clint Eastwood se, pravda, vždycky nenápadně režírují sami, což nejspíš zkoušel už i v dávném a zdánlivě nekonečném seriálu Rawhide (1959-1965), kde měl hlavní roli ve 217 epizodách. Filmovou trilogii, kterou se proslavil mezi roky 1964 a 1966 nijak zvlášť rád nemám, ale v sedmdesátkách se stal ikonou v roli Dirty Harryho i jako muž odhodlaně prchající z Alcatrazu. Celkem po právu mu říkali fanatik násilí, ale určitá Clintova uměřenost, která někomu připadá pomalu britská, a chlad… působí zvlášť mocně ve filmu Bledý jezdec, kde hraje jakéhosi kazatele z neznáma, který se vynoří jako kouzlem džu-džu z mlžných hor na obzoru a zase se ke stejným horám pakuje na konci filmu, když ale mezitím postřílí vše, co se hýbá. Vše zlé, co se hýbá, upřesněme. Film parafrázuje Shanea, ale místo pozorovatele- chlapce je tu dívka a místo kořene stromu, který je nutné vykopat, zde čeká balvan, který je potřeba rozbít. Na Eastwoodově ohromující kariéře je nejzvláštnější, že to úplně prvořadý herec není a většinu náročnějších rolí by možná moc dobře nezahrál; nicméně si vybíral přesně ty role, které mu zahrát šly, a pak je zvládl x-krát lépe, než by to udělal jiný.

Robert De Niro (*1943) oproti tomu vynakládá na hraní menší energii a máte u některých jeho filmů pocit, že je tam pouze sebou a jaksi flegmaticky plní pokyny režiséra. Je ovšem hercem od Boha i proměnlivý co had. Někde až neuvěřitelně sympatický, většinou, a občas ani náhodou. Maniaky umí a Martin Scorsese s ním natočil Mys hrůzy, což je remake staršího thrilleru, kde zloduch obtěžuje jednu rodinu. Je tam především scéna, kdy rádoby mírně hovoří s mladičkou dcerou hlavního hrdiny, takže ji takřka zblbne. Mezi diváky snad ještě někde i dnes koluje hra „kdo to taky mohl hrát“ a sporu nebude, že by se našli borci na De Nirovo místo v Mysu. Ale byl by to pak hodně jiný film a pobavila mě jednou představa, že by Scorsese do role onoho maniakálního otrapy obsadil Roberta Englunda (Noční můru z Elm Street). Hm, ale taky by to šlo. Ne? Napřesrok bude Englundovi už osmdesát a bohužel/bohudík zůstal hercem jedné role.

Jednou se mě kolega v práci decentně optal: „Hele, a když jsi tak chytrý, tak co myslíš: uměl vůbec hrát Charles Bronson?“

„To já nevím,“ povídám, ale když obětujete čas (a oběť to budete) a zhlédnete víc Bronsonových starších filmů, tak vám dojde, že byl velmi dobrý. Ale jistě, navíc vždycky neskutečně dobře vypadal (Eastwood je proti němu poněkud nevymakaný), ale ani to vypadání nezneužíval. Taky hrál a ten „fanatik násilí“ je ve skutečnosti „von“. Ne Clint. Dotvrdí to každý, kdo viděl sérii Přání smrti, do třetí části ještě koukatelnou. Ano, vím, už je John Wick a tam všecko daleko přepálenější, ale střílející mstitel Bronson ve třetím dílu Přání smrti se nedá zapomenout. Udělal kariéru trochu později, byl starší, když začal být slavný, a někdy od poloviny sedmdesátých let chtěl už trochu odpočívat i při natáčení, takže tvořil v důsledku toho najednou i slabší filmy, ale už existovalo taky jeho Sedm statečných a Tenkrát na západě a předtím jednou zahrál dokonce i Robura Dobyvatele. Letos uplyne od jeho narození 105 let.

Koho považuji za nejlepšího hollywoodského herce? Hackmana (1930-2025). A asi nejsem sám. U něj hrála i jeho inteligence, se kterou koneckonců dokázal i psát knihy. Hackman byl herec, kterého by mohl režírovat i absolutní nýmand, a stejně by asi vznikl zdařilý film; ale Hackman nikdy žádného nýmanda neakceptoval, takže v jeho kariéře není propadů moc. Jak je dobrý, si nejlépe uvědomíte, když ho vidíte v úplně prostém „honičkovém bijáku s vlakem“ Nebezpečný útěk (1990). I to je remake, ale kdo se ještě dnes podívá na starou verzi, když máme novou s paní Archerovou a panem Hackmanem a vy si celou dobu říkáte „proč na to vůbec koukám?“, ale neodtrhnete se právě od geniálního Hackmana a ten vás dotáhne až do konce. U Hackmama si většina žen říká „měli bychom si co povídat“ a chápou to i skoro každý muž a skoro každé dítě.

Hurt, Carradine, Eastwood, De Niro, Bronson a Hackman jsou moji oblíbení herci - a ještě pár by se našlo.

David Carradine jako bankovní lupič Cole Younger v Psancích (1980):

The Long Riders (8/11) Movie CLIP - Shootout in Northfield (1980) HD - YouTube